schialli

Dialogy, který jste už 83x slyšeli. Přestože je nechcete slyšet znovu, tak si je s očekáváním "svěží komedie ze života" poslechnete se zklamáním ještě jednou. Bohužel, po 84x už to vyznívá natolik trapně, že se za ty scény sama stydím. A že jich tam bylo.

Seriál mne velmi obohatil. Obohatil mne o poznání, že "normální" je relativní pojem, jehož užití může nabývat dost širokých rozměrů. Tento poznatek jsem získala během druhého dílu. Čekala jsem do čtvrtého, jestli mi to přinese ještě něco. Ujistila jsem se, že nikoliv.

Plnej počet. Protože ten kluk mi z nějakýho důvodu připomíná mladýho Jarvise Cockera. A to je dost dobrej důvod.

Celej tenhle arty snímek je minimálně tak divnej jako pokoj tý umírající holky. Až úporná snaha o to, aby to bylo arty, vyklíčila v to, co by se stalo každýmu, kdo by na konci viděl pseudofilm od Grega. Kterej mi teda dost připomínal tvorbu tohohle týpka https://www.youtube.com/watch?v=lzplodCcz7U...

"Dobrý den. Máte hezký klobouček." Š. Šafránek Teda ne! To řekl A.Hitler. Nevim, na jednu stranu mi to přišlo úsměvný, na druhou jsem si říkala, že si s tím scénářem mohli pohrát trochu víc.

Jediný, co si z toho zapamatuju, je osamocenej a zuboženej Ota. Mám pocit, že těmi záběry chtěl režisér týrat diváky. Záměr se mu v mém případě zdařil. A jelikož nejsem žádnej masochista, tak tomu lepší hodnocení dát nemůžu.