Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Krimi
  • Romantický

Recenzie (156)

plagát

Ilúzia lásky (2007) 

Je to celkem nuda. Chybí tam napětí, strach, překvapení, které se v této profesi nedají vynechat. V čele s Guyem a mou nádhernou oblíbenkyní Catherine sem čekala naprostý Houdiniovský úžas, ale dostalo se mi pouze "cože?..." ne v nějakém lichotivém měřítku. Dokoukat jsem to musela jen abych mohla právem hodnotit. Něco tomu chybí. V jiných filmech kouzelníkům věříte, i když víte, že to jsou podvody. Tady sem věřila akorát tomu, že to všichni hrajou za peníze, skončí natáčení a všichni jdou domů. Dvě hvězdy za Saoirse a její neuvěřitelný oči a vyprávění a přece jen i za Catherine.

plagát

Pamiatkári (2014) 

Příjemný film. Toť vše, protože to, že v jednu chvíli se tam smějete, jak Damon stojí na mině, v druhý máte brečet jak je jeden z hlavních protagonistů zastřelen, ve třetí opět smát scéně u zubaře a ve čtvrtý opět brečet nad další ztrátou....Georgi, řeknu ti, že sem to nestíhala. Chápu, žes chtěl udělat film o válce, protože to je téma který si většinou nikdo nedovolí zkritizovat, ale nemáš nervy ani zkušenosti na to, dělat tu krvelačnej drasťák, tak si udělal skupinku Paňáků, kteří zachraňují obrázky. Nápad je to miliónovej, ale ač to trvalo asi 2 hodiny, myslím, bylo to rychlý... Moc lidí, konečně se začne něco rozvíjet a my sme zas převláčeni jinam. A to, jak Amíci se staví zas do role největších ochránců a zachránců, podle mého názoru nemá smysl komentovat.

plagát

86. Annual Academy Awards (2014) (relácia) 

Tak když to uvádí Ellen, chvílema sem se i trochu více těšila na to, co tam vyvede ona, než komu zrovna předají cenu. Její úvodní monolog s "possibility number one, 12 years a slave win best picture....possibility number two we are all racists" naprosto trefila do černého, protože jsem čekala vítězství už měsíce opěvované Gravitace. Ceny pro herce a herečky v hl. i vedl. rolích byly zasloužené, přesně jsem je odhadla, až na Cate. Nečekala jsem, že po Globech za to slízne i Oscara. Celý večer se nesl, podle mě ve velmi příjemném duchu, proložen nádhernými písněmi (panebože, Pink byla bohyně! A dopomohly tomu nejen ty šaty), jen bych píseň Frozen nechala zazpívat Demi Lovato (která jí také nazpívala), má silnější hlas a nějak lépe by to utáhla. Fór "Anybody hungry? Hands up who want a pizza?" - "pizza!" to udělal dost nezapomenutelným. Chtělo by to víc vtipů, ale přece jen, bylo to o oslavě filmů, né další díl Ellen show. Takže doufám, že přiští rok opět, Ellen!

plagát

Český lev 2013 (2014) (relácia) 

Díkybohu aspoň za Ebena. Protože letošní lvi, spíše letošní Hořící lvi v keři byli už po prvních třech cenách na vypnutí, jelikož bylo dost jasné, jak to dopadne. Že Hořící keř vyhraje nejlepší snímek, o tom snad nikdo ani nepochyboval, i tomu bylo přáno, je to dobrý film, ale že mu nacpou i všechny maskéry, střihy, vlasy, obleky a kdovíco všechno? Nechápu. Nechápu, proč tyhle "menší" sekce nerozdělili mezi ostatní filmy a tím je odměnili, povzbudili k další práci a i zviditelnili (vždyť je to naše!)? A ty hlavní ceny dali tedy Hořícímu keři? Ale ne, pojďme to udělat naprosto debilně.. Viděli vůbec akademici něco jiného než Keř? Hmm a viděli vůbec i Keř?

plagát

Non-Stop (2014) 

Bezvadnej leteckej thriller. Kvůli takovým příběhům nesnáším létání letadlem. Liam je perfektní herec, jako zdepkovatej alkoholik mi přijde, že je tak sešlej i ve skutečnosti. Jeho strašně milej, vstřícnej a utahanej obličej a vůbec pohled vás provází celým filmem a je to to jediný příjemný v tom chaosu, proto nechápu ty pasažéry, který se rozhodli, že mu nevěří, mě by to třeba v životě nenapadlo. Když se správně vžijete je tam to úžasný napětí, párkrát se leknete a když tyhle typy filmů milujete, neustále si vyvíjíte teorie, kdo to sakra dělá, kdo je podezřelý a kdo určitě ne, kdo bude další oběť a proč a kde je co za detail co vás posune dál. Nutí vás to přemýšlet, žádný odpočinek. A to je onooo!

plagát

Osobný strážca (1992) 

