KafuR

Tak náš starý známý kámoš Lecter se hlásí o slovo potřetí, aby nám ukázal, jak mu chutná ve Florencii a co ví o místních malůvkách a rodových historiích místních komisařů. Na jeho apetít nám ale nezapomněla jak stará Clarice v novém provedení, tak ani jeden starý pervzerzák, který doktorovi nemůže zapomenout to, že pohrdl jeho zadnicí, takže doktor se teď dokonce bude muset bát o tu svoji! Proto je velká škoda, že tady nefunguje jakékoliv napětí, scénky jsou na sebe nalepené jako nějakým lepidlem z výprodeje a konec mimo pasáž z letadla nenabízí nic, kvůli čemuž by to bylo třeba vidět víckrát.

Kdo má dost, ten chce víc. A to platí jak o nenahrabanosti autorů a producentů, tak i o počtu dílů, které se někomu očividně zdají málo. Jak jinak si totiž odůvodnit vznik tohoto PůlPottera, který někde začíná a nikde nekončí, jako celek sám o sobě nedává smysl a stává se jenom mediálně zviditelněnou nudnou kaší, která se z ničeho snaží vytřískat zlatý důl. To, co mělo posloužit jako patnáctiminutová předehra k velké finálové bitvě v POSLEDNÍM HP, se tady roztáhlo jako tričko za tři koruny na víc než dvě hodiny ve snaze vzbudit dojem, že všechno, co se tady stalo, mělo snad i nějaký smysl. A výsledek? Na začátku filmu tři postavičky někde byly, na konci byly zas někde jinde a co se stalo mezi tím vlastně ani nikoho nezajímá. BUM, PRÁSK a bylo po medajlonku - vlastně promiňte, tento film svým způsobem i obdivuju, nikdy bych nevěřil, že se kolem desetisekundové jediné důležité scénky dá natočit tolik (skelné) vaty, která řeže, kde může, celé dvě hodiny. A tak jenom na závěr: Proč jsem tomu tedy střelil tři hvězdičky? Inu, to ta moje slabost na tmavé filtry, ponurou atmosféru a Helen Bonham Carter.

Po ne zrovna příjmných pocitech z první části, jsem se tady konečně dočkal vyvrcholení, které se mi v hlavě nerozplyne, jako Lord Voldemort po Naginiho chybičce, ale naopak díky gradaci a místy neskutečnému tempu naopak pěkně vyzraje. Tady možná trochu lituju, že jsem nečetl knížku a že nemůžu dělat chytrého jak je co jinak a jak je co špatně, ale i tak si myslím, že jsem tady nebyl ochuzen o moc víc než jak bylo nutné (i když mi pekelně vadilo, že si několik hlavních postav přálo zemřit jen v kruhu nejbližších přátel a že k tomu ani nepustilo kamery). Trošku laciný konec, který by mi ve většině případů vadil, jsem tady strávil více než dobře, snad možná i proto, že mi konečně došlo, že tady bude (aspoň na chvíli) opravdu konec.

Po událostech ve čtvrtém dílu se charakter pětky mění. Žádné nadšené očekávání nového školního roku, ale hned od začátku temná mela, která se nese v duchu odcizení, ztrát hodnot a uvedení nových postav potřebných pro zbývající díly sérky. Imelda Stauton je v roli Umbridgeové odporná přesně podle zamýšleného gusta a vložené komické momenty také nezřídka fungují podle představ, přesto se ale jedná o film, který již jako samostatné dílo neobstojí. To ale ani nikdy nebylo plánem, že?

První Potter je taková moderní rodinná pohádka zacílena hlavně na menší diváky, které svým pojetím rozhodně neurazí. Já už mám bohužel tento věk za sebou, takže čistě samoúčelné patetické pasáže sleduji s přimhouřenýma očima a před samotným koncem začínám vždycky podezřele pošilhávat po ovladači, jelikož k závěrečnému vysvětlování už mi chybí jenom lízátko do pusy a deset let ubrat.

Poslední film z této série, který si ještě vystačí sám pro sebe a netvoří jen jakousi mnohafilmovou skládačku, kterou si už želbohu musí poskládat každý sám. Ovšem ani tak se nejedná o žádnou výhru, a to obzvlášť, pokud to srovnáme s předchozím Cuarónovým výtvorem. Vzhledem k závažnosti událostem, ke kterým tady došlo (i když se mi zdá, že tak trochu mimochodem), působí film jako odlehčený nádech před lety následnými, kde už je Voldemort přece jen hmatatelnejší než třeba v jedničce. Boj o Ohnivý pohár naštěstí nenudí, hormonální výjevy potěší především ty, kteří jim nejvíce rozumí, takže ve výsledném dojmu se čtvrtého Pottera mainstreamový divák určitě štítit nebude.

Šestý Potter je až moc rozkouskovaný do jednotlivých epizod, které vyplňují až bolestně často prázdná místa ve scénáři, takže i přes to, že se nad ním Tohojehožjménonesmímevyslovit hrozba vznáší prakticky celý film, je na konci obtížné si říct, co bylo vlastně hlavní dějovou podstatou filmu a co důležitého se v něm vlastně stalo (mimo Snapeovu estrádu v Astronomické věži.) Hlavním pozitivem filmu tak zůstává ponurá a místy opravdu hutná atmosféra, která naštěstí zaměstnává mozek dostatečně na to, aby si jeho jiná část neuvědomila, že žádné další filmové orgie se tady konat nebudou.

Knížku jsem nečetl, takže porovnávání o věře či nevěře předloze přenechám jiným, no každopádně jako filmový divák jsem byl nadmíru spokojen! Oproti pohádce pro děti se dvojka oblekla do temnějšího hávu, přibylo napětí i zajímavých scén a vůbec výborný celkový dojem kazí jenom posledních pár minut, které tam snad rejža přidal pro ty děti, co ještě nestihly od telky utéct. Celková délka filmu mi nijak nevadila, ovšem když jsem po shlédnutí kratší verze zjistil, že mi v ní nic nechybělo, uvědomil jsem si, že kratší střih by ostatním udělal radost a zbytek by si toho ani nevšiml.

Vizuální stránka třetího Pottera, spousta skvělých nápadů a kameramanských vychytávek tentokrát upozaďují samotný příběh, což ale není vůbec na škodu, protože to, co dokázal Cuarón vykouzlit na filmové plátno se jen tak nevidí! K dějové lini bych určitě nějaké připomínky měl, hraní s časem je v některých směrech nedotáhnuté (to ale všude, kde mají potřebu strkat prsty do minulosti), ale jelikož jsou tyto nedostatky dokonale kompenzovány již tak opěvovanou formou, nezbývá mi, než se přidat k místní většině a přiznat, že tento Potter zůstane co do originality asi vrcholem ságy.

Vždycky jsem si Poea představoval jako uzavřeného podivína, kterého by v noci na ulici nechtěl potkat ani Jack Rozparovač na výletě v Americe a světe div se! Docela by mě zajímalo, jaký že povedený překlad Poeova díla scénáristy inspiroval k takovém ztvárnění jeho osobnosti, protože při prvním dojmu jsem byl na brandy zralý úplně stejně jako jeho herecký představitel. Nicméně jako školácký exkurz do jeho díla a rádoby doby, ve které musel trpět, je to postačující, a navíc jsem během filmu dostal chuť znovu přelouskat některé jeho povídky, protože tímto dílkem byla moje fantazie o leccos obohacena, třebas taková Jáma a kyvadlo, ta se teď bude vyjímat!