Dominum

Prostě nikdo jiný neumí lidi zabíjet s takovým vtipem! Čím více filmů jsem od Tarantina viděl, tím více se mi jeho tvorba líbí. A nutno říct, že právě Django je dle mého soudu to nejlepší, co jsem od něj dosud viděl. Například Pulp Fiction jsem si nijak zvlášť neoblíbil a Kill Bill taky nebyl úplně ono. Ovšem Django to změnil. Už ta základní myšlenka mi přišla zajímavá a provedení mě doopravdy dostalo a téměř po celou dobu bavilo. Za vrchol komické složky považuju stoprocentně Ku-klux-klan :) Hlavní hereckou hvězdou byl rozhodně Waltz. A nelze zapomenout ani na Fritze! :) DiCaprio působil jako naprostý psychotik, takže tak, jak asi i měl. Závěr? Rozhodně doporučuji ke shlédnutí, málo co mě v poslední době tak uspokojilo, jako právě Tarantinův nejnovější počin.

Těžko hodnotit něco, co jsem vůbec nepochopil :D Se surrealismem jsem se nikdy nesžil a není mi blízký. Z toho to směru jsem pochopil jen máloco. Uznávám, že dílo může být pes významné pro příznivce surrealismu ovšem mě nijak neoslovil. Přesto jsem ho viděl dvakrát a dokonce si i začal skládat jakýsi smysluplný vývoj. I přes to, co jsem psal v úvodu bych doporučil ke zhlédnutí. Nikdy nevíte, možná vás to chytne :)

Jak už tady psal golfista, jehož radou jsem se také řídil, na konci si dejte panáka :) Atmosféra filmu je skvělá jek ve chvílích pozitivních, kdy jsem doopravdy sdílel nadšení postav a bohužel (nebo snad bohudík) i tehdy, kdy jsou postavy naprosto na dně. Drogy jsou svinstvo a to dal autor postavám vážně vyžrat. Vymáchal je ve špíně a tím silně zapůsobil na mě jako na diváka a zanechal jisté memento. Právě s Mementem lze najít spojitost. Ani jedno z děl není přehnaně optimistické. Hlavní dějová linie mi nepřipadala nijak zvlášť zajímavá, ovšem jako celek, ukázka realismu ve filmu s působivou analýzou postav, to rozhodně stojí zato. Ad téma hudba, tu musím vychválit. Koneckonců právě díky ústřední melodii jsem se rozhodl na film podívat. A po jeho zhlédnutí má pro mě úplně jiný rozměr.

"Přijímáme lásku, o které si myslíme, že si ji zasloužíme." Tuto větu lze označit jak za motto, tak i téma celého filmu. Existují stíny minulosti, před kterými nelze nikdy utéct, další z hlavních myšlenek filmu. Snad každý má něco, co ho pronásleduje celý život. Z velké části i díky tomu je tento film tak dobrý a oslovuje diváky. Mnoho scén, které by bylo možno v běžných filmech zavrhnout a označit za hraní na "artovost" zde mají díky ne úplně normálním postavám své místo. I tak byly ale některé mino schopnosti mého chápání (travesti show? proč?!). Po herecké stránce mi film připadal dobře zvládnutý. Hlavní hrdina dle mého naprosto splňoval mou představu o chování a vzhledu osoby, kterou lze označit za wallflower. Uvěřitelnost a dobře zvládnutá proměnlivost emocí jeho homosexuálního kamaráda, mě doopravdy překvapovala. A teď k největší hvězdě tohoto filmu, Emmě. Nenaplnily se naštěstí mé obavy a veškerá pozornost nebyla upřena na ni. Naštěstí se tvůrci této chybě vyhnuli. Ačkoli nepatřím do skupiny jejích milovníků, kteří mají v kalhotách vymalováno kdykoli jen někdo vysloví její jméno, musím uznat, že má rozhodně velké kouzlo a působí... řekněme tajemně. A sem se to velmi hodí. Co na závěr? Vzhledem k tomu, že jsem se do filmu naprosto ponořil, prožil příběh a s napětím očekával rozuzlení, odvedli dle mého tvůrci velmi dobrou práci. Tento hořko-sladký romantický a dokonce i dramatický výtvor mohu, ačkoli mám jisté výhrady o kterých jsem se nezmiňoval, s čistým svědomím doporučit.

V našem prostředí jde s přehledem o nejlepší diskuzní politický pořad. Moravec se na rozdíl od ostatních moderátorů pořadů s touto tématikou nebojí politikům postavit a sem tam si z nich i udělat srandu. Jeho debaty se nezvrhávají v nesrozumitelné překřikování, ale neustále si drží jistou úroveň. Co mě se týká, tak při zajímavé kombinaci hostů se velmi rád podívám.

Nemůžu si pomoct, ale ačkoli jsem dosti výrazným kritikem tvorby Michala Viewegha, jehož umělecká prostituce je mi značně nepříjemná, tento film, přestože nelze říct, že by byl nějak výrazně odlišný od jeho obvyklé práce, mi nebyl nijak protivný. Jednalo se sice v pravdě o nenáročnou podívanou, ale nikdy v průběhu filmu jsem neměl pocit, že útěk je tím nejlepším, co v danou chvíli dělat. Rozhodně nejde o film, na který bych se měl někdy v budoucnu v plánu dívat znova, potkám-li ho ale někde při projíždění televizních kanálů, nelze vyvrátit, že se podívám znova.

Chápu sice, že tento formát, kdy se diváci mohli zapojit do děje a svým hlasováním ho ovlivnit, byl v době vzniku seriálu jistě velmi originální (což by nejspíš byl i v současnosti a za ten seriálu i jednu hvězdu přidám, ovšem jinak mi dílo připadá až zoufale nudné. No vážně, dívat se několik minut na to, jak je stále úplně stejně a aniž by se cokoli stalo chystána večeře na talíře, to mě doopravdy nebere. Obdobný případ je i krájení asi čtyř cibulí, přičemž jediným ozvláštnění scény byly úsměvy hlavního hrdiny na kolegyni mezi každou polovinou. Není to ale jen naprostá nudnost děje, ale i dle mého velmi otravné vystupování herců v hlavních rolích. Upřímně, divím se, že jsem šel alespoň na ty 3*...

Kudla z pudla, nebylo to vůbec špatné! Dokonce to bylo i velmi dobré! Za poslední roky jde rozhodně o nejlepší českou pohádku, kterou jsem viděl a ČT ukázala, že to s českou pohádkou nemusí být až tak zlé, jak se zdá. Jedná se o skutečně rodinnou záležitost. Děti zde mají poučení a svou kategorii humoru a rodiče se pobaví sociální satirou, kterou to tady jen přetéká. Naštěstí ale nějak vlezle a i největší "záporáci" jsou pojati s neuvěřitelnou ironií. Klus nejspíš nikdy nebude specializovaným hercem, ovšem v tomto díle, které má mnoho rysů podobných s jeho tvorbou mi vyhovoval. Zrzečka působila neuvěřitelně roztomile, což mě bavilo především situacích, kdy měla působit "drsně". Vladyka s Lábusem excelovali a obstarávali většinu zábavy. Co je ovšem nutno vytknout, je obrovská předvidatelnost. Pro ty, co neustále čekají na obnovu české pohádkové tvorby jde určitě o zklamání, ovšem domnívám se, že ti budou čekat marně. Nápady vycházející z klasického schémata jsou téměř vyčerpány a zde se nám ukázaly nové možnosti. Princezny holt nebudou tak křehké jak bývaly, princi tak mužní, králové tak impozantní. Toho už se nedočkáme. Avšak možná nás čekají novinky, které jednou budeme oslavovat a připojí se k pravidelně sledované klasice.

Vojta Kotek se mi tímto filmem postaral o jedno z pro mě největších překvapení v oblasti filmu za poslední dobu. Musím přiznat, že nejprve jsem tento film po zjištění, kdo ho režíroval zavrhl a shlédl až na druhý pokus. A bylo mi ukázáno, nakolik omezený byl můj pohled na tvůrce. Musel jsem Kotka (a i jeho tvůrčí kolegy) přeřadit do vyšší kategorie. Film měl nápad, originální zpracování i vtip. A to ne nějaké přihlouplé skotačení, ale vyspělý humor. Atmosféra filmu mě naprosto pohltila a já v napětí čekal, jak to dopadne. Naštěstí ne tak stupidně, jak jsem se obával, že by mohlo, díky čemuž film působil inteligentně. Ti co chtějí vědět, co jsem předchozí větou myslel, ať se určitě na snímek podívají, nebo si přečtou spoileroidní popisek :)

Nejsem si jistý, jestli například herecké výkony v tomto filmu jsem schopen objektivně hodnotit, jelikož za těch několik zhlédnutí jsem si tento film natolik zamiloval, že nejsem schopen v podstatě nic vytknout. Ti, kteří mají působit kladně tak působí, naopak to také funguje a zároveň postavy nejsou černobílé, ploché a působí celkem věrohodně. Soundtrack, to je mistrovské dílo samo o sobě. Dosahuje nevídaných kvalit. Není moc filmů, hudbu z nichž si pustím tak rád, jako z tohoto. Děj lze dle mého jen chválit a je tudíž velice těžké k němu cokoli napsat. Nemá tedy smysl tady vymýšlet nějaká zbytečná hodnocení a jediné co mohu udělat, je doporučit Gladiátora těm kteří ho ještě neviděli. No a ti ostatní by se měli podívat znova. Takový nával emocí Vás nenajdete ani v Ulici.