KlonyIlony

SPOILER: Agenti CIA na Cambridge naverbovali playboye se zájme o herectví a vychovali z něj premiérá Spojeného království (jeden agent je jeho žena a druhý agent jeho kámoš a zároveň mentor jeho ženy), který následně Angli přivedl pod nadvládu USA (téma, které řešil už de Gaulle). Wow, toš tomu říkám konspirativní vidění světa.

Bývají spiknutí úspěšná, nebo spíš ne? Můžeme věřit oficiálním verzím vyšetřování atentátů, dějin... O tomto je Miluj bližního svého. Celkově bylo toto téma ve filmu na žánr thrilleru naroubováno velmi povedeně.

Alan B'Stard je pomilovánihodný.

Bravurní avšak místy krapet "cheesy". Dovolil bych si poznámku ke komentáři J. Flígla: ano, postavy jsou vesměs mladé (či nestárnoucí), krásné a zajištěné (ba přímo si dopřávají opulentního životního stylu), kontrast mezi vyšší a nižší přijmovou skupinou a fyzickými přednostmi-nedostatky postav je však dost markantní. Kuanova rodina sice má zavedenou živnost, jejich děti však úplně snadno na standard střední třídy nedosáhnou - bydlí u rodičů, Kuan pracuje jako číšník a jeho sestra vypománá v rodinné restauraci nižší cenové kategorie. Jinými slovy, postavy se nepohybují v socio-ekonomickém vzduchoprázdnu, jak naznačuje Flígl. Kuan je sice vysoký, což vám v Číně dodá fůru sex-appealu, mezi "běžné jedince" ho však sráží jeho koktání. Jeho sestra je sice dost k světu, jeho máma ale už patří do kategorie "teta". Máme tu bohatou "milfku" a chudou "milfku", bohatého playboye v letech (strýček Lu) a chudého playboye v letech (strýček Li) atd.. Zkrátka úplně zidealizované a od slzavého údolí izolované mi postavy nepřídjou.

Poetika zmáčeného a provlhlého města. Když prší, leje celé dny. Kapky se kondenzují v bytech na okachličkovaných zdech, tvoří se plýsně, všude jsou šváby a zápach. Se zatuchlinou dobře ladí pach místního jídla. Mraky motorek osedlaných anonymními jezdci jedou odnikud nikam ulicemi zastavěnými baráky bez dimenzinálního ladu a skladu. V noci se v některých ulicích rozsvítí neonové štíty, vyvalí se řada stánků, tam taky občas posedávají proradní a krutí mafiáni, kteří se baví hazardními hrami. V tomto městě se odehraje poslední kapitola neslavného osudu jednoho neslavného mafiána.

Jednoduchý život je prostě poezie. Huiin naplno rozvijí svůj realistický styl a dokazuje, že ve fimech Goddes of Mercy, The Postmodern Life of My Aunt, Night and Fog či The Way We Are nenasadila laťku příliš vysoko.

Jak tento Sonův počin hodnotit? Divák který neví, že má před sebou komixovou adaptaci, se může cítít trochu zmaten. Jde o realistické sociální drama, nebo o autérskou záležitost? Furuyaho komixy se, až na prvotní komické záležitosti, nesou v realistickém duchu, je na nich však cítit autorský rukopis - libuje si v hraničních situacích, popisuje psychologicky labilní, tragikomické postavy, které nedokáží najít místo v kapitalistické společosti ani vztah k druhým lidem, jeho příběhy mají svéráznou, hořkou komiku. Je to tedy takový mix různých přístupů, které se odráží i na filmu. Konkrétní předlohu pro Himizu jsem nečetl, takže nemůžu posoudit, nakolik se předloha vedla k omezením, které jsou patrné u filmu - jako drama tento film alespoň pro mě příliš nefunguje, spousta scén je patetických, protože necítíme existenční naléhavost, která má být v jejich podtextu. Možná že to, co funguje v komixu, nemusí fungovat ve filmu. Je spousta skvělých dramat podle komixových předloh (Nana, Turn Left, Turn Right,...), tento film mě ale úplně nepřesvědčil.

Trochu pohled do porouchané dětské dušičky, trochu originální fikční svět plný bizarností, který předčí všechna očekávání.

Znepokojivá groteska? Extrémní verze Kafkovy proměny? Inspirace Švankmajerem?

Spíš než k Slunci, senu... bych tento film přirovnal ke Kurva hoši... i když děj - jakkoli proložený komickými situacemi - odehrávající se v městské slumu je možná lepší s buranskými komediemi nesrovnávat a to halvně kvůli sociálně kritickému přesahu, který se u Kurva hoši... týká spíš české mentality než obecné "human condition". Rozhodně je to víc sociální drama, než příběh o retardovaných buranech.