Blue.Poison

Neuvěřitelně špatně vykonstruovaná slátanina s herci neherci a debilními dialogy. Trapné, trapné, trapné!

Městečko plné bandy magorů, jejichž psychostavy se horší z divákovi neznámých příčin. Byť je to zajímavá expedice mezi choré mozky, tak mi tam chyběla nějaká pointa, poselství, nebo něco, co drží celý děj pohromadě. Něco, co by tomu šílenství dodalo trefně pěknou tečku na závěr. Vlastně jsem nepochopila, proč tenhle film vůbec vzniknul.. Ale za ten kvalitně vykreslený chaos v lidských myslích dávám ***.

Myslím, že tenhle film měl několik velmi silných momentů a už kvůli nim to za zhlédnutí stálo. Ta ryzí naivita "milostného" dětského trojúhelníku na začátku byla tak čistá, že to téměř přivádělo k slzám. Na podobném principu pak fungovala i druhá polovina příběhu, kde šlo prakticky o totéž, ale již z jiného pohledu - z pohledu dospělého zlomeného člověka.

Nenápadné, ale ohromující. Rádoby slušné, ačkoliv perverzní. Mrazivě chladné i svůdné. Určitým způsobem otevřené, ač intrikánské. Tiché i s perfektní hudbou. Rozpuruplné, ale příjemně - a takové filmy mám ráda.

Oproti jiným filmům podobného ražení je to poměrně chladné, do postav se divák moc nevžije a děj prakticky také ničím neohromí. Že bych usnula v polovině "dramatu" se mi už dlouho nestalo. Čekala jsem, že mě to zasáhne víc. Hlavním problémem je však upoutávka od distributora, kde velmi neuváženě prozradí celou zápletku, tudíž už snímek nemá vůbec žádné eso v rukávu.

Atmosféra vcelku ucházející, "ponorková nemoc" funguje.. Ale přeci jen, když už je zde naznačeno nějaké nadpřirozené něco a tajemná minulost hrdinů, tak také očekávám rozhřešení a nebo alespoň nějakou pointu. Nápad asi dobrý, ale bez konce - přičemž sem ten otevřený konec opravdu nepatřil, protože pak celý děj zůstane jakoby v mlze a divák si z něj neodnese vůbec nic.

Craven to prostě umí. Tohle jeho dítko roste se společností už od roku 1996 a vyvíjí se tím nejlepším směrem. Ona sebeparodie, která byla největším plusem předchozích dílů, zde dostává snad ještě víc prostoru a hlavně je velmi trefná. Pánové filmaři by neměli zapomínat na to, že první dojem je velmi důležitý a mohli by se inspirovat přímo tady - úvodní scény jsou perfektní - šokují a baví zároveň a už jen díky nim si mě Vřískot 4 naprosto získal. Setkání s hlavními hrdiny je jako rodinná sešlost po letech a nové tváře jsou víceméně také snesitelné. Prostě hororová jízda, která vás vyloženě pobaví.

Průměrná atmosféra, ucházející hudba a má oblíbená španělská hra s divákem "budete mít strach se i bát." Díky kameře, která celou dobu jede na jeden zátah a perfektně si hraje s odrazy v zrcadlech, světly a stíny, se tenhle film stává výjimečným. Bohužel je to asi tak všechno, co zde považovat za pozitivum. Děj je absolutně tuctový a zápletka je víceméně také vykradená odjinud, ale to už