in4mator

Kombinace filmu a muzikálu. Chvílemi zajímavé, chvílemi nudící. Chvílemi úsměvné, chvílemi dramatické a emotivní. Vyzdvihnout je potřeba hlavně mistrné prolnutí hry a skutečnosti a postavu režiséra. Celkově ale průměr.

Ze začátku mně trochu vadil zrychlený děj, resp. hluché místa v něm, ale uznávám, že kdyby tomu tak nebylo, byla by z toho trilogie à la Kmotr. Navíc by to byla možná celkem nuda, jak naznačuje první polovina filmu; v druhé polovině už jsou situace zajímavější a "vymazlenější" je i režie. (Viděl jsem 157 min. verzi)

Jeden z nejbrutálnějších filmů, které znám. Některé japonské filmy jsou možná brutálnější, ale násilné scény nemají tak reálnou atmosféru (pro evropana). Procházení gay-klubem na začátku (resp. konci) bylo sice nekonečné (~10 min.), navíc s tou zběsilou kamerou a "hudbou", až jsem si říkal, proč se na to už konečně nevykašle. Ale pak se divák dozví, proč byl tak vytrvalý. Práce s kamerou je obdivuhodná, na začátku a na konci se z ní točí hlava, ale přechody mezi jednotlivými úseky jsou zajímavě udělané. Úplný konec filmu by měli ale epileptici přeskočit. Na druhou stranu je potřeba říct, že nebýt specifické kamery a děje pozpátku, film by byl obyčejný a možná i nudný. Tím, že se děj odehrává pozpátku, získává film další rozměr. Bohužel ale ta část po znásilnění (ve skutečnosti před znásilněním, které mimochodem trvá opět kolem 10 min.) už je emotivně ochuzena. /zkuste se nejdřív podívat na to, jak někdo ubije člověka a pak si pustit pohádku/ Naštěstí to trochu vyvažuje Monica Bellucci. I když má film rádoby nějakou hlubší myšlenku, nepřipadá mně moc výrazná vzhledem k obsahu filmu. Jako by byla přidána navíc, aby film nepůsobil tak zbytečně a zvráceně. Dalším diskutabilním prvkem je chování postav a náhlé změny v jejich charakterech. Celkově to je zajímavý film, ale podle mě je až moc zvrácený - a to nemám na mysli dvě nejdiskutovanější scény - opravdu jsou homosexuálové taková prasata?

Ptáci jsou kvalitním filmem, který má ale pár much. Líbilo se mně vykreslování charakterů postav, napětí, herecké výkony, ale občas je chování postav mírně řečeno divné. Nechápu taky, proč režisér nepoužil v některých případech víc umělé krve, působilo by to věrohodněji. Od poloviny filmu jsem čekal, jak film skončí a režisér mě pěkně napálil. Po extra napínavé scéně najednou konec. Žádné vysvětlování, nic. Což se s odstupem času jeví jako dobrý tah... i když bych si dovedl představit lepší konec - a nebyl by to "happy end". Celkově ale film působí hodně dobrým dojmem.

Hodně vykonstruovaný film, který se rozjíždí pomalu jako naložený kamion a čím blíž je konci své cesty, tím má větší rychlost. Nebýt dobrého námětu a Jodie Foster, film by spadl o jednu úroveň níž. Navíc ten rozpačitý konec...

Filmu by se dalo vytknout dost věcí, přesto má určité kouzlo. Když jsem byl mladší, tak jsem hlavním hrdinům opravdu fandil, a z toho, jak nakonec dopadli, jsem byl hodně špatný. V dnešní době už to tak neprožívám, ale přesto jsou mně Bonnie a Clyde sympatičtí. Naopak Blanche mě tam strašně vadila. Někomu se třeba příčí zobrazovat gangstery jako sympatické hrdiny - viz některé komentáře, ale ono to tak prostě mohlo být. Často jsou vrazi slušní a příjemní lidé. Navíc B&C zabíjeli "z nutnosti". Nakonec ale neměli šanci svému osudu uniknout a to je správné, protože dobro tak zvítězilo nad zlem a každý může být spokojený (narozdíl od "Takových normálních zabijáků"). Film má jedno z nejpůsobivějších zakončení filmů, při kterém mně běhal mráz po zádech - na B&C prý bylo vypáleno celkem 217 střel...

Forma sice zvítězila nad obsahem, ale je potřeba říct, že forma je to velice kvalitní - jak už je u bratrů Coenových zvykem. Atmosféra, kdy zabiják Chigurh jde po setmělé chodbě, v jedné ruce plynovou bombu a v druhé brokovnici s tlumičem, je hodně hustá. Myslím, že americkým šerifům film řekne mnohem víc než "obyčejným" lidem...

...po prvním shlédnutí...

Moje snad nejoblíbenější skupina. I když jsem měl v určitých dobách hodně oblíbené jiné skupiny, nevracel jsem se k nim tak často jako k Rammsteinu. Dneska už tvrdou hudbu skoro neposlouchám, ale Rammstein se mně pořád líbí (teda když nepočítám album Rosenrot). Nejlepší alba jsou podle mě právě Herzeleid a Sehnsucht, ze kterých vychází tento koncert.

To je prostě čistý úlet. Filmové vyobrazení šílených nočních můr, které máme jednou za (velmi dlouhý) čas. Bohužel jako film to neobstojí, je potřeba na to nahlížet jinak - jako na sen. No nic, jdu zkontrolovat, jestli ze mě nevyrůstá nějaký drát...