Čtec

Překvapuje mne zdejší nízké hodnocení. Já ten film nedokážu nevynechat, kdykoliv ho v TV dávají a vždy se výborně bavím. Asi je mi prostě nějak blízký. Tak proč nedat nejvyšší hodnocení?

Oceňuji, že dokument jde do hloubky (stopáž to ostatně umožňuje a v tomto případě je to velmi dobře) a že je v maximální míře objektivní. To ostatně také souvisí s tou hloubkou ponoru a dostatečnou stopáží, protože je možno poskytnout prostor lidem nejrůznějšího smýšlení, motivací a minulosti... Na to, že režisérem je Rus, tak tedy klobouk dolů před mírou sovětsko-ruské sebereflexe.

Ondra Bank je sympaťák. Moc bych mu přál, aby jeho zdravotní lapálie už konečně skončily a mohl naplno předvést, co všechno na lyžích umí.

Ten film neztratil za ta léta vůbec nic. Naopak, má atmosféru, což dnešním filmům většinou chybí. A vše dotváří úžasná Simonova a Garfunkelova hudba, ze které se také stala klasika... Jen tak mimochodem, na to, jakej byl ten Ben moula, tak ulovil až nepochopitelně báječnou slečnu :-)

Letní příběh mne zvláštním způsobem pohladil po duši, na konci jsem dost zalitoval, že to tak uteklo... Možná je to i tou skvělou Bretaní... A bral jsem skoro jako osobní ztrátu, že moula Gaspard nakonec z těch slečen neměl žádnou, a ani se nedostal na ten Ouesant. Tak nějak jsem se v tom poznal, včetně faktu, že na ten legendami opředený ostrov jsem taky chtěl a nakonec jsem tam ani já nebyl :-)

Dostala mne rekonstrukce klášterního kostela v Cluny, včetně popisu jeho vzestupu a pádu... O jeho architektuře jsme se sice učili, ale mít tak tenkrát tyhle prostředky, mohlo to být nesrovnatelně zajímavější. Vždyť já ani nevěděl, že už neexistuje... Jinak český název filmu je zavádějící, neboť se jedná pouze o ROMÁNSKOU francouzskou sakrální architekturu.

To je učiněná poezie... Miluju Horníčkův humor a stejně tak Sovákovo bravurní herectví. A dát právě tyhle dva dohromady jakožto ústřední dvojici, to byl geniální tah režiséra Roháče. A věřím, že pak už ani nebylo třeba moc režírovat, ti dva museli improvizacemi přímo sršet... No řekněte, nechtěli byste prožít důchod přesně tak jako pánové Bouvard a Pécuchet?

Film jen a jen o svobodě... Plné absolutorium Miloši Formanovi (nepřekvapí, že právě on) za to, že člověka přinutí o ní dost palčivě přemýšlet... Co vlastně svoboda v naší mediální době je, co znamená, kde začíná a kde končí. Končí vůbec? Asi přece jen jak kde a u koho... A kdy svoboda jednoho znesvobodňuje druhého? Proč každého jinak? Je to v pořádku?... Forman má na to evidentně trochu jiný názor než já, ale to nevadí, důležitý je ten impuls k přemýšlení. A ten je fakt silný.

Defilé Zelenkových šílenců, ať už ze Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství, nebo třeba i Roku ďábla je fascinující... Mám je moc rád. Skoro všechny (úplně všechny přece jen ne, to bych byl dobrej úchyl)... A jsou stejně dobře šílení ve filmech i na divadle... "Myslíš, že to mám z chlastu? Přece jen bych s ním nerad musel přestat."

Sakra, to je ale kosa... Dát Hlídače č. 47 v den, kdy napadl sníh a venku je -12°C, to nemá chybu. Celý film jsem se nezahřál. Možná i proto na mne tak zapůsobil... Mrazivá a opravdová věc.