Simbo

Jednoduché, svižné a strhující dílo, které mě přimělo zapomenout na to, že sedím na značně nepohodlné galerii Městského divadla ve Varech. Tím, že se prakticky celý film odehrává v jedné místnosti, mizí téměř veškeré přiležitosti pro prázdné momenty (typické pro festivalové snímky). Příběh diváka chytne hned na počátku a dokonce ho nepustí. A pro mě nepředvídaný konec velmi potěšil. KVIFF16.

Příjemně zpracované klišé. Chvílemi to začínalo být opravdu napínavé, závěr ale zklamal, nic nového nepřinesl. KVIFF16.

Nevyrovnaný snímek. První půle skvělá, živoucí, s vrcholem v noci plné halucinací. Druhá půle se víceméně rozpadla, tempo i obsah se vytratily. Celý film při tom pronásledovaly dějové trhliny a další slabá místa. Herecké výkony obou hlavních představitelů však stály za to. KVIFF16.

Velmi příjemné překvapení. Čekal jsem mnohé, když mě na to zatáhla náctiletá sestra, ale nenudil jsem se ani na okamžik. Navíc závěr byl přesně takový, jaký jsem si přál - úplně jiný, než jsem očekával. Jen ten pocit, že je člověk v jednadvaceti starý a má už všechnu zábavu za sebou... brrrrr...

Zklamání. Možná jsem očekával příliš. Ale to nejzajímavější se objevilo v traileru a během závěrečných titulek. A v průběhu filmu se mi na mysli neustále objevovala myšlenka promarněného potenciálu. Celkové idee se dá pramálo vytknout, ten pocit uvědomění, jak se emoce míchají a nálada vzpomínek se v průběhu života mění, člověka přinutí zamáčknout slzu. Ale kdyby cesta k němu vedla jinudy, mohlo to být zajímavější. Nebo mě prostě štval ten růžový slon.

Když se konečně začalo něco dít, objevily se závěrečné titulky... většinu příběhu zabral jakýsi pokus o vývoj postav, takže na představení záporného hrdiny, souboj s ním, neúspěch v prvním souboji, poučení se z chyby a následné vítězství zbyla pouhá půlhodina. Výsledek byl podobně semletý jako můj výčet událostí. Viděno očima diváka hledající v komiksové akci stále nové a lepší kombinace, bylo finále vyloženě ubohé. A předcházelo mu tolik momentů, které přímo vybízely ke zpochybnění, až jsem vlastně přemýšlel celou dobu nad tím, proč příběh samotný nemůže fungovat. A nefunguje.

Idylický závěr nikoho neoblbne, tohle je reklama na život single forever! Na konci jen trochu pocukrované, jinak únik z reality do romantických filmů se zdá děsivější než v případě porna.

O ničem. Klidně by stačil krátkometrážní film před dalším dílem Já, padouch. Vždyť samotný trailer odvyprávěl polovinu příběhu a já seděl v kině a čekal, kdy se dozvím něco nového. A to něco byla nuda. Až na obvyklé narážky na anglické pití čaje a ex-královnu Bětku nestály vtípky za moc, nebo už byly v traileru.

Parádní zneužití obvyklého dějové struktury, kdy tvůrci okatě nechávali diváka očekávat, jaký moment přijde, aby to pokud možno co nejlépe shodili a parodovali. Stejně jako je hlavní hrdina malý, pracuje i celý film na malém prostoru "odbočky" a plně ho využívá. Není to nic epického. Prostě zábava!

KVIFF: Málem jsem uronil slzu za těch pár skutečně kvalitních a zajímavých scén, jež však v celkovém kontextu připomínaly malé ostrůvky v moři beznaděje. Dějově zcela nezvládnuté, snímek připomíná rozházenou mozaiku špatně fungujících filmových prvků, příběhy jsou navzájem nevyvážené, chaoticky postavené, a některé momenty tak zbytečně protáhlé, až jsem se dokonce přistihl ve spánku. Přitom samotný materiál měl jasný potenciál na tři dobré snímky, dohromady však tvořily skutečnou hrůzu. Tvůrce nám ukázal, jak se to přesně dělat nemá, když do své prvotiny naskládal množství nápadů vystačujících na celou jeho kariéru, které navzájem nespolupracovaly. Sestříhat, zkrátit, rozdělit. Pak si možná i všimneme té myšlenky, kvůli které to lidé z Programového oddělení festivalu vybrali, toho "intimního vztahu otce s dcerou". Jinak je to odfláknutá práce. Hvězdičku věnuji scéně sexu prolínajícího se s akčním vyprávěním pohádky na dobrou noc :)