Thorgerda

Téma holokaustu už je sice opravdu hodně ohrané, ale v tomto případě se mi líbí ten přesah - matka s určitým pokrytectvím vymyslí pro syna báchorku o Zemi hraček, kam mají údajně odejít jejich židovští sousedé, a tahle i když nijak zle míněná lež se vzápětí vrací v nečekané podobě... Kýčovitost bych zrovna tomuhle filmu nevyčítala.

Špatné, nudné a strašně ošklivé... Remaku jsem se bála, a teď už můžu říci, že zela oprávněně. Proč se pouštět do tematiky z řeckých bájí, když se pak příběh od původních příběhů naprosto vzdaluje, stejně jako vizuální stránka se spíše blíží eklekticismu fantasy? Příběh osekaný na bazální pojivo jednotlivých akčních scén, které jsou díky své všudypřítomnosti zcela prosty napětí, gradace... Charisma hrdinů je na nule, tvrďácké hlášky jak z blbého akčního seriálu. Scéna s Medusou je podle mého soudu naprostý filmový zločin, promarněná šance, katastrofa, humus.

Miluju tuhle pohádku, miluju tenhle film. Zlatá éra Herzovy tvorby, neskutečná atmosféra, dojímavý děj, a vůbec.

Na Woody Allena je to docela slabota. Líbí se mi ta idea, stejný příběh vnímaný očima autora tragedií i komedií. Ale protože ty příběhy Melindy tragické a Melindy komediální vlastně nejsou zcela identické, z předložených indicií postavy diskutujících autorů sestavují trochu jiné příběhy, celý ten efekt rozdílnou optikou vnímaný stejný příběh, což by mne bavilo nejvíc, se nedostavuje. I v reálu bývá docela zajímavé podniknout sondu jak, pokud by náš život byl filmem, bychom ho žánrově zařadili. Pak se člověk třeba dozví, že ač má pocit, že žije v crazy komedii, jeho blízcí souběžně vedle něj, ve stejných kulisách prožívají dramata bergmanovských rozměrů... No, ale to už vlastně nemá a Allenem nic společného.

Původně jsem chtěla napsat něco v tom duchu, že kdyby se vystřihly momenty sentimentu a rodinného kýče a přidalo se pár scének trošku odvážnějšího sexu, mohlo to být docela důstojné pokračování německých erotických filmů šedesátých a sedmdesátých let... Alespoň postavy tohoto filmu mi svými motivacemi legendy typu "Co dělají německá děvčata v noci" (můj oblíbený film, kdysi tajně zhlédnutý tuším na OK3, dnes už nedohledatelný) připomínaly ... Ale dá se na něj nahlížet i z jiného úhlu... Film je vlastně určitým příspěvkem k diskuzi na téma "je život spíše podobný tragedii, nebo komedií"? Postavy které nám tu autoři představují, jsou vlastně takoví duševní mrzáci, pokrytci, hlupáci, přízemní pitomci jejichž horizont je proklatě a zřejmě doživotně omezen. Bez toho cukrového svícení, bez toho blahosklonného rádobynadhledu a kašírované reklamní "poetiky" by z tohoto námětu mohla vzniknout docela slušná sžíravá sonda do střev naší současné, vyprázdněné a morálně rezignované společnosti. Nasnadě jsou totiž otázky, jak by se lidé, kteří celý život takhle očůrávají své blízké (respektive očůrávají se navzájem) chovali mimo mantinely svého intimního rámce. Za kolik by nás asi svezl taxikář Polívka z Dejvic do Podolí? Jak bychom si asi ve skutečnosti pochutnali na specialitách z Macháčkova "grand restaurantu" pod Karlovým mostem? (zóny vyhlášených "kulinářů" turistické zóny?) Kdo jiný, než šikovní taxikáři, nebo pinglové může obývat dům na Staroměstském náměstí?

Mnoho hadříků pro nic.... Po předešlém filmu Sofie Coppoly byla tahle kostýmní záležitost trochu zklamáním... Forma přebila obsah, který by bez těch všech (ovšem vizuálně úžasných) přívěsků a mašliček fungoval o dost lépe. Jako žena myslím umím tento druh vizuality ocenit, ale bylo toho zkrátka příliš.

Kathleen Turner role šílených žen v domácnosti prostě úžasně sedí.

Podvodníky jsem viděla už docela dávno, ale v paměti mi zůstal docela silný dojem. Film neobvyklý, barevný, ulítlý, s velmi zvláštní atmosférou...

Toto sousto je prostě příliš tučné na to, aby bylo stravitelné... Není nic špatného na tom být tlustý, ale není na tom ani nic skvělého... Znám mnoho lidí, kteří krom nadváhy disponují také určitým šarmem, což ale není případ představitelky hlavní role... Travolta v roli matky pro mne představuje vrchol podbízivosti a kýčovité perverze... Je skvělé mladým lidem vštěpovat, že vzhled není alfou a omegou života, a že vnitřní krása může někdy přezářit i méně oslňující obal... Ale jak už jsem řekla, to není případ hlavní hrdinky tohoto filmu. Alespoň já zdaleka nebyla oslněna...

Čekala jsem - podle nadšených recenzí a vysokého hodnocení o dost víc. Co oceňuju je nelíbivá tematika, Sedláček se rozhodně nepodbízí... Forma mi ale přišla strašně nevýrazná, nemastná neslaná, televizní... na to, co ten námět skýtá to byla strašná nuda. Nudní lidé "bez ksichtu", ničím blízcí, ničím zajímaví (krom toho, že jsou v průšvihu) vlastně nudní i v těch nejvypjatějších momentech. Sedláček chce strašně mluvit o určitém problému, tunelování, relativizaci morálních zásad, ztrátě sebe sama. Je si ale vědom, že musí to celé drama nějak odlehčit, přilepit ke svému kázání i něco navíc. A to "navíc" strašně ruší, nepúsobí věrohodně, ani komicky, ani existenciálně, ani eroticky, ani trapně (tedy trapně ano, ale jinak, než by bylo záhodno) Snaha o komické odlehčení v podobě "hvězdně" obsazených parodicky přitroublých policajtů působí jako když zbloudili z jiného filmu... a lesbický motiv mezi Babčákovou a Vrbkovou... zbytečná a málo uvěřitelná křeč, stejně jako takové to klasické klišé, že největší moudra a životní proklamace se říkají jedině s cigárem v koutku a se dvěma promile v krvi (Intimní osvětlení? Tak to je vzdáleno několik světelných let)... Ale abych nebyla jen zlá, já si strašně vážím a oceňuju tu Sedláčkovu zatvrzelost, přísnost, nekompromisní kritičnost - a chápu, že ty oslavné reakce odborné veřejnosti jsou zčásti důsledkem určité vyprahlosti po tomto autorském přístupu, mezi těmi všemi Vejdělky a Janáky. Jen jsem měla pocit, že aby z toho byl dobrej film, měl by ho podle Sedláčkova námětu natočit někdo jiný, menší myslitel a větší filmař. Možná jsem moc příkrá, kdybych si počkala na televizní premiéru, třeba bych ržála nadšením... Filmové plátno ale všechno zvětší, a tak je velké i moje rozčarování.