Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Animovaný
  • Dráma
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (553)

plagát

ST - Červená a bílá akta (2015) 

Tohle je zatím to nejhorší, co jsem na Eigasai17 viděl. Kromě toho soupeření mezi hlavními hrdiny to byla bezbřehá nuda blbá jak blockbuster Men in black 3. Vážně se tomuhle dneska v Japonsku smějí?

plagát

Vypravěči (2010) 

Opravdu nečekejte komedii kde se budete smát od začátku do konce. Vyskytují se zde i vážná témata, která ovšem zase dávají vyniknout těm veselým pasážím.Tenhle film je spíš o lidech kteří dělají rakugo, než o rakugo samotném. Dlouho to trvalo než si mě snímek získal a zaujal, ale nakonec se to zadařilo. A konečně je taky Eiga-sai v Ostravě. Těším se na zítra (vlastně už dneska :D ).

plagát

Sia - Chandelier (2014) (hudobný videoklip) 

Nezabývám se hodnocením videoklipů, ale tady musím a chci udělat výjimku. Dokonalé spojení textu a poselství písně s prostředím, choreografií ... a to vše korunováno kongenialitou tanečnice Maddie. Pro mě určitě klip desetiletí. Nádhera, chce se mi zhoupnout se na lustru.

plagát

Žralokonádo (2013) (TV film) 

To není hrdé béčko, to je fakt blbý snímek, co si hraje na "dobrý film". Ovšem ty efekty, jsou neskutečně legrační. Youtubeři dělaj lepší efekty a s nulovým rozpočtem. Stýf makal, Tara Reid je pěkná, ale herecky fakt na anticenu. Johna Hearda mi bylo opravdu líto, takový film si nezasloužil. Chce to hodně piv od startu abyste se pobavili a smysl spíš pro sarkasmus než recesi. P.S. Netuším jaká je vnější balistika letícího žraloka, ale střílet je brokovnicí jako špačky, je absolutní filmový úlet přesahující jakoukoliv kategorii čirého šílenství které znám. :/

plagát

Řeka Niyodo - Symfonie v modrém (2012) (TV film) 

Vizuálně naprosto dokonalý snímek. Do každé řeky bych nevlezl, ale to téhle ihned i za poměrně chladného počasí. Shlédněte pouze v HD!

plagát

Ririi Šušu no subete (2001) 

No tak tohle byl nářez toto. Film který jsem nikdy netoužil vidět, ale který mě během 146 minut přesvědčil, že jsem ho měl vidět. Neuvěřitelné, jak jsem to v poslední vteřině 30 minuty stopl, a řekl a dost! Pak jsem si ale pročetl komentáře zde a řekl si, že to ještě chvilku zkusím. No pochopitelně od další sekundy mě to konečně chytlo. :) Takže, díky milí ČSFD uživatelé. :D Vyzvedávat cokoli - paralely, příběh, kameru, hudbu, scénář, to prostě nemá smysl. Všecko totiž zapadá do jednoho celku, neskutečně celistvého. Moje milovaná Yuu Aoi nemohla debutovat v lepší roli (vzpomněl jsem si, na Hula gáru, kde byla taky podobně fantastická.) Tenhle film není oddychovka, není pro jakoukoliv příležitost a těžce bude chápán lidmi, bez určitého stupně poznání japonské duše. Paráda!

plagát

Kikudžiro (1999) 

Určitě musím přidat hvězdu za to, jak se odvíjí poslední třetina filmu. Bolestivé téma pro velkou většinu lidí na této planetě, tak trochu podobné Koljovi, ale na japonský způsob. Ve filmu je i neskutečně krásná hudba, skladba Léto byla pro mě jedna z úplně prvních jpn melodií, kterou jsem kdy slyšel, ještě dávno před počátkem mé lásky k této zemi.

plagát

Hlasy padlých studentů (1950) 

Fascinující snímek, především svou dobou vzniku. Zajímalo by mě, kdo se na tohle v Japonsku chtěl 5 let po prohrané válce dívat? Tvrdou kritika velitelů armádních jednotek to trochu hraje do autu, jelikož zástupce velícího spíš působí jako bezpáteřní jedinec než "zástupce špatného systému". No a hlavně ta neskutečně nepochopitelná vůle žít za každou cenu. To je podle mě hlavní odkaz filmu. Taky to je poprvé, co vidím jiný druh japonského vojáka, než jak bývá ve válečných dokumentech tradičně vykreslován. Není to úplně skvělé dílo, ale stejně jsem nemohl odtrhnout oči.

plagát

Chuť čaje (2004) 

Tak po několika letech přidávám hvězdičku a plně oceňuji tenhle film. Vůně čaje skrze filmové plátno. Trochu nezvyklá komedie pro našinec odchovaný Spencerem & Hillem, ale stejně té srandy tam není mnoho. Spíš jde o poklidnou poetiku všedního dne, kdy i v tiché vesničce se najdou problémy, kterým musí lidé čelit. Ať už jde o běžné věci, či trochu víc ulítlé blázniviny. Osobně si myslím, že režisér chtěl natočit i něco, co nabídne člověku jakési zpomalení. Zastavení. Byť i v kině. Prostě, jen se kochej, nemusíš řešit žádnou zápletku, složitosti, užij si exteriéry. I konec se povedl, dílko dostalo takhle víc lidský rozměr. Jeden z mála filmů, na který jsem nikdy nezapomněl. Moje srdcovka.

plagát

Tokio, město superlativů (2015) (TV film) odpad!

Moje přísné hodnocení vychází z přesvědčení, že česká dokumentární tvorba, překladatelské umění a dabing byli odjakživa na mnohem lepší úrovni. Nehledě na lži, polopravdy a výmysly ve snímku uvedené. Televize počítá s tím, že to člověk prostě zkonzumuje a hotovo. Zatímco ti co už něco o Japonsku vědí sedí jako opaření a přemýšlí, jestli tohle myslej vážně.