Thorgerda

Někdy, když se ten televizní "umakart" dostatečně odleží, může být i zábavný... Tohle je ale docela nepovedená, byť ambiciózní moralita,která je ve své vážnosti strašně trapná, obzvlášť v momentech, kdy válečná zpravodajka Chýlková v maskáčích olíbává nějakého tmavovlasého statistu před sádrovým bunkrem, marlborku třímaje v perfektně upravené ruce s čerstvou manikůrou, no ten Karabach z toho přímo čiší... Že je tahle postava inspirovaná Petrou Procházkovou by taky nemuselo být tak okatě zdůrazňovaný, to tu kašírovanost už jenom korunuje. Jitka Němcová ostatně jinak točit ani neumí... Nebo spíš, už neumí, O bábě hladové byl kdysi docela povedený kus

Jestli jsem někdy řekla, že westerny nemám ráda, tak v tomto případě beru zpět.

Jó, to bejvávaly časy... kdy Milan Šteindler ještě točil dobrý filmy... z kterejch prýštil vtip a invence, a člověk neměl pocit falše, vykalkulovanosti a trapnosti... Tohle dílo můžu vidět třeba stokrát a vždycky mě rozesměje.

To, co bylo před 30 lety sci-fi je nyní už v podstatě realitou. Proč mají tendenci naplňovat se hlavně ty temné vize? Každopádně je docela příznačný, že se tenhle snímek nikomu nechce vytahovat z archivu... v programu současných televizí a v konfrontací s přehršlí všech těch pofidérních reality shows a vip news by trčel jak výhružný ukazovák z doby, kdy se ještě dalo vykročit jinou cestou...

Úžasná atmosféra, v tomto ohledu a v českém kontextu poměrně nebývalé, ale děj je skutečně víc než zamlžený... Pro člověka, který není obeznámen s komiksovou předlohou je trochu těžké se i v tom málu děje orientovat, respektive správně rozklíčovat časové roviny... Například takový detail, že Nebelův otec je mu na fotografii natolik podobný, a také přednosta stanice, až člověk chvíli váhá, zda tedy hlavní hrdina je zestárlý otec malého kluka, nebo zestárlý malý kluk.. (ano, je to Lojzík, ale to jako stoprocentní vodítko nestačí) Z atributů velmi jednoduchých a v podstatě se neměnících kulis je docela těžké hádat, zda jde o leéta sedmdesátá, osmdesátá, nebo šedesátá... Scény z blázince, respektive hlavně ty konspirační schůze primáře s tajnýma jsem si intuitivně zasazovala kamsi do šedesátých let, ale tričko pacienta AC/DC mi můj omyl vyvrátilo... Je toto dostatečné vodítko pro diváka? Nevím, myslím, že se hodně sází na znalost předlohy, a bez ní je to pak trochu těžké. Ale je pravda, že sledovat podobný film v rámci "baby bio" projekce je dost velký hendikep, v souboji ponurého minimalismu a pokřikujících dětí vítězí decibely, takže jsem třeba byla jen málo pozorná. 4* jsou asi trochu nadsazené, protože scénář, respektive dramaturgie opravdu trochu kulhá, ale nemůžu jinak.

Naprosto naivní splácanost plná klišé (tanečníci vykreslováni - jak jinak - jako psychicky labilní hysterici, kteří tančí snad i ve spánku) příběh i herecké výkony na hranici uvěřitelnosti, - obzvlášť mne dostávají milostné scény, Delon s kamenným neúčastným výrazem hledí kamsi do dáli a na něm se zmítá zpocená žena v totální extázi... Ale tahle hysterická bláznivá ujetost a naivismus z toho vlastně dělá film, který může svým způsobem potěšit lovce kuriozit a milovníka nechtěné komiky. Film se bere tak strašně vážně, až se z něj stává úžasná parodie sebe sama.

Atmosféra knihy je na plátno převedena docela věrně, ačkoli v knize je té krutosti a beznaděje o něco víc... Nevím ale čím to je, na rozdíl od knihy to celé na mne působí trchu odtažitě, film mne nechytá za srdce, nevtahuje mne, nenutí mne prolévat slzy nad beznadějným zánikem světa a dojemným dítětem, které si tvrdohlavě hájí a ochraňuje svou lidskost a ušlechtilost navzdory temnotě, ve které se tyto vlastnosti dávno staly přebytečnou přítěží, nebezpečným handicapem. Formálně je to všechno správně. ale něco tu chybí...

Film mne příjemně překvapil, hru neznám... Velmi mne navnadil "oficiální text distributora", byla jsem docela dost zvědavá, jaká "kubistická monstra" tu asi uvidím ... No, ale bohužel, chyba v matrixu - kubismus se nakonec nekonal. Možná, že některé výjevy autorovi oficiálního textu připomněly grafiky a kresby Alfreda Kubina, který ale vzdor svému jménu nebyl kubista, ale expresionista. Ach jo :-O

N-U-D-A... stroboskopický střih supluje nepřítomnost jakéhokoli smysluplného děje... srovnání s Running Manem je možná vzhledem k námětu nasnadě, ale ve finále to dokazuje pouze fakt, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž... škoda mluvit.

Naprosto fascinující...