Trainspotter

Štáb neustále řešil problém s vizuální estetičností nohou Petry Černocké (Saxana) a proto její závěrečná scéna v minisukni patřila k nejnáročnějším na provedení.

Barrandov udělal jedno z nejrychlejších kladných rozhodnutí ve své historii - pouhý den po odevzdání scénáře byla výroba Dívky na koštěti schválena.

Scéna, kdy hlava Honzy Bláhy (Jan Hrušínský) stojí na nemocničním nočním stolku a mluví, se točila pomocí jednoduchého triku. Hrušínský se vtěsnal do nočního stolku, kde pod kovovou konstrukcí strávil jedno celé natáčecí odpoledne. O zbytek už se postarala speciálně rozestavěná soustava zrcadel, která divákovi dotváří dokonalou iluzi hlavy bez těla. Aby výsledný obraz vypadal věrohodně, musel být herec nasvícen desítkami silných lamp a jiných různých světel, které navíc během záběru musely neustále po milimetrech měnit svou pozici.

Jan Kraus (Miky Rousek): „Do pokoje Petry Černocké jsme se dobývali jen proto, abychom si vyzkoušeli dialogy na následující den.“

Jednou z mnoha inspirací bylo pro Tarantina kultovní béčko Russe Meyera Faster, Pussycat! Kill! Kill! z roku 1965.

Ačkoliv byl film poměrně výdělečný, po svém uvedení velkou díru do světa neudělal. Kultem se stal až po letech filmových festivalů a soukromých fanouškovských projekcí.

Russ Meyer pojmenoval svůj film podle toho, co vlastně obsahuje: „Faster“ znamená rychlost, „Pussycat“ sex a „Kill! Kill!“ násilí.

Autorkou předlohy je Hermína Franková, která ale na prodeji práv nijak nezbohatla - po premiéře filmu dále pracovala v lékárně.

Dívka na koštěti se stala tvůrčí rozbuškou pro seriál Arabela (od r. 1980).

V 70. letech byly jako hudební doprovod využity symfonie Dmitrije Šostakoviče, který se s Ejzenštejnem nikdy osobně nesetkal, ačkoliv režisér v roce 1948 zamýšlel natočit film s hudbou z jeho symfonií. Šostakovič se zase údajně inspiroval v případě své "Jedenácté symfonie" s podtitulem "Rok 1905" právě u Křižníku Potěmkin.

Při příležitosti padesátého výročí premiéry filmu byl Křižník Potěmkin zrekonstruován do původní necenzurované podoby s novým hudebním doprovodem.

V roce 2004 bylo britské popové duo Pet Shop Boys pověřeno, aby pro film napsalo novou hudbu. Ta měla premiéru na živém koncertu s projekcí filmu na Trafalgarském náměstí v Londýně 12. září 2004.

Těsně před premiérou se Ejzenštejn dozvěděl, že ze závěru jeho filmu byly vystřiženy určité části, a tak je na poslední chvíli vlepil na své místo na filmovém pásu pomocí svých slin. Během premiérového promítání s nervozitou a úzkostí očekával příchod tragédie v podobě přetržení filmového pásu, ale ten nakonec zůstal celistvý a rozpadl se až po skončení projekce.

Premiéra filmu proběhla v moskevském Velkém divadle.

V Německu byl film uveden v upravené podobě, z níž německé distribuční společnosti vystřihly některé scény extrémního násilí. Ze sovětských kopií byl vystřižen písemný úvod Trockého poté, co se dostal do rozporu se Stalinem. Film byl pro svůj revoluční zápal zakázán ve Velké Británii (do roku 1954), Francii (do roku 1953) a dalších zemích.

Podnítit Slunce znovu k životu pomocí atomové bomby je dobrý nápad, ale ve skutečnosti by nálož shořela mnohem dřív, než by došlo k výbuchu.

První verze scénáře Niny Agadžanové-Šutko čítal několik stovek stran, které popisovaly všechny zásadní okamžiky revolučního dění roku 1905.

Film byl natočen na státní objednávku Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany.

Pracovní název filmu byl Rok pátý.

Celý název bitevní lodi byl křižník "Kníže Potěmkin Tauridský".