DoubleJack

Decentní zakončení velké ságy. Jako celek funguje Endgame o poznání lépe, než Infinity War, což je do značné míry způsobené vážnějším tonem filmu. Vtipů je méně, za to jsou mnohem trefnější, než v předchozí části. Endgame přichází s o řád složitějším dějem, ale bratři Russovi se s tím poprali velmi dobře a pokud nemáte roztříštěnou sklerozu, nemělo by vám dělat problém mít přehled proč se co aktuálně děje. Bohužel, zatímco některé citové momenty fungují velmi dobře, některé tak dobře nevyzní, což film shazuje z levelu "dokonalý" pouze na "nadprůměrný". Přesto se ale jedná o kousek, který by každý dobrý fanoušek neměl určitě vynechat.

Trailer nás připravil na strující jízdu, ta se ale nekonala. Zatímco jednička byla atmosférická bomba, ve dvojce se to už jen bezduše mlátí. Zápletka rádoby rodinného dramatu je laciná jako asiská striptérka a motivace hlavních postav dává asi takový smysl jako návod od IKEI. Kdybych nevěděl, kdo je režisérem, tipnul bych si že je nová Godzilla z dílny Emericha a jeho novodobých přeplácaných filmů bez hlubšího smyslu. Je to vlastně škoda, protože potenciál i vizuál na to tady byl.

Tolik promarněného potenciálu. Marshall byl ve složité situaci - odlišit se od Del Tora, ale přesto pojmout červeňáka pokud možno ikonicky. Nečetl jsem komixy a možná právě z toho důvodu jsem nedokázal spoustu věcí ocenit. Po filmu mi vyskočila řada otázek spojených především s motivací a charakterem postav, které ve mě zanechaly roztříštěné pocity. Děj má navíc hromadu zbytečných odboček, které příběh neposunují dál a vyznívají do ztracena. Navíc, když se zamyslíte, Hellboy jako postava, je jen pasivně vláčen dějem a ani sám nemá moc motivace Millu Jovovich zastavit. Něco mi říká, že potom všem asi tadytoho dvoumetrového chlapíka s ocasem, co má rád víc kočky, než lidi, asi chvíli neuvidíme....a možná je to dobře. Dobrou noc a já si du zatím pustit Hellboye od Del Tora...

Bylo 1:23:04, když začal experiment, který měl jednou provždy změnit historii lidstva. Černobyl ukazuje, jakou cenu má pravda ve světě, kde jeden život znamená jen položku na seznamu. Ukazuje nejen jak fungoval tehdejší Sovětský svaz ve své absurditě, ale ukazuje i lidskou rovinu, ve které si uvědomíte, že i na té "druhé straně" existovali lidé, kteří tváří smrti neváhali položit vlastní život za záchranu milionů. Obdivuju historickou přesnost, kterou se seriál snaží docílit a nejen proto si bezesporu zaslouží titul nejlepšího seriálu roku 2019.

Nečekejte nic chytrého ani nic přehnaně propracovaného. Scénář má asi takové díry, že by jimi projel Statham ve svém Hamerovy a herecké výkony jsou na úrovni studentů střední školy. Aby se vám tento film líbil, je zapotřebí udělat nezbytnou přípravu: tj. vzít si minimálně dvě láhve Portského, flašku kvalitní whisky a balíček prášků proti bolesti hlavy. Pak jen zapněte film a začněte typovat, která postava dostane cenu za nejtupější smrt...

Jednohubka na večer. Scénář je asi tak děravý jako švýcarský ementál, tempo je nekonzistentní a Michelle Williams má tolik charismatu jako já po ránu. Je to škoda, protože si dokážu představit, že by se z toho dalo vymáčknout daleko víc. A nezachraňuje to ani Tom Hardly ani vtipy, které možná na papíře zněly fajn, ale v obrazu celého filmu zkrátka nevyzní. Přidejte k tomu nakonec pár kostrbatých postav, šablonytového děje a máte z toho film, na který si za chvíli nikdo nevzpomene...

Po dlouhé době film, který si dokáže najít věrné publikum. Je to jiné, je to své. Děj se netradičně odehrává v Evropě (což není tak obvyklé), ve kterém vás hned jedna z prvních scén s prstem přesvědčí, že se v tomto světě nic neodpouští a každá chyba bude bolet. Od tohoto okamžiku vás děj pohltí a začne se rozkrývat 7 životů, které do této doby byly jako jeden. Děj má pointu, má uvěřitelnost a patří k tomu nejlepšímu, co nám rok 2017 přinesl.

Je mi líto, když vidím, kam to náš milý mimozemský zabiják od roku 1987 dotáhl. Doba, kdy se bil s Arniem a budil respekt je pryč a film, který měl sérii po sporně přijímaných „Predátorech“ znovu nakopnout, jí pravděpodobně zatloukl poslední hřebíček do rakve. V ději nehledejte logiku – je to zkrátka hloupé, tupé a vtipům se můžete smát jen, když je vám 12 nebo jste měli úraz hlavy. Predátor vyjednává, místo toho aby konal a nucené rozšiřování predátoří mytologie je spíše na škodu. To mě vede k poslední myšlence – máme poslední scénu „Predátora: Devoluce“ vlastně zapotřebí?

Jedním slovem: zklamání. Možná je to způsobeno vysokou laťkou, kterou nasadily Conjuring a Insidious, popřípadě chybějícím smyslem pro atmosféru, jakou nám dokázal naservírovat James Wan, ale zde, hluboko v lesích východní Evropy to zkrátka nefunguje. Je to škoda, protože prostředí přímo nabízí k hororu, ale samotné zpracování je laciné. V duchu amerických bezmyšlenkovitých filmů se nezapomnělo na prince na bílém koni, který s brokovnicí v ruce má za cíl zachránit den a křehkou dívku, která stojí tváří v tvář démonovi. Konec snažící se naroubovat pak Sestru na svět Conjuring, pak už vyzní do ztracena.

Film ještě z doby, kdy Shyamalan uměl točit filmy. Pomalu budovaná atmosféra a smysl pro detail tvoří skládačku událostí, kde je rozehraná partie mezi Brucem Willisem a Samuel L. Jacksonem. Nečekejte přílišnou akci, a nebo bezmyšlenkovité tlačení na pilu. Opravdová síla tohoto filmu je v budování charakterů. A i když závěrečný twist není tak převratný, jako tomu bylo u Šestého smyslu, stále si i po těch letech dokáže najít svého diváka.