BabyMilena

Naši kluci - tři unesení židovští mladíci, zabití palestinskými teroristy, jejich únosci, kteří jsou následně vypátráni a zlikvidováni, unesený a upálený arabský chlapec a dál jeho tři vrazi, kteří skončili na dlouhé roky ve vězení - tito všichni jsou něčí kluci, mají svoje mámy, které je oplakávají, blízké, kterým budou chybět. Rozdíl mezi nimi je jen ten, že věří v jiného Boha a odmalička jsou vedeni k tomu nenávidět ty druhé. Nakonec nikdo nevyhraje, jen plno neštěstí, zmaru a beznaděje. Skvěle natočený seriál s velmi silným příběhem, na němž je nejvíce fascinující, že se doopravdy stal.

Tento film nemám právo hodnotit, protože jsem ho nedokoukala až do konce. Když jsem někde četla, že je to film, který většina lidí nezvládne dokoukat, řekla jsem si, že to nemůže přece být tak hrozné, je to jen film, to dám, ale v polovině jsem to vzdala a řekla si, že ve svém životě opravdu o nic nepříjdu, když neuvidím všechno, a zbytek filmu jsem jen v rychlosti přeskákala. Bylo zajímavé, jak režisér dokázal, že sexuální scény vůbec nepůsobily eroticky, ale prostě jenom odpudivě, vrcholem únosnosti pro mě bylo, když se tam začali ládovat hovnama, to jsem opravdu pocítila fyzickou nevolnost a víc už jsem vidět nechtěla. Ačkoli existuje celá řada výkladů, co tím chtěl vlastně Pasolini říct, jsou to všechno jen dohady a pravdu se už zřejmě nikdy nedozvíme, protože byl zabit neméně ohavným způsobem ještě před uvedením filmu, aniž by k němu podal nějaké podrobnější vysvětlení. Bohužel. Tento film je prostě jedna velká záhada, stejně jako Pasoliniho smrt.

Průměrná detektivka s nádechem humoru, nic pro náročného diváka, ale hodnocení jako odpad mě taky zarazilo, to mívají většinou počiny jako Love Island a podobné, tohle bych řekla, že nebylo o nic horší ani lepší než většina českých kriminálek, které člověk zhlédne a brzy zapomene ve stylu Policie Modrava, Stíny v mlze atd. Pravda, že si tvůrci moc nelámali hlavu s jazykovou bariérou, ale na to jsme asi víc citliví, protože se to týká našeho jazyka, je spousta jiných seriálů, které jsou kompletně předabované do češtiny a já přemýšlím, jak se spolu můžou domluvit, když jeden je třeba Arab a druhý Žid? Mnozí zřejmě čekali od česko-rakouské koprodukce něco víc, ale mě to pobavilo-hlavní vyšetřovatelé teta Gréta a český Standa-ty přece nejde brát úplně vážně a taky je člověk prostě musí mít rád.

Pro nás "ze západu" nic až tak šokujícího, ale pro zúčastněné zřejmě velmi aktuální a citlivé téma. Příběh tří palestinských žen, které nechtějí dál žít ve zkostnatělé společnosti plné zákazů a pravidel platící zejména pro ně. Dle mého názoru žít svobodně bez přísných náboženských pravidel neznamená, že musí hned šňupat koks a kouřit jednu za druhou, ale to byl zřejmě záměr, aby kontrast světů více vynikl. Film otevírá celou řadu ožehavých témat, a tak není překvapivé, že v muslimském světe sklidil dost negativní reakce. Konec vyznívá trochu do ztracena, četla jsem, že film byl původně zamýšlen jako trilogie, ale o pokračování jsem se nikde nedočetla, tak třeba se ještě dočkáme, určitě by to bylo zajímavé a přínosné.

Tak nevím, všichni to tady chválí. Ale nechce se mi veřit, že by normální, průměrně inteligentní a středně slušně vychovaná holka pokračovala v komunikaci s ,,predátorem" dál, než když před ní začal masturbovat. Přece nemůže nikoho zajímat, jak si nějaký starý tlustý dědek honí č***ka. I já měla nutkání sklapnout noťas a vyhodit ho z okna. A jestli to nějakou dvanáctku zajímá, tak asi taky nebude úplně v pořádku. Ale ono by to nebylo tak zajímavé, kdyby to nevyhnali do extrémů, že? Ponaučení? Někteří chlapy jsou fakt prasata a nemusí to být na první pohled vidět. Ale to holky stejně časem zjistí. Takže nic objevného. Dále mě fascinuje moralistka paní Těžká: psát si s mladýma holkama - fuj úchyl, ale žít v ,,polyamorním vztahu"(doteďka jsem netušila, že být běhna má takový ušlechtilý název), tak to je přece něco jiného. Kdo tyhle nové normy určuje? Chci ji vidět za třicet let, jestli budou stále tak všichni spokojení. Když jsem byla dítě, věděla jsem, že nemám mluvit s cizími lidmi, nemám s nimi sedat do auta, nemám si od nich brát bobóny a podobně. S internetem je to to samé. Každý přece ví, že to může být žumpa a ve dvanácti už dítě není tak úplně dítě. A pokud toto neví, tak je asi problém hlavně na straně rodičů, a to autoři nějak neuvádějí. Pro mě to je teda jen snaha autorů se nějak zviditelnit, tak proč ne třeba takto? Příště třeba můžou zkusit najít přes internet nájemného vraha, a pak se divit, že se jim to povedlo...

Kdyby to byla komedie, tak by se tomu dalo i zasmát. Ale když si člověk uvědomí, že jde vlastně o skutečnost, je to dost smutné, až tragické.

Tykwerovsky zasněné a milé. I když místama trochu nereálné, na druhou stranu zase: proč ne? K oběma hlavním postavám mi úžasně sedí název, jak k princezně, tak k bojovníkovi.

Milé, hned jsem si vzpomněla na svoji autoškolu.

Po přečtení obsahu jsem byla velmi zvědavá, jak se dá toto téma zpracovat jinak, než jako nevkusný laciný erotický film. A byla jsem příjemně překvapena. Tvůrci mistrně udržují hranici erotického náboje, lehké úchylnosti a perverzity, zároveň celý film vyznívá úsměvně a romanticky, jak slibuje popisovaný žánr. U řady scén jsem měla lehký úsměv na rtech a při několika klíčových scénách jsem se přistihla, že skoro přestávám dýchat! Na tomhle filmu je vidět jedna vlastnost, kterou na filmech miluju, a sice, že jakkoli divně znějící námět se dá zpracovat na dílko, které vám vyrazí dech. A toto je ten úžasný rozdíl mezi filmem a skutečností.

Ach, co dodat. Taky bych chtěla mít někdy farmu v Africe. A obzvláště na pěstování mé milované kávy. Krásná hudba, krásná příroda a jeden nepolapitelný charismatický muž. To dohromady vytváří film, u kterého jsem se ani minutu nenudila. A blažené pocity přetrvávají i po skončení.