Hellierer

Oni to dokázali! Marvelu se povedlo do seriálů opět přinést ony krásné momenty, kdy po konci epizody člověk bude dychtivě očekávat další a aktivně špekulovat nad tím, co onen cliffhanger vlastně ve výsledku znamená. Poslední tři epizody mě prostě přenesly do oněch dob, kdy běžela ještě Hra o trůny a my jsme aktivně vyhledávali různá vodítka a chtěli jsme každý ždibec informace o možné budoucnosti příběhu (ale samozřejmě ideálně bez spoilerů). Prostě Wandavision je prozatím seriálová událost, kterou by neměl minout ani odpůrce Marvelu (také jsem z těch jejich filmů byl už hodně přejedený).

Možná nejpoklidnější, avšak nesmírně uhrančivá a za mě zatím nejlepší sezóna, s dokonalým záběrováním a vtahujícími rodinnými peripetiemi.

Čekal jsem příjemnou rodinnou taškařici a tu jsem vlastně dostal. Jenom to teda celé působí více křečovitě, než jsem očekával, přičemž konec je tak neuvěřitelně umělý, že se vám jednoduše budou protáčet panenky. Ale ta nejstarší dcera byla vyloženě kusanec, takže dobrý.

Ultimátní letní pohoda plná neskutečně chytlavých melodií, nápaditých tanečních vystoupení a příjemného vizuálu, díky čemuž velice rádi prominete i občasné problémy s tempem (hlavně v poslední třetině). Velká škoda, že my se v kinech dočkáme až v srpnu.

Projektu jsem fandil, ale nakonec zklamání. Postavy jsou otravné, humor spíše trapný či nezábavný, vánoční atmosféra skoro nulová a nostalgie nevytěžena. Nejzajímavější je linka z přítomnosti (která by mohla mít více prostoru) a několik závěrečných minut, ale jinak nuda.

Ale jo, i druhá sezóna byla fajn. Sice už je pryč onen moment překvapení (ačkoliv čtenáři komiksu věděli, co zhruba mohou čekat), ale pořád to v rámci komiksovek šlape skvěle, přičemž kvituji, že se zde jde ještě více na dřeň než u první série a nalezneme tady pár opravdu čvachtavých momentů. Jen teda pořád nevím, jestli ten Urban toho Butchera příliš netlačí. Každopádně, co si budeme nalhávat...seriál si pro sebe stále krade Antony Starr jako Homelander, takže mu tvůrci dávají vlastně i o něco větší prostor než naší ústřední "Bandě", a to mi nevadí. A samozřejmě potěší těch několik pomrknutí na znalce předlohy (což možná i občas zamrzí, jelikož Love Sausage by mohl být velice vítaným nováčkem).

To překvapení a šok, který doprovázel první díl, je logicky pryč, ale Cohen našel poměrně dobrý způsob, jak navázat. Bál jsem se, že přidání jeho dcery jako druhé hlavní postavy bude trochu zbytečné, ale nakonec tam vůbec nevadí a samozřejmě je tato postava i strůjcem několika povedených gagů. Jejich kvalita je pak dost proměnlivá, ale těch povedených je asi více. Taktéž je to více politické, než jak to bylo u prvního dílu, kdy tady dost zamrzí fakt, že se zde naváží v podstatě jen do jedné strany, což je možná trochu škoda. No a samozřejmě výsledná pointa docela pobaví. Takže kult, jaký se stal z původního snímku, tady úplně nehrozí, ale jako poměrně nekorektní (mohlo se jít daleko více na dřeň) zábava to funguje.

Neskutečně zlý film. Netflix nám po sérii špatných snímků naservíroval další kvalitní kousek, tentokrát v režii Antonia Campose. Ten nabízí depresivní spleť několika fucked-up osudů lidí, kteří nedělají úplně pěkné věci a některých, kteří jsou "oběťmi" jejich jednání. Herecky skvělé (ať už se jedná o slizkého Pattinsona, dospělého Hollanda či přesvědčivého Skarsgårda, všichni odvádí výbornou práci), hudebně krásně cynicky podkreslené a odvyprávěné tak, že jste téměř okamžitě vtaženi do místního temného Ohia, které opustíte až nájezdem závěrečných titulků (a budete možná rádi). Takže povinně nakoukat!

Jenom sedm dílů to mělo! Každopádně bylo velice příjemné vidět stará známá místa a monstra rozpohybovaná do příběhu, který ctí předlohu. Znalce hry asi ničím příliš nepřekvapí, ale nějaké nové nápady se tu rozhodně najdou. K naprosté spokojenosti chybí snad jen původní hudební doprovod, ale dává smysl, že toho se tady nedočkáme. Ovšem jsem zvědav, jestli přijde na řadu nějaké pokračování (ačkoliv rozhodně není potřeba). No a pokud jste doposud nehráli hru, tak šup na ní, jelikož se jedná o jedno z nejlepších RPG, které si můžete zahrát.

Hvězdně obsazené drama pod taktovkou Aarona Sorkina, které se vlastně téměř celé odehrává v jedné soudní síni, dokáže nečekaně strhnout, za což můžou dobře napsané neutuchající dialogy a sympatické postavy. No a pokud člověk není obeznámen s událostmi, jenž se ve filmu řeší, tak se mu daří i poměrně dobře napínat. A díky stálé aktuálnosti tématu dobře rezonuje i v dnešní době. PS: Překvapivě tu Eddie Redmayne není otravný, jak běžně, takže pokud ho máte za normálních podmínek problém překousnout (a já se vám nedivím), tak tady budete nejspíše v klidu.