Trainspotter

Jak je možné, že všechny filmové adaptace děl mistra Kinga jsou tak dobré (Carrie, Shawnshack, ...)? A Misery není samozřejmě vyjímkou. Dovoluji si tvrdit, že Paul Sheldon (perfektní exprese bolesti při týraní Anni Wilkesovou) byla druhá nejlepší role Jamese Caana po Sonnym v Kmotrovi, ale všechno převyšuje Kathy Bates (to jméno mi něco říká, že by ten nechvalně proslulý motel a jeho podivínského majitele?), která je opravdu užásná; její cholerické výstupy kombinované s brutalitou největšího kalibru, která čpěla z knihy a čpí i z plátna, jsou naprosto decimující. Vrcholná scéna s podpalem Misery Returns a bitkou mezi hlavními protagonisty je really shocking a perfektně zvládnutá, ostatní dnešní filmy se tak mohou jít s ostudou klouzat, když jdou do porovnání s klasikami jako je tato.

Taková slabotka, uvařená z vody. Občas jsem se uchechtl, ale taky to možná byla jenom utkvělá představa. Ale je to mnohem lepší, než nějaká pitomá telenovela, na druhou stranu všechno je lepší než telenovela, dokonce i psí lejno na podrážce.

Já vám ani pořádně nevím, vtípky jsou dobré, ale kolikrát křečovitě servírované s přílišnou snahou přiblížit se americkému sitcom-stylu. V záplavě růžových ordinací a všemožných ulic a babkových dobrot je to vítané odlehčení, při kterém se mi celkem dobře usíná.

Styl Terryho Gilliama mi moc pochuti není, nevím proč, ale nějak mě jeho filmy netáhnou. Přesto jsem 12 opic sledoval se zaujetím, ačkoliv jsem místy nechápal, o co vlastně jde. Co se týče Bruce Willise a Brada Pitta, určitě tento jejich kariérní počin patří rozhodně k těm nejlepším ,protože zde mohli nejvíc ukázat co v nich vězí (Pitt se překonal ještě v Babelu a Willis byl bezkonkurenční v Die Hard).

SPOILER! Kluk, 21 let, absolvuje, znechucen prostředím, otravnými rodiči, otravným světem okolo, ubohá alkolholička jej svádí, on, panic, nakonec neodmítne, spí s ní, několikrát, hodněkrát, jen kvůli sexu, její muž, klade mu na srdce, ať si užívá, on si tedy užívá, s jeho ženou, příjde jejich dcera, on dělá, že ji nechce, nesmí ji chtít, ona je z toho na prášky, on se do ní zamiluje, ona se do něj zamiluje, všechno se pokazí, on však neztrácí naději, otravuje ji, přemlouvá ji, chce si ji vzít, chce si vzít, chce si ji vzít, bere si ji někdo jiný. Elaine! Elaine! Elaine! Elaine! Elaine! Elaine! Elaine! Elaine! Ben!!! Absolvování absolventa tak bylo absolutně příjemné a katarzivní. Výborný Dustin Hoffman, ještě lepší Anne Bancroft s Katharine Ross a výbornou hudbou Simona a Gurfunkela, která jen vytvářela takovou snovou až nadliskou atmosféru. Ačkoliv kamera nebyla mnohdy ideální a hluchá místa se našla, Ben v potapěčském na dně bazéna dokonale vystihl celý film.

Saw série? Ubohá kravina. 3:15 zemřeš? Pro batolata. Texaský masakr bův-ví-čím? Odvar z vody. Ale Kruh, Ti druzí a právě tady Sirotčinec jsou (pro mě) nejlepší horory, protože budují atmosféru strachu nikoliv na primitivních lekačkách a rozpáraném hrdlu sličných puberťaček, nýbrž na opravdovém strašidelném námětu bez potoků krve s vynikajícím zpracováním a hlavně s hloubkou. Když vezmu tady konkrétné El Orfanato, ze začátku jsem se musel nutit k nějakému strachu, ale to byl onen příslovečný klid před bouří, o kterém tak často mluvím a který se mi tak hrozně na filmech líbí. Vynikající práce s kamerou a barevná stylizace vyplodily zcela hororově nádherné a až mrazivé záběry a scény, kdy režisér dostal z Belén Rueda opravdové maximum a její závěrečné "Ne! Ne!" mrazilo až do morku kostí. Na závěr vám řeknu, že jsem ještě nikdy nebyl v kině tak p**r*n*j strachy. Nikdy! Tedy pro mě osobně je Sirotčinec filmem měsíce. PS: V tomto případě je však horor jen formou...

Slabota. Holt, my odchování na Příbězích hraček, Shrecích, Příšerkách a tak...

Opravdu dobrý film charakteru jednoduché oddychovky s nevídaně hororovým námětem a neméně strašidelným zpracováním. Ačkoliv jisté momenty viditelně skřípou a některé věci přesně nezapadají a mohou působit naivně, vše vyváží opravdu dechberoucí:) závěr s pěknou gradací. Doporučuji všem dětem jako první seznámení s hororovým žánrem, ostatním jako příjemné zpestření odpoledne.

Michelangelo Antonioni se snažil o road movie s puncem road movie, ale stejně jeho dokonalé kompozice obrazu napovídaly, že za vším stojí velký režisér. Ačkoliv spád snímku byl spíše komorní, vše vyvážil skupináč v Zabriskie point, i když tu sůl nebo co to bylo, bych mezi půlkami mít nechtěl, natož kam by se to mohlo dostat dámám. Atmosféru umělectví podtrhnuly scény , kdy doslova vše létalo vzuchem.

S trochou nadsázky můžeme hovořit o docela úspěšném pokusu o trochu duchaplnější televizní tvorbu. Podívámeli se na pořady okolo, tohle je jasný nadprůměr.