vendysek

Je to na sílu, ale ten nápad je tak dobrý a celá ta mizanscéna tak promyšlená, že to unese i všechny své artové excesy. Dramaturgie je takřka neznatelná, proto máte pocit, že sledujete jen scény ze života, jak přicházejí, a dění se tak přesouvá do vaší hlavy. Tím, že nevidíme páchaná zvěrstva, ale jen všední okamžiky z práce a trávení volného času, dovoluje Zóna zájmu udělat z látky týkající se holokaustu téma univerzální a aktuální i dnes pro kohokoli. V mých očích je tím tématem workoholismus a jiné formy modloslužebnictví, které umožňují člověku mít zavřené oči a odsunout tak na chvíli vlastní utrpení. Život ve lži, že naše kariéra, efektivita nebo vytvořený osobní malý ráj jsou důležitější než všechno ostatní, dokáže být na čas jistě skvělým pohonem a zaplácnout naši prázdnotu. Práce se zvukem a hudbou je ve filmu zvláštní, je sice působivá, až se z ní chce zvracet, ale klidně bych ubral (závěrečná skladba je opravdu nepříjemná a jaksi nepatřičně explicitní v porovnání s náznakovostí obrazů a slov, přestože by stejně intenzivní bylo prosté ticho).

Jediný akční film, který v životě potřebujete vidět! Ovšem když snesete bollywoodskou nadsázku a styl, kde se extrémní naivita střídá s extrémní brutalitou a kde se o podkres stará explikační zpěv chóru. Pak je to po všech stránkách opojný audiovizuální zážitek a šílená zábava. A navíc ten film o něčem je. Musí být svátek vidět ho v kině.

McDonagh přenesl poetiku svých her do filmové řeči, která mu dovoluje to, co by v divadle nešlo nebo nefungovalo. Výsledek je ohromný. Ohromně smutný a podle mě pravdivý film o člověku.