bartias

Na krátkém filmu zafinancovaném z peněz na reklamu si Tony Scott očividně vyzkoušel další divoké vizuální postupy. Zajímavá forma naplno přebije obsah. Protože to celé trvá pět minut, dá se to dá brát jako hříčka. A dá se to zvládnout. Všimněte si práce ze zvukem. Stejně, jako se v Agent Orange ozývá houkání soupravy metra, je v pozdějším thrilleru Nezastavitelný z povzdálí slyšet vlak. Atmosféře to prospívá.

Netradiční je příběh i animace. Natěšený sob Buck si dá rande s půvabnou dívkou. Ale když domů dorazí otec, který si potrpí na svůj lovecký um, nastává divoká a veskrze zábavná honička. Meet the Buck je b ezesporu jedním z nejvtipnějších kraťasů roku 2010, škoda že jeho originální vizuální styl ne každému sedne.

Klasické sci-fi, ve kterém se Leslie Nielsen objevuje dlouho před tím, než se stal Bláznivou střelou, ohromuje na svou dobu vynikajícími speciálními efekty. I ty nejinovativnější ale dnes působí jako z filmu pro pamětníky, když ne rovnou trochu legračně. Děj po dramatickém začátku plynne pomalým konverzačním tempem. Na akci dojde až na úplném konci. Zakázaná planeta je svým způsobem zábavná. Ale taky zastaralá a naivní.

7/10

Režisér D. J. Caruso (Disturbia) žánrové podívané říznuté světem dospívajících náctiletých celkem umí. První polovina filmu je takovou sladce romantickou limonádičkou. Nejdříve neurazí. Ale pokud jste už v životě měli sex, začne se vám zdát zdlouhavá (pokud jste ještě v životě sex neměli, bude vám to jedno, protože se naštvete, že Jsem číslo čtyři není Stmívání). Když se děj konečně prokouše přes všechno to jakoby dramatické zapírání akné i sebe sama, rozjede se rychlá akční podívaná se zábavnými zvraty a hodně povedenými triky. Závěr natřískaný skoro jako ve stylu Terminátora má namířeno přímo do pokračování. Bylo by fajn, kdyby na něho došlo. První díl by pak mohl být začátkem něčeho mnohem zábavnějšího a lepšího. 7/10

Po sci-fi prologu s obrovitou mimozemskou lodí přilétající k titulní planetě, který působí jako vykradený ze Star Wars, následuje už jen čirá fantasy podívaná. Děj je pohádkově přímočarý, přesto zůstává zábavný a napínavý. Nekteré speciální efekty už dneska zkušeného hltače hollywoodský filmů rozesmějí, ale výtvarná podoba Planety Krull je pořád ohromující. Škoda, že místo toho aby byl finální střet s místním Sauronem velkolepý, je spíš nudně prostoduchý. 7/10

Petera Weira vždycky bavilo zkoumat hranice lidských možností, téma překonání hranic nemožného je proto pro něj tím pravým. V Útěku ze Sibiře mu s tím pomáhají šikovně vybraní herci. Ed Harris, Colin Farrell, Jim Sturges a Saoirse Ronan dostali zajímavé postavy a jsou všichni skvělí. Strašlivé útrapy zoufalých hrdinů je ale režírováno s odstupem, který brání v tom, abyste se do nich naplno vcítili. Z pohodlného místa na sezení je tohle putování za svobodou (nebo smrtí) takovým zábavným výletem s omračujícím výhledem na překrásné přírodní scenérie. Weir ještě nenatočil špatný film a Útěk ze Sibiře není výjimkou. Ale zvykli jsme si od něho na víc.

Životopisný příběh jednoho z nejúspěšnějších britských pašeráků drog je pěkná komedie. Neuvěřitelné, absurdní ale o to veselejší zhulenecké historky ze života Howarda Markse kupodivu natočil Bernard Rose, který před skoro dvaceti lety režíroval pochmurný, depresivní horor Candyman. Rhys Ifans v roli dýchá, žije a září. Vyrovná se mu jedině David Thewlis. Scény, kdy jsou k nepoznání změnění potterovští heci (hrdinové Xenofilius Láskorád a profesor Lupin) spolu, jsou vyloženě tím nejzábavnějším z celého filmu. U vedlejších postav ale často není jasné nejen kdo, ale i co, jak a proč. Mr. Nice je vyloženě nekritický portrét. Vážné otázky neřeší. Chce jenom pobavit. A to mu jde docela dobře.

Bonusový kraťas z DVD s animákem Megamysl se nápaditostí nevyrovná třeba podobně cíleným briskním ořechovým dobrodružstvím šavlozubého veverčáka Scrata nebo promyšleným krátkým vychytávkám, které rozšiřují svět konkurenčního filmu Já, paduch. Megamind: The Button of Doom na druhou stranu slušně využívá postavičky mega hlavatého modrého padoucha a jeho geniálních vynálezů zkázy. Zábava na jedno zakousnutí.

Já, padouch je nesporně lepší a zábavnější animovaná podívaná na téma: "Padouch se zamyslí a něco se stane", Megamysl má ale i tak něco do sebe. Nejpovedenější jsou scény, ve kterých si tvůrci utahují z komiksových stereotypů "padouch nebo hrdina". Vtipy jsou celkem povedené a akce je svižně... no, akční.