"Jsi strašně špatně čitelný, Franku Farmere." anoo, a to je na tom právě to nejlepší. Costner, který vypadá, jak hoolywoodská blondýna po botoxu, protože jeho obličej až na pár výjimek postrádá jakoukoliv mimiku a pohyby vůbec se díky tomu stává naprosto věrohodným a drsným osobním strážcem, kterému by se dokázal svěřit téměř každý. Houston hraje tu pravou nafoukanou celebritku, která frajeří do tý doby, než přijdou výhružný vystřihovánky, sesype se a najednou zjistí, že má vlastně syna, o kterého by se měla jako správná matka strachovat. Samozřejmě za chvíli jí otrne, takže Costner je za hysterickýho a paranoidního debila, který jí zkazil celou kariéru a sme zpět u namyšlené fifleny. Naprosto s.k.v.ě.l.e zahraný. Plus chování sestry Rachel, no, upřímně, kdo by to nečekal!

plagát

Bella a Sebastián (2013) 

Pohlazení na duši. To je přesně to, co vám tenhle film přinese, protože, prostě, ta příroda. TA PŘÍRODA? V kině, přes celý plátno - není šance, a to ani pro absolutní odpůrce jakéhokoliv pohybu na čerstvém vzduchu, nezírat v tichém údivu a respektu, co sme ještě na tý naší planetě nezhuntovali. Máte pocit, že vám omylem pustili nějaký ten dokument z dílen National Geographic nebo Animal Planet. Je tu všechno - detailní záběy na zvířata i ty mega ze vzduchu, na celé pohoří. A co je nejlepší - vystřídají se postupně všechna roční období, nechybí sníh, slunce i podzimní listy hrající všemi barvami. Máte chuť vskočit do filmu a nechat alespoň na chvíli za zády svůj běžný život a strávit chvilku v tom dechberoucím prostředí bez elektřiny, teplé vody a elektroniky. Jen tak si tam sedět na vrcholu a koukat. Pak odněkud přiběhne roztomilý malý kluk s velkýma hnědýma očima a to je konec! Ne, vlastně ještě není. Ten přije tehdy až se seznámíte se špinavou Bellou a okamžitě se přidáte na stanu Sebastiana, tedy na stranu zachránců té strašné "bestie". A když se vykoupají a z toho hnědého, bahnem oschlého psiska se najednou stane huňatý, běloskvoucí poklad, který jediným blíznutím omyje celý Sebastiánův obličej, ste už fakt nahraní. Já sem si v tu chvíli zapřísahala, že si okamžitě půjdu takového psa pořídit. Pak už jen sedíte a nejvíc držíte palce, aby tahle dvojka zvládla všechny nástrahy, co se sice dají předem vytušit, ale stejně! Jo a... skvělá hudba...

plagát

Neslušný návrh (1993) 

Zezačátku to bylo hodně slušně rozjetý, jenže po tom jachtovým líbánku to úplně opadlo. Drama tam sice bylo, ale jen v podobě manželských hádek a Deminy volby alá chudý manžel či bohatý milenec s oblbujícíma historkama. Prakticky se z toho stane romanťárna. Čekala sem, že David se nějak pokusí o Dianu bojovat, prostě nějakej šílenej psychickej i fyzickej boj, ale ten film je tak klidnej, až je to strašidelný. Vidět víckrát absolutně nemá cenu.

plagát

Únos (2011) 

Šikmookej Lautner, se svýma čínskýma předkama, jako hlavní hrdina podle mě neni dobrej nápad. Jelikož mu neni vidět do očí, nemáte šanci rozeznat jakýkoliv emoce. Až tehdy, kdy mu začne téct po tváři slza si řeknete "aha, tak přece se tu něco děje". Na druhý straně svaly a vycvičenost jsou na tu roli dobrý víc než dost. Nicméně ten příběh, to je celkem o ničem. Neustále někam zdrhaj a vy se prostě nedozvíte PROČ SAKRA A KAM. Otec ho celej život nevídal a teď si tu najednou vzpomene na svý otcovský pudy, vůbec to nedává smysl. Lily je ovšem nádherná, jen by to chtělo opět zredukovat ten její záhon z obočí.

plagát

Vojna Roseovcov (1989) 

Dost drsný, nato, že je to film o obyčejném manželském páru. Ten začátek se sice trochu vleče, celkem nic zajímavýho se neděje oproti tomu, co přijde později, ale divák musí být nejdřív pravděpodobně vtažen do normálního chodu rodiny a nasytit se tím stejně jako Barbara. Nejspíš kvůli absenci manželství sem tak trochu nepochopila její zvrat v podobě náhlý nenávisti k manželovi. Přišlo mi to absurdní, jen tak, z ničeho nic! Ale těžko soudit, když ste to nezažili. Když se konečně začne bitkařit, dostává to ty správný grády. Dostalo mě, že ač chtěně či nechtěně, zatáhli do toho i svý zvířecí mazlíčky. Občas to sice DeVito svým vyprávěním ruší a ten týpek, co to celý poslouchá mně přišel šíleně divnej, jak na to nikdy nezareagoval ani jednim jediným slovem, byl jak figurína. A ten konec je překvapivej! Nečekala sem) "AŽ SPADNEŠ, NEROZBIJ DLAŽDIČKY."