pytlik...

V podstatě veškeré pohádky vyznívají poněkud divně a poučení z nich plynoucí je silně diskutabilní, ale panečku, ty Andersenovy se propracovaly do jiné ligy, jsou ještě daleko šáhnutější než ty od konkurence. Princezna odmítne chudého prince, jeho jediné vlastnictví - růži, zahodí. Princ se převleče za pasáčka s kouzelnou káčou, princezna strašně chce tu hračku, pasáček ji vyhandluje za sto pus, král je při aktu přistihne a princeznu vyhodí. Podle mého názoru si princezna žádný trest za odmítnutí nabídky ke sňatku nezasloužila, naopak by byla na místě pochvala, protože ukázala již ve svém mladém věku velkou zodpovědnost. Neboť jak by to dopadlo, kdyby se za něj vdala? Přijela by se svým ženichem do jeho království a tam by celý rok měla k jídlu pouze jednu růži, neboť princ je evidentně budižkničemu, ručičky mu jdou od sebe, když se za svůj, byť krátký život, na víc nevzmohl.. vlastně první rok by musela držet hladovku, musela by čekat, než znova na keři vyroste nový květ, leda že by si sežrala svůj svatební dar... a v dalších letech by vlastně měla k jídlu pouze půlku růže, protože z té druhé by musel být živ její povedený manžílek. Navíc, kdyby ten princ byl alespoň nějaký ryzí charakter, tak by to třeba tu chudobu nějak vyvážilo, ale to on tedy určitě nebyl. Každého normálního člověka by první odmítnutí od vyvolené vyburcovalo, zvlášť když by si uvědomil, že ho princezna vůbec nezná... snažil by se ji nějak zaujmout. Ale né, tenhle princ hned vymyslí pomstu. Jak zákeřné! A navíc jakou odplatu, vyžaduje od princezny hubičky za úplatu, jak nechutné! Jak říká klasik, kdo kupuje si ženu, je ďáblův muž a otrokář. Né tak Andrsén. Zkrátka, celá pohádka je naruby, princezna se jeví jako dobrá či maximálně neutrální, zatímco princ představuje jednoznačně zápornou postavu. Nahnat ho do Kolbenky a po večerech do kurzů správného chování, ať se trochu zcivilizuje!

Bílá myška v zahradě, ježek nesoucí a žeroucí jablka, kačeny žeroucí jablka.. děcka z toho moc přírodních reálií nenačerpají.

Hned v začátku filmu u mě proběhla dokonalá transsubstanciace - z obyčejného pytlíka se stal ten chechtací. Vlado je prostě úžasný, toho nemůže člověk nemilovat. Se divím jeho manželce, že jí vůbec přišlo na mysl, že by mohla dát přednost slizkému Gondíkovi před tímto ztělesněním ideálem muže. Celý film byl prošpikován hláškami, které jsem bohužel okamžitě zapomněl (jen tak mlhavě alespoň jedna v tom smyslu, že ke spokojené rodině patří velký pták). Ta scéna s večeří u švagrové neměla chybu (míč, klobása, citování veršů, angličtina). Fakt nechápu zdejší nízké hodnocení, copak to šlo natočit geniálněji? A co se týče Gondíka, celkem překvapil. Né že by se z něho stal přímo sympaťák, ale dokázal, že ten neustálý rádobyslaďoučký novácký úsměv nemá implantovaný nastálo, ale že se dokážě zatvářit i vážně. No vida, a to jsem chtěl dát odpad, jen co jsem jeho jméno uviděl v titulcích, neb jsem nepředpojatý a zásadně hodnotím jen pouze podle obsahu! Zajímavost: Právě výše zmíněný Gondík dlouho odmítal ve filmu hrát. Bránil se všem úplatkům od režiséra, ať již v podobě zvýšení gáže, nebo že mu dostaví barák, nebo že dostane sadu nádherných paruk. Nakonec ale přece jen neodolal nabídce nejskvělejší - tomu velkému péru.

Skoro jak kdyby to natočila Troska. Ale narozdíl od jeho filmů to nebylo vulgární a sem tam se tu našly nějaké ty vtipné situace. By mě zajímalo, jestli se tenhle film vysílal/promítal v období 1986-89 ("to byl černobýl!").

Druhou světovou sice nepamatuju, ale ten příběh vypadá spíš jako pohádka... což neznamená, že mu člověk nemůže dát vysoké hodnocení, neboť i pohádky na to mají právo. A bylo by to krásné, kdyby to tak doopravdy bylo. Že se nenašel žádný zrádce, který by buď z prospěchářských důvodů nebo ze strachu toho vězně udal, byť se onen hledaný promenádoval za denního světla na malé vesnici. Že každý Čech, který se ve filmu objevil, se ukázal být když už né přímo odbojářem, tak alespoň výrazně protiněmeckého smýšlení. Pravda, Kříž byl pěkně nalomený, ale nakonec se vzpamatoval a zjistil, že ten svůj kříž ještě unese.

Kdyby to na konci udělal, dal bych za pět. Výborná pohybová kreace holčičky na kuželkách mi připomněla Lavantův běhotanec ve Zlé krvi.

Neodolal jsem pokušení a místo čtyř hvězdiček dávám pět, aby se tento film dostal do zasloužené červené. Obecně tyhle smutné příběhy moc nemusím, protože šťastný konec (pokud vůbec nastane) trvá jen pár minut, takže nemůže spravit náladu po těch nekonečných desítkách minut, kdy byl hlavní hrdina ubíjen fyzicky i psychicky. Ale v tomhle případě hodně potěší dokonalá vizuální a hudební stránka filmu. Jinak mě překvapilo, jak kohout s chutí vysrkne slepičí vejce (=kanibalismus), přičemž z ostatních vajec se ještě ten večer vylíhnou kuřata.

Na Čapkových povídkách se mi vždycky nejvíc líbily ilustrace od Cyrila Boudy. Psaný text mě nijak zlášť nezaujal. Vadila mi vymyšlenost, neuvěřitelnost těch příběhů. Čapek se je dále snažil zasadit mezi prostý, bodrý český lid, ovšem prostředky, které k tomu zvolil, mi nepřipadaly zrovna šťastné. Z lidí udělal infantilní, omezené, rádoby rozšafné či dokonce hloupé jedince - např. ve filmu ten Marvanův komisař, který lítá od kočárku ke kočárku, aby zjistil, jak vypadá malé dítě, a sám jako malé dítě moudře žvatlá o skalničkách. Filmové zpracování povídek ale dopadlo na jedničku. Pěkně se svých rolí zhostili Marvan, Bielik, Kovařík, Smolík... i když posledně jmenovaný nemusel nic hrát, protože on zkrátka bůh byl. A propó, když už jsme u toho boha, další věcí, která mi na povídkách vadila, byl ten rádoby filozofický podtext nevalné kvality. Např. bůh podle Čapka nemůže soudit, protože zná o člověku všechno... No co to je jako za blbost? I když soudce bude vědět o všech dobrých činech, stejně má člověka potrestat za jeho zločiny, a ty dobré činy vzít maximálně v úvahu při volbě výše trestu. Čapek má ale pravdu, že bůh skutečně soudit nemůže, ale z úplně jiného důvodu. Za prvé, nemá na to morální právo, protože je tou nejhorší, nepředstavitelnou příšerou ve vesmíru - může zlu zabránit, ale nedělá to. A za druhé, každý špatný čin jde na jeho triko,on je jeho původce - protože prostě takhle ten svět stvořil, stvořil takhle mozek, že člověku našeptává špatné věci, stvořil slabou vůli, že člověk nedovede těm myšlenkám a emocím odolat... A udělal to zcela promyšleně, vědomě, neboťje tou nejvyšší a nejchytřejší, nejdokonalejší bytostí ve vesmíru - takže by za to měl nést plnou odpovědnost. Člověk by tedy měl soudit boha, a né obráceně.

Scénárista může být na sebe právem pyšný, vymyslet takovou ptákovinu, to se jen tak někomu nepovede. Taky by se to dalo vysvětlit pomocí syfilidy ve třetím stádiu, ale ta se předpokládám v socialismu nevyskytovala, tak nevím. Každopádně jaká škoda, že něco takového bylo naplácáno na barevný film, zatímco skvosty šedesátých a dokonce občas i sedmdesátých let se musely spokojit s černou a bílou.

Herectví Ferbasové se mi hodně líbí, protože z ní ta veselost a energie jen tryská... Směju se jen ji vidím. Ale přeci jenom, považovat ji za krásku, ze které jsou všichni muži paf, mi přijde dost odvážné. Dvě scény neměly chybu - strážníci s plechovým odznakem "městská jatka" a ten věštčin brunet, který se během pár minut přebarvil na kaštanovo.