Simbo

KVIFF: Těžký, hutný a nepříjemný realismus vzbuzující dojem, že se prostory Městského divadla mění v kajuty. Dramatickému finále předchází dlouhý a pomalý vývoj, který však ve všech svých momentech dával smysl, až to bylo obdivuhodné. Jako by sám divák dostal železem.

KVIFF: Závěr celý předešlý děj shazuje a probouzí otázku "jak přesně to básník myslel?". Do té doby však čirý perfekcionismus.

KVIFF: Jedno velké "wow" pro úvodní scénu, která jasně určila kvalitu filmu. Kdyby to jen platilo i pro tu poslední...

KVIFF: extrém, neosobnost, lidské vztahy založené na nutnosti místo touhy. Z lidí se pak stávají jen chladné loutky, jak je poznat zejména v jejich dialozích bez emocí, kde pravda a lež mají zcela stejnou podobu. A "spojovací prvek" jako základní podmínka možnosti existence jakéhokoliv vztahu? Oba zákonitě musí mít něco společného, což vede k drastickým činům... To je teprve hrůza. PS: napadlo mě, že když spojovací prvek může být i "oba mají rádi lyžování", tak by se hlavní postavy mohly spojit pod songem Where the wild roses grow a ne se rozhodnout udělat, co se rozhodly udělat...

KVIFF: Mé hodnocení určitě ovlivnil fakt, že jsem ve stejném proklatém věku jako hlavní hrdinky příběhů, takže ke mně jejich úskalí života promlouvají tajemným hlasem porozumění. A to ani nemám 17 zářezů na předloktí a má sexuální orientace nevybočuje z normy. Naopak klasicky vedla k rozhodnutí "pojďme se podívat na film o lesbičkách", jenž pak mile překvapil emocionální hloubkou, příjemnou symbolikou (ach, i ta propletená ženská těla) a také tím, že závěr byl až podivuhodně obyčejný, na rozdíl od hrůz, které jsem si představoval. Nakonec samotný lesbický vztah ustoupil do pozadí a hlavní myšlenkou se stalo překonávání překážek v cestě za svými sny. A to přesně dospívající potřebuje slyšet.

KVIFF: Síla. Pokud se v některých momentech příběhu objevily pochybnosti o absolutní kvalitě filmu, dramatický závěr je zcela smetl a okradl diváky o možnost dýchat. Využití dětí jako nástrojů zkázy zapůsobilo stejně děsivě a nečekaně na diváka, jako na následné zesnulé v ději příběhu. To, co se zpočátku jevilo jako přívětivá, dobročinná činnost v nepřejícím světě, se rychle proměnilo v odpornou manipulaci - jen všechny postavy na to i nadále pohlížely jako nejkrásnější moment v jejich životě...

MFFKV: Celkový pokus o myšlenku na závěr je třeba zcela ignorovat a zaměřit se na první dvě třetiny filmu, jež jsou smrští zábavných situací a vtípků odlehčující jakoukoliv tíživou atmosféru mysli (či těla přilepeného k rozpálenému sedadlu v karlovarském kině Drahomíra proměněném v saunu). Skutečným vrcholem snímku pro mě byl rozhovor mezi Tonym, Emou a jejími rodiči odhalující, jak barvitý umí být slovník konzervativní dámy na účet homosexuálů :) Poté už se bohužel děj zbytečně roztahuje a závěr již zůstává plochý a bezbarvý...

Parádní oddechovka. Nepřináší nic než vtípky a hlášky, které se však v pobavené mysli drží dlouho a zanechávají hlubokou stopu. Jistě, z pohledu Deppa je to role a lá "co by se stalo, kdyby Jack Sparrow byl Brit", což ovšem nemění nic na tom, že se jej nemohu nabažit. Interakce s Gwyneth jsou výborné a Bettanyho Jock je skvělá kapitola sama pro sebe. Víc v tom nehledejte a užívejte!

Zvláštní snímek. Po většinu doby je znát, že snaha přenést nějakou hlubší myšlenku Aronofskému nesedne. Navíc když jsem jich tam míchá několik, jež jsou vzájemně protichůdné, a jsou podány s nepříjemnou nuceností místo toho, aby si je člověk odhalil sám od sebe. Ale v okamžicích, kdy se vchod Archy uzavře stejně jako pomyslná ponorka, se film proměňuje ve strhující dílo. Kouzlo však opadne, hned jak se děj opět rozplyne do širých plání...

"Červenou Karkulku" jsem shlédl kvůli soundtracku, který byl jednoznačně nejsilnějším aspektem díla. Hned druhým byla režie - netušil jsem, že za ní stál ten samý člověk, z jehož režijního pera vzešlo Stmívání, takže jsem byl bez předsudků (alespoň vůči režii) a upřímně mě to nadchlo. Když si pak člověk odmyslí stupidní dialogy vedené příšerně hrajícími herci - kromě Oldmana, ten mi sedl - a vůbec tak nějak pochybně sešitý scénář s naprosto směšným posazením milostných scén a odkazů na vlčí pohádky (což jsou bohužel důležité součásti filmu), tak to nakonec bylo příjemné překvapení. Neočekával jsem nic, dostal jsem tudíž více.