SICK_BREED

Upřímně nechápu odpady pozérských hovádek podemnou, ale pravdou zůstává, že Sanatorium je naprosto standardní FF kousek z prostředí dávno opuštěného ústavu a nabízí přesně to, co od něho alespoň trochu rozumně uvažující člověk očekává. Tedy napětí a lekačky na úrovni filmů jako jsou Grave encounters 1,2, nebo Haunted Changi. Pravda je, že všechno co sem viděl zde sem viděl i v ostatních mnou vyjmenovaných filmech....no těžko to můžu Sanatoriu vyčítat. Je to jako bych si pouštěl dokument o Africké divočině a nadával na to, že je tam neoriginální záběr geparda ležícího pod akácií, nebo pakoně pijícího z napajedla. Hnědej bludišťák pro ricci.s alias horror je můj život, za to že tomuhle filmu dal odpad a českejm ani ne amatérskejm sračkám jako Oči starého kostelníka s klidnym srdcem napálí tři hvězdy. Cool story bro.

Serbuan maut byla neuvěřitelná pecka která se katapultovala někam na vrcholný vrch mé vrchoviny bacacích filmů. Pokračování tohohle násilně živelnýho pekla umocňuje všechno viděný a to na druhou, možná i třetí. Iko, Eka, Uko a Babuk švihají pacičkama o mnoho rychleji než kdy dřív, mají mnohem více krve a také mnohem více krve ztrácej. Navíc sem pozoroval i něco jako klišovitej a očekávatelnej příběh, což ale narozdíl od ostatních nepovažuju za chybu. Bylo ho tak akorát a byl tak akorát neotravnej. Lehkym zmatkem jsem sice trpěl, ale to není nic na co bych u asijskejch filmů nebyl zvyklej. Herci v hororech ze země bublajícího koi kapra jsou si ještě podstatně podobnější a za problém sem to nikdy nepovažoval. Všiml si někdo, že když Indonésanovi přetnete šlachy, naporcujete mu nádobíčko rybičkou a ještě mu zlomíte holení kost, tak neumře jako každej normální člověk, ale naopak ho to povzbudí k lepším výkonům? Ale abych si jenom neplácal hubu na prázdno. Raid 2 považuju za lepší film než je jeho předchůdce, protože taky mnohem více film připomíná.

FF upíří komedie. To zní minimálně podivně, ale určitě zajímavě a už z pozice fanouška "ručně" točených filmů jsem tomu musel dát šanci. A dovolím si říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí roku 2014. Komedie obecně ignoruju, protože mě prostě v 99 procentech případů nerozesmějou, což považuju vzhledem k definici žánru za stěžejní problém. To neplatí pro What We Do in the Shadows, které na mě solilo jedno chytře použité strašidlácké klišé za druhým a prokládalo je náhodně působícím situačním humorem. A já se řechtal. Teda řechtal bych se skoro nepřetržitě, pokud by nebyly tři hodiny ráno. Jednoznačně rudej bludišťák pro njuvsilandský upirži a hnědej pro každýho, kdo tvrdí, že found-footage zpracování stojí za hovno a nemůže filmu nic přinést. Tady je důkaz o opaku.

Nikdy se nemůžu rozhodnout, zda-li je tenhle film amorální úchylárna využívající postižené lidi jako atrakci k pobavení diváka, nebo naopak poukazuje na to, že i lidé s velkým fyzickým postižením mají své city a mohou být stejně dobrými jako ostatní co neměli takovou smůlu. Tak či tak, určitě se jedná o nadčasové dílo s místy velice kvalitní atmosférou a pěkně plynoucím jednoduchým příběhem.

44 procent? Nechápu, film je nudný od začátku až do konce. Herecké obsazení krajně nesympatické, špatné výkony, neuvěřitelné a přehnané postavy, dialogy působí jak kdyby je psal někdo, kdo nejenže nemá žádné ambice napsat biď jen slohovou práci pro první stupeň základní školy , ale ještě je retard. Celý film je naprosto random a viditelně peníze dostal někdo, kdo je nikdy dostat neměl. Nemusel bych se dívat na to, jak se vystrašené postavy jimž umírají přátele baví o homosexuální aférce jednoho z nich a u toho afektovaně ječí. Třikrát převařenej Pumpkinhead.

Oukej. Je pravda že sem se na uličku Mulberry díval z jediného prostého důvodu - abych uspokojil svoji potřebu po kvalitní zombie post-apo podívané. Nedostal jsem úplně to co sem chtěl, ale na druhou stranu, zábavné a napínavé béčko mě nikdy nemůže urazit. Co se pozitiv týká, vyzdvihl bych zajímavé postavy osazené zajímavými mně neznámými herci, chvílemi solidní syrovou atmosféru podobnou spíše některých anglickým kouskům a také vcelku originální ztvárnění zombie prvku. Negativa sem jako u většiny filmů které mě zaujmou úspěšně ignoroval. No, možná chvilkami hapruje střih.

No, zhodnotím to zase, jak jinak, jako fanoušek FF a zhodnotím to tedy kladně. S delším začátkem sem neměl sebemenší problém, vždyť to je jedna ze žánrových specifikací - divák dost často čeká. Kdo s tím problém má, asi by se měl zamyslet, zda-li chce ještě další FF vidět a způsobovat si tak zbytečná muka. Jinak zbytek filmu výborný. Zvláště ocením že po delší době je to zase jeden kousek vedený spíše skrze vokální navozování atmosféry a to funguje, alespoň já sem měl při večerní projekci příjemnou husinu.

Největší problém Atrocious je dle mého to, že film nemá na svojí délku hodiny a čtvrt dostatečné množství náplně. Většinu stopáže pak zabírá chození po lese, což dokáže průměrného diváka (rozuměj diváka nafandícího žánru FF) nepříjemně odradit. Mně osobně to nevadí. Viděl sem ručně točené filmy různých kvalit a jsem proto zvyklý, na to co se má stát čekat. Trpělivě a bez toho abych se naštval. A určité kvalitní a momenty se tomuto kousku vytknout nedají, dokonce i poměrně dobře a atmosféricky natočené lekačky. Určitě tři zasloužené hvězdy.

Vymítání a FF. Zajímalo by mě, co by se muselo stát , abych filmu splňujícímu podobné kritérium dal nízké hodnocení. Zvlášť když ještě vezmu v úvahu sympatické herecké obsazení, zvláště pak gumovou příjemně posedlou Ashley Bell. "Zmizím, když vydržíš mlčet!" Naštěstí to nevydržel.

Co k PE napsat? Odporná kopírka. Na druhou stranu ale povedená kopírka filmu kterým mám rád, takže mé nízké hodnocení filmu je spíše založeno na tom, co si myslím o jeho existenci, než na jeho kvalitách, které jsou bezesporu podobné jako kvality Paranormal Activity. Asylum je prostě tím čím je a vždycky ode mě bude sklízet mix odporu a pobavení. Nutno podotknout, že určitou sympatii v nesympatii k nim cítím a na jejich filmy se poslední dobou dívám snad se zájmem a to ať se jedná o filmy jako 10 000 000 000 let před Kristem, nebo nějaký CGI monster skvost :-)