Erinye

Tarantino, režisér z videopůjčovny se zvláštním a tak trochu zvráceným smyslem pro humor. Tento jeho počin, řadím mezi kultovní filmy. I když je to nějaký pátek, co jsem ho naposledy viděla, některé "hlášky" se mi vryly hluboko do paměti. A musím přiznat, že je občas a ráda používám. John Travolta zde předvedl, že opravdu umí hrát a Bruce Willis byl opravdu k sežrání. I když jsou to vlastně jednotlivé povídky, které se na konci filmu opět prolnou v celek, jedna jako druhá, je opravdu dokonalá a má co říci. Soundtrack k filmu, patří mezi mé oblíbené. Jak jinak, nemohu dát méně než 5*, škoda, že nejde více.

Tento film má pro mě zvláštní kouzlo, snímek, který pohladí po duši. I když je tam plno bolestných momentů, opravdu stojí za podívání. O herecký výkonech ani nemluvím. Mám ráda filmy, kde se prolínají různé časové linie, a v závěru na sebe nenásilně navážou. Konkrétně zde, to bylo skrze vyprávění jedné z hlavních hrdinek. Film o ženské odvaze, ženské síle, o vůli. Nevnímám to jen jako film o ženách, ale o lásce, o životě takovém, jaký doopravdy je. Film s nádherným posláním, pokud upadnete, můžete vstát, postavit se a začít od začátku. Když nejde o život, nejde o nic. Krásná sonda, do hloubi lidské duše.

První a nejlepší film s Hannibalem Lecterem. Další filmy s touto postavou hodnotím jen jako chabé napodobeniny, snad jen Červený drak měl náležitou atmosféru, ale stejně se k původnímu přibližuje jen málo. Jodie Foster, Anthony Hopkins a Ted Levine zde předvedli, že opravdu umějí hrát. Zvlášť z Anthonyho šel opravdu strach a stejně tak i z Teda Levina, jeho pojetí psychicky narušeného jedince bylo vyvedené. Prostě doba, kdy se ještě točily kvalitní a koukatelné thrillery/horory.

Další z Fincherových skvostů. Film mě okouzlil ponurou a temnou atmosférou a více než zajímavým nápadem. Kupodivu, i když nemám ráda krev a odřezané údy a jiné podobné nechutnosti, tady mi to nevadilo. Prostě to k filmu, jako celku patřilo. Vraždy na motivy sedmi smrtelných hříchů byly provedené nápaditě, i když objevit něco takového asi moc příjemné nebylo. Brad Pitt se opět předvedl a Morgan Freeman mu více než dobře sekundoval. Obsazení Kevina Spaceyho, který zahraje úplně všechno, bylo trefou do černého. Rozhodně řadím mezi nejlepší filmy.

Tak na tomhle skvostu jsem byla v kině, a náležitě jsem si ho vychutnala. Je to sice hóóódně černá komedie, ale rozhodně bych neřekla, že autor měl v úmyslu tropit si žerty z postižených, ba právě naopak. Celý film je vlastně o tom, jak se mi "zdraví" snažíme pomoci handicapovaným, i proti jejich vůli. I když je tento film o lidském utrpení, už dlouho jsem se takhle nezasmála. Geirr i s tou svou negativitou mi byl navýsost sympatický a moc se mi líbilo, jak snahu všech okolo proměnil v jeden velký zmatek. Prosím, víc takových filmů.

Tento film, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, jsem si koupila ve "výhodném balíčku", kde mě zaujal jiný film. A když už jsem ho měla doma, tak jsem si řekla, že se na něj podívám. Musím ovšem zkonstatovat, že to pro mě bylo utrpení. Herecké výkony veskrze žádné, zápletka ubohá, kamera amatérská. A to jsem se na to dívala jen jedním okem (ne, že bych neměla obě..:-), ale radši jsem u toho něco dělala, protože to se vážně nedalo. A horor se tomu nedá říkat ani náhodou, ani parodie to nebyla. Jednoduše řečeno "odpad".

David Fincher mě zatím ještě nikdy nezklamal. Tenhle film jsem viděla minimálně 5x a ráda se k němu vrátím znovu. Brad Pitt tu dokazuje, že není jen hollywoodský hezounek, ale pan herec a o Edwardu Nortonovi ani nemluvím. Když jsem tento snímek viděla poprvé, závěr mi vyrazil dech, a ten je na celém díle vlastně to nejlepší, prostě něco, co bych nečekala. Myslím, že už je natolik známý, že to můžu napsat - Fincherovi se tu podařilo zachytit nejmenovanou psychickou poruchu, přesně tak, jak si ji představuji. Mnozí tvůrci se o to již několikrát pokoušeli a většinou z toho byla slátanina. Rozhodně je to pro mě numero one. Tenhle film není jen temný, ale místy i úsměvný, spíše se však jedná o humor černočerný. Prostě nemám slov, a i proto je u mě na prvním místě.

Nebylo to tak úplně zlé, ale film utekl tak rychle, a nakonec jsem vlastně ani nevěděla, o čem to vlastně bylo. Celkové zpracování mi přišlo celkem povrchní, rozhodně se tvůrci nepodařilo vtáhnout mě do děje. Jodie Foster jako by tu ani nehrála, jen se tvářila zarputile a hororem bych to vůbec nenazvala. Martin Sheen jako pedofil se také moc nevydařil. Určitě by se z daného námětu dalo vytěžit mnohem více.

Tolik bolesti a beznaděje v jednom filmu, to je na jednoho diváka trochu moc. Tvůrcům se dokonale podařilo zpracovat prolínání obou časových rovin, působilo to nenásilně, a přirozeně. Je hrozné přijít o dítě, a oba hlavní představitelé, svou roli zahráli bravurně. Málokdy u filmů brečím, ale tady jsem měla párkrát na krajíčku. Nedokážu pochopit, jak si někdo vlastní zločin dokáže zdůvodnit tak, že vlastně pomáhá, že činí dobro. Tohle byl jeden z mála filmů, který ve mně něco zanechal. Ještě něco málo k obrazové stránce - práce s kamerou, hudba, všechno bylo v dokonalém souladu. Jediné, co mi přišlo nepřirozené, že zápornou postavu, která se objevila po x letech, hrál původní herec, kterého namaskovali tak, že to působilo až groteskně, určitě by bylo vhodnější obsadit věkově odpovídajícího herce, který by byl původnímu alespoň trochu podobný. Ale rozhodně mi to celkový dojem z filmu nepokazilo.

Nádherně natočený film, ze kterého vášeň, napětí a erotické dusno jen sálá. Čekala jsem, kdy mezi malířem a Griet dojde k něčemu víc, ale nakonec jsem nabyla dojmu, že Vermeera Griet zajímala jen jako objekt hodný zvěčnění na plátně. Ta jeho fascinace její tváří a tím, že jako jediná mu rozumí byla až dojemná. Ale navíc byl mezi nimi velký třídní rozdíl a on byl nakonec v područí své tchýně a manželky. Zase jedno malé - velké drama z britské produkce, které mě dostalo.