Obsahy(1)
Tohle je příběh ambiciozního televizního moderátora, který se stal díky svému cyklickému pořadu velmi známým a uznávaným člověkem. Do svého talk–show OPRAVDU? zve přední osobnosti, včetně uznávaných politiků. Protože se na tyto rozhovory velmi pečlivě připravuje a jeho otázky neznají téměř žádná tabu, má jeho pořad velkou sledovanost, a Petr sám, značný morální kredit (ovšem i díky své bezúhonné minulosti). Obrat v Petrově životě nastává ve chvíli, kdy usvědčí ze lži vysoce postaveného politika, jemuž připomene určité pochybení z mládí. Od této chvíle, a ještě více po neočekávaném gestu usvědčeného politika, nastává pro hrdinu zkouška jeho vlastních mravních i charakterových zásad. Petr se rozhodne jít se svou kůží na trh a usednout sám do horkého křesla. Kdo bude mít sílu a odvahu hledat slabé místo tohoto muže? Je to bývalá válečná zpravodajka Karla Konečná, která jak se zdá, vyznává stejné morální principy jako Petr. Ale pár vteřin může všechno změnit… (Česká televize)
(viac)Recenzie (28)
Hahahaha, dovedete si v té naší malé české podělávkoffské veřejnosrádní Šašské trdlovizi opravdu představit pořad typu "OPRAVDU"? Tož to já bych se Barťáka hnedle optal, jak je to doopravdy s těma vejvarama ve Varech, ale nejspíš by to moderoval zase nějakej kemoušskej kašpárek... °-/ . . . A jinak k věci - dosti jalová a nudná moralizující televizní inscenace na rádobymorální témata. Pravdivá však asi tak, jako je ta naša ČT "televizí veřejné služby"! . . . Pravda... ravda... avda... vda... da... da... da... (Jo to je starej fórek, už z konce >šedesátek< , že...) . . . Tak kdyby aspoň dada, ale zbylo jenom blabla! Tož tak, ale sorry, tahle alibistická šaškárnička filmem "morálního neklidu" teda nebude, ani kdyby to z ní M.S. opravdu páčila... - - - - - (Poprvé viděno 16.10.2011 na >hodinové jebničce< , hodnocení 252., komentář zde jako devátý - 16.10.2011) ()
Pro mě osobně velké zklamání, tato televizní inscenace trpí tím, že jejímu žánru vůbec nesedí televizní formát, navíc je to celé tak nějak televizně nastrojené, jen málokdy jindy jsem si při jeho sledování tolikrát říkal, že jsou scény tak nevěrohodné (např. ryze intelektuální pořad odkudsi z pozdního vysílacího času na ČT2 tu bojuje o majoritní podíly sledovanosti; paparrazzi tu točí nesmyslné záběry s nulovou vypovídací hodnotou atd.). Sice jsem do konce čekal, jak se příběh vyvine a co hlavní hrdina skrývá, ale natolik mě míjel, že jsem skutečně rozpačitý. Vyslovený propadák to sice nebyl, ale hodnotné drama tedy také ne. (Zamyšlení nad tím, že každý, i ten nejmorálnější člověk, je jen člověk a má své poklesky, jsem viděl již tisíce, ale tohle patřilo k hlubokému průměru. Jen by mě zajímalo, do jaké míry byla pro autory inspirací válečná zpravodajka Petra Procházková, jejíž film tam běhá stále v televizi a již je nápadně podobná hlavní ženská hrdinka Ivany Chýlkové?) ()
Slabota. Nejvíc mě pobavilo, jak byla manželka hlavního hrdiny zklamaná, že se manžel předčasně vrátil z chaty, kam ho na noc poslala, aby tam s dopisovatelkou pilovali připravovaný pořad. A uslzený hlavní hrdina, vyjevující svůj poklesek před celou shromážděnou rodinou - to taky nemělo chybu. Ale na okraj: kdyby se byla Chýlková narodila v Americe, byla by z ní hvězda prvního formátu. Ale to je stejné jako třeba v případě Radima Hladíka, Honzy Hrubého a jiných. ()
Celým smyslem téhle nepovedené taškařice je skutečnost, že Kohout se nepčímo snaží relativizovat svoje rudé náckovství z padesátek a dokazovat, že i ten největší moralista má slabinu. On jich má ale vagon a o to trapněji tohle dílo, když si uvědomíme kdo a proč ho napsal vyzní. JInak skvělé komenty Radek99 a igi B. Kdybych psal cokoliv dalšího, jenom bych je vykrádal. ()
Moralita, která své slušné hodnocení odvíjí od provokativního tématu, jenže námět není všechno a autor scénáře i režisér opoměli své hře dát odpovídající hodnověrný rámec. Spousta věcí zde skřípe, psal o tom ostatně už Radek99 ve svém komentáři. I přes relativně krátkou stopáž je to takové televizně rozbředlé, bez důrazu na detail. I když pominu nedotaženost scénáře, pak takový námět může uspět spíš v angloamerickém prostředí, které dává důraz na klasické rodinné hodnoty u společensky angažovaných osob a nevěru veřejně známých osobností neodpouští. V našem pragmaticky českém prostředí je nevěra vnímaná jako věc osobního života, jak o tom konec konců svědčí reakce na nevěry našich předních politiků. Celkový dojem: 40 %. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (1)
- Ve filmu byly použity tyto písničky Evy Olmerové: „Počítám hodiny“, „Smíš“, „Černá kára“, „Těžký vzdech“. (Faustka)
Reklama