silverfuck

Tento film osobně považuji za takový etalon filmařského umění. Neexistuje nic, co by se alespoň blížilo formální propracovanosti tohoto filmového klenotu. Je úplně jedno, jak moc je příběh odtržený od reality, je úplně jedno, že příběh je v zásadě hrozně jednoduchý, vše je podáno tak, že se od první minuty postupně víc a víc zažíráte do toho stále tragičtějšího a tragičtějšího děje, a pak to přijde. Vše vyvrcholí tím neuvěřitelně zdrcujícím závěrem s legendárním hudebním podbarvením od Clinta Mansella. Celou dobu věci směřují k tomuto závěru, celou dobu tušíte, že něco takového přijde, ale stejně vás posledních pět minut filmu naprosto totálně odzbrojí, vmáčkne do sedačky, vyždímá, vezme to vaše city, několikrát přejede sem a tam autem a nechá vás bezduše koukat na závěrečné titulky, aniž byste byli schopni přečíst jediné písmenko. Ten hořký pocit pak ve vás doznívá ještě několik dalších dní. Prostě nádhera.

Ačkoliv se tak na první pohled příliš netváří, tohle je prostě naprosto brilantní dílo a jeden z největších pokladů světové kinematografie. Nevím, co mám chválit dřív, jestil skvělý herecký výkon všech postav od sestry Ratchedové až po pacienty léčebny a především samozřejmě Jacka Nicholsona (ty jeho pohrdavé pohledy na léčebných sezeních jsou prostě nezapomenutelné), skvěle napsaný scénář podle výborně zvolené předlohy, nebo perfektní režii. Tenhle film vás od první minuty prostě vtáhne a nutí vás se zatajeným dechem sledovat osudy chovanců psychiatrické léčebny až do poslední vteřiny a ještě po skončení vám film dlouho leží v hlavě. Když tohle vidíte, naplno si uvědomíte, jaký je většina dnes natočených (nejen) Hollywoodských "velkofilmů" a "trháků" laciný brak.

Perfektní film s pečlivě stavěnou pointou, skvělými hereckými výkony obou hlavních aktérů (ačkoliv ani jednoho z nich moc nemusím), silnou atmosférou a geniláně překvapivým závěrem. Prostě perfektní. Mimochodem, strašně se mi líbila stylizace těch mrtvých lidí. Jednoduchá, ale nesmírně účinná.

Miluji apokalyptické vize budoucnosti, k tomuto filmu jsem tedy měl velmi vysoké očekávání. Moje očekávání bylo nakonec nejen naplněno, ale dokonce mnohonásobně překonáno. Tak dokonale depresivní, ale zároveň až děsivě reálná vize budoucnosti nemá ve filmu odboby. Dokonalé kulisy, dokonalá atmosféra, skvělá kamera a sympatický Clive Owen v hlavní roli.

Coppola vzal vcelku průměrný válečný příběh Josepha Conrada a odvyprávěl ho tak mistrovským způsobem, že je až děsivě realistický a tři a čtvrt hodiny redux verze utečou jako by to bylo pár minut. Z každé minuty vyloženě tryská ta děsivá a neuvěřitelně silná atmosféra vietnamské džungle, mimochodem také díky skvělé kameře Vittoria Storara. Film, kterému se co do atmosféry může rovnat snad jen série Kmotr. Za mě nejlepší film z války ve Vietnamu a nejlepší válečný film vůbec.

Geniálně natočený film. Geniální kamera, geniální (ale naprosto geniální!!!) ztvárnění Rentonových abstinenčních stavů, geniální režie, geniální Rentonův úvodní monolog. Do půlky je to naprostá pecka. Od půlky už ale film taknějak ztrácí spád a klesá směrem k šedému průměru, což je obrovská škoda - nakonec to všechno vyzní taknějak povrchně a nic hlubšího si z toho vlastně neodnesete. I tak je to ale brilantní dílo, které se po formální stránce naprosto diametrálně odlišuje od čehokoliv, co bylo do té doby natočeno.