Jindra_S

Asi je třeba mít absolutně jiný vkus na komiky. Tohle bylo (z mého pohledu) tak hloupé a humor v naprosté většině případů vycházel pouze z toho, že říká "šokující" sprosté věci a zpívá o penisech.

Velmi příjemné filmové překvapení a to nejen nezvyklou formou, ale i hereckými výkony, především Johna Cho. A konečně mám pocit, že si scénáristé přečetli scénář, když ho jednou napsali, takže příběh dával smysl.

Škoda toho zasazení do Japonska - mimika a chování je hodně vzdálené od evropského a amerického a působí to velmi, velmi nepřirozeně. Sherlock mi připadala jako na prášcích (hyperaktivních), kdežto Watt san zase jako na prášcích (útlumových). Po prvním dílu mne opustily jakékoliv chutě podívat se na další díl.

Film náhodných scén. Samy o sobě jsou mnohé z nich i pěkně natočeny, ale celkovějako film nefungují. Postavy se chovají divně, přizpůsobují svou povahu vlastně jen dané scéně.

Citace z her a filmů byly super, opravdová pocta osmdesátkám, ale někdo už by měl na plná ústa říct, že příběh byl hloupý, až to práská dveřmi. A není to tím, že bych hry nehrál nebo si osmdesátá léta nepamatoval, ale právě naopak. To už rovnou mohu adorovat třeba Pixely, protože ty byly hloupé úplně, ale úplně stejně a takoví Mario Brothers na tom byli ještě lépe. Copak si ten scénář nikdo nepřečetl před realizací? Nebo se to Spielbergovi báli říct?

Shodnu se s mnoha ostatními komentáři - atmosféra byla vynikající stejně tak nastínění rodinných vztahů nebo usilovného boje o přežití. Co mi však celý film čím dál tím více kazilo byla naprostá nelogičnost jednání monster i hrdinů - pouze tak, aby se scénář dostal o kousek dál. Někdy stačí pípnutí hračky, vrznutí podlahy a najednou se ze vzdálenosti několika set metrů přiřítí monstrum. Podruhé je možné pod matrací mluvit a je to v pohodě. Monstrum je slepé, ale jakmile někoho uslyší, už ho s hlukem pronásleduje (což ostatní monstra kupodivu nepřiláká) a pak "vidí" jen jeho. Ale jen do okamžiku, kdy se dotyčný přestane hýbat, pak se zase stane slepým.

Přímočarý akční film, jako vystřižený z devadesátek, až na přítomnost víl, elfů, trolů a jiných novodobých stvoření. Velmi mi to připomnělo komiks Fable nebo hru Wolf among us.

Prostoduché filmové cvičení, kde to, co se bude dít ve v celém filmu je defacto známo z traileru. Zápletky a oberzličky, které pomáhají k "posunu" děje jsou strašně umělé - např. počítač, na kterém jsou pěkně očíslované "deníky" jednotlivých osob, které mají ukázat jen to, že uvnitř je právě tolik osob, počítač není připojen k internetu, protože by to mohlo vést k záchraně, ale zároveň se odtamtud posílají maily. Některé osobnosti jsou schopny poslat např. 20 mailů s prosbou o pomoc, ale ani jednou nenaznačit, proč by pomoc byl potřeba ... A nakonec pár finálních momentů, které jsou velmi neochpitelné a není jasné, co se tím tvůrci snažili říct. Bruce Willis!

Další promarněná příležitost natočit něco pěkného. A přitom by stačil možná 1-2 dny, aby scénáristé stvořili film, který by tak nebil do očí svou hloupostí. Ale tady to dali opět na triky, které jsou pěkné, bezchybné, ale k ničemu, když příběh chybí.

Škoda těch pěkných filmů, které nebyly natočeny, protože budget a herci byli použiti na Transformery. Někdy si myslím, že Michal Bay si dělá z lidí legraci a zkouší, kam až může zajít, aniž by mu na jeho filmy přestali chodit - a tato hranice se neustále posouvá. Vidět Transformery v kině, chtěl bych vrátit vstupné.