tragos

Dílo méně filmové než Život Briana, hlavně proto, že Svatý Grál je rozskouskovaný na mikropovídky, z nichž většina šla mimo mě. Skvělý příklad toho, proč jsem k většině tvorby MP skeptický; ne že bych jejich humoru nerozuměl, ale naopak mi přijde průhledný až na kost a velmi jednoduše vymyslitelný. Zlatý Red Dwarf :)

Režisérský sestřih, verze 2009.01.26.20.00. Moc se mi líbil proslov pana Morávka před promítáním, hlavně jeho rozumná sebekritika. Sice si myslím, že z tohoto filmu už nadprůměrný film nebude nikdy, ale také jsem přesvědčen, že Vladimír Morávek si odnáší velké ponaučení do budoucna. ||| Hrubeš a Mareš jsou divní. Oba jsou kamarádi, žijí spolu, a přitom je jasné, že je to kamarádství značně nevyvážené, chvílemi veselé, často tristní, ale především nevyvážené. A přesně takový je i film. Tak například scény s rodinou jsou od okamžiku odejití z domova úplně zbytečné a docela by stačilo, kdyby se rodičové objevili podruhé a naposledy až na letišti. Navrub tomu jsou odstíněny potenciálně zajímavé linie příběhu (Mareš a jeho "láska", přerod Hrubeše v mnicha, Peková&Karpatti&pozadí jejich inscenace). Přišlo mi, že neustálým přestříháváním filmu se z něj vytratily základní motivy jednání postav. Závěrečná katarze nefunguje a určitě už byla někdy někde viděna -- jen si vzpomenout kdy a kde :-) Jednoznačně nejlepší scéna je placení v supermarketu, potěšila i kamea husáků. Vivat revolucion!

Některé scény jsou fantastické (za všechny jmenuji chůzi ruku v ruce do schodů), fantastický je i Gregory Peck. Oproti všem předpokladům mě Audrey Hepburn neoslnila a v hlavě ji budu mít i nadále především jako Lízu Doolittleovou než jako princeznu Annu. Neoslnil mě ani film jako celek -- problém byl trošku v délce a trošku v naivitě. Velmi potěšil konec. 7/10

Nebudu chodit kolem horké kaše, Skafandr a motýl mě citově příliš nezasáhl, což bych od filmu tohoto typu očekával. Pocity hlavního hrdiny jsou zachyceny skvěle, ale samotné filmové řeči cosi chybí.

Napočtvrté za čtyři

"... do oleje. Doprdele, to by byla krása!"

Takhle pozitivně natočený, létem provoněný film o partičce bezstarostných svůdníků jsem snad ještě neviděl. Kam se hrabe Svěrákova Jízda. Jana Plichtová je opravdu k pomilování.

Je moc dobře, že tenhle dokumentární cyklus vznikl, všem zúčastněným patří velký dík.

Tahle spolupráce Herzog-Kinski je o poznání zkousnutelnější než Aguirre, ovšem Klausovo charisma je tu omezeno na minimum. Zato Isabelle Adjani... :-)

Annie Hallová je černá perla romantických komedií. Jestli jsem někdy chápal Woodyho Allena, tak to bylo právě v tomto snímku. Bez debaty geniální. Co mě složilo? Prohmatání čelisti jako odpověď na otázku "A nevadí ti, že jsem se nemohla tak dlouho udělat?"