Recenzie (243)
Dealer II (2004)
"- Bolelo to hodně, ten porod? - Jo. - Že prej je to jak srát meloun."
Arytmia (2017)
Valentin Strykalo - "Nashe leto" (Валентин Стрыкало - Наше лето) hrál v hlavě ještě dlouho po filmu.
Když andělé spí (2018)
Děj se nelogicky opakoval, jako by Bendala nevěděl, jak vyplnit filmový prostor mezi počáteční zápletkou a finální pointou.
Pomaľované vtáča (2019)
Scéna, kdy celý vlak skončil ve strži kvůli trhovci ve filmu chyběla. Navíc mohl výpravný hlas chlapce říkat, co se mu děje v hlavě a jakou perspektivou vidí svět - na tom kniha stavěla. Ve filmu se ale forma dostala nad obsah.
James Bond: Skyfall (2012)
Craig předvedl "standardně" bondovsky excelentní výkon. Originální byl odkaz na původní 007 s Aston Martin DB5 i dobovým OST - stylová pocta staré škole, když po sedmi bondovkách M (Judi Dench) zemřela.
Predĺžený víkend (2013)
Některé scény uprostřed filmu byly jak předehra z laciného porna. Jen toto a závěr filmu mi do celku neseděly. Dobrá romantika.
Delírium (2018)
Vystavět děj na lekačkách frčelo možná v devadesátkách. Na to, že film táhli 4 herci, měl rejža sáhnout po jiném komparzu. Scéna v suterénu na konci to celé poslala pod suterén.
Black Mirror: Bandersnatch (2018)
Je jasné, že Netflix nemohl přistoupit na experiment, aby děj zasadil do jiné situace - neoslovilo by to jeho masu lidí. Geniálně zvolené prostředí gamingu 80.let a šílenství kolem gumáka ZX Spectrum (a nám v ČR přiblížení herní scény za oponou). Tohle je ale potenciál. Mám na mysli raději jednu serii seriálu namísto 10, ale s možností se rozhodnout. Namísto tupých lineárních nekonečných epizod. Co mě ale dostalo víc, tak podle toho, co na ZX (anebo emulaci) ve filmu běželo bych řekl, že nešlo o render, ale nativně naprogramovaný script v Basicu. Někde tu mám >Didaktik M<, rád bych to nahrál. LOAD "" (R tape loading error 0:1)
Cheap Thrills (2013)
Z počátku dobře rozjetá hra, které ke konci docházel dech až v takové míře, že došlo na "herecké" výkony. To byl hřebík do hvězdy hodnocení a z dobře rozjetých dějů mám vždycky obavu. Někdy si člověk ukousne větší sousto, než které sám umí strávit napříč dobré myšlence.
Posledný dom naľavo (2009)
Nevím, jak blízko měl tento remake k originálu, který jsem neviděl a na který se chystám, ale šlo o precizně budovanou atmosféru založené na strachu. Nic nezdržovalo, porcování v malých dávkách i když pravda, konec mohl obsahovat více zvratu.