radekgfx

Můj nejoblíbenější animák od Blender Foundation. Uznávám, že obsah pravděpodobně nebude pro každého, ale mně se tenhle minimalistický příběh a hlavně stylizované steampunkové ztvárnění světa velmi líbilo.

V porovnání s prvním dílem ubylo akce. Policejní jednotka BOPE ustoupila do pozadí a její místo zaujala exkurze do prohnilých vod nejvyšší politiky. Problémem je, že se tak děje pouze rámcově, vhozením děje do rozjetého soukolí hry, ve které se jenom těžko orientujete a bez hlubší znalosti brazilských reálií si připadáte jako víkendový divák rugby. Tzv. sledujete zajímavou hru, které moc nerozumíte. Na jedné straně filmu neskutečně fandíte, korupce je bez diskuze svinstvo, ale na druhé stráně působí Tropa de Elite 2 trochu nedotaženě. Jednoznačně nejlepší část filmu (shodou okolností ta akční), která svou kvalitou atakuje asi deset hvězdiček, je přestřelka na ulici v samém závěru filmu. Kamera, choreografie, náboj, hudba ... paráda! "Naštěstí jsem narazil na mé nepřátele v ten správný okamžik a když přišli, nebyl jsem na ně sám."

Neuhlazené „rodinné“ postapokalyptické sci-fi drama, které si své emocionální pole z počátku vytyčuje hlavně s pomocí slz a prostrojů. A i když se ve své druhé polovině přikloní – a to dost rázně – k rovině fantaskní, určitá pachuť, živená zejména nepřesvědčivou výpravou a úvahami nad tím, jak by celý film vypadal bez přepálené obrazové postprodukce, skrze níž se autoři snaží honit atmosféru, zůstává. Ve výsledku je zde dle mě až příliš mnoho snah a pokusů o velké žánrové a dějové zvraty a spousta velkých myšlenek v malém, laciném a místy dost potrhaném balení.

Minimalistické sci-fi, nádech mysteriózna, pohled na věci nadpřirozené z pohledu jejich nositele, okolí hrající komparz. Vizuální akce nahrazena akcí emoční s někdy až přespříliš poklidným dějem. Kdo si přeje pochopit, pochopí.

Tak trochu jiné sci-fi říznuté řádnou porcí westernu. Skvělý casting, uvěřitelný svět a velmi dobré herecké výkony. Seriál, který nemá žádné velké poselství. Není ani o zachraňování cizích planet a nastolování galaktické rovnováhy. Je o jedné posádce vesmírné lodi, která se snaží přežít. Pocity ze skvěle napsaných a zahraných postav a velmi pestré skladby epizod se mísí s rozčarováním nad faktem pouhých 14 odvysílaných epizod.

Zdaleka nejlépe se filmu daří replikovat takový ten pocit nicoty a omezenosti, který na člověka padne po pár desítkách hodin v otevřeném světě jeho oblíbené videohry. Pokud tedy daný člověk vůbec je takové reflexe schopen. Pro člověka, který takové reflexe zatím není schopen, jsou tu známé tváře, značky, Pavlovův reflex a sebeklamný pocit relevance.

Naprosto jasné vytyčení cíle oproštěné od jakékoliv snahy o epičnost v originální a graficky uhlazené stránce v minimalistické formě. Mám velmi rád krátké animované filmy, které pracují především s jasně stanovenou myšlenkou být o něčem než o všem, a které si předem stanoví, jakým způsobem toho chtějí dosáhnout. Nabízí se srovnání s Granny O’Grimm’s Sleeping Beauty, který byl nominovaný na AA ve stejné kategorii a kterému chybělo vše, co French Roast měl. To jest nápad, realizace a provedení.

Noční záběry level Michael Mann. Absolutní špička mezi dobovými sondami z analogových devadesátek, v tomto případě z Japonska. Pokud by film nebyl tak umíněný v tom, co a jak chce sdělit, mohl by si nárokovat titul skrytého pokladu nejen japonské kinematografie. Film na jedné straně ohromí záběry nočních ulic zkrápěných deštěm a prosvícených zářivkami neonů a na straně druhé na člověka nahází tematický mix těch nejdepresivnějších scén z Apokalypsy (1979), Sonatine (1993) či pozdějšího a mnohem známějšího Brother (2000); což jsou věci, co člověk podvědomě prostě nechce vidět.

Závěrečný vstup do atmosféry je neskutečná katarze. Film pro kino. Kino pro tento film.

Bylo pro mne snazší uvěřit, že je Země jednou z mnoha planet sektorů o jejichž pořádek dbá sbor ochránců míru Green Lantern, než že jeden ze zkušebních letounů pilotuje pětadvacetiletá modelka, která se místo přehlídkového mola uchytila na runwayi. Cílení castingu tohoto a podobných filmů jde těžce mimo mne, jelikož kvůli hezkým lidem se na ně vážně nedívám a dívat nebudu. Spousta zbytečných dialogů, nevyjasněný žánr (chvílemi spíše komedie) a zbytečné retrospektivní flashbacky během hlavního děje. Sci-fi odstaveno na třetí kolej. Svým pojetím se jedná spíše o (infantilní) romantický film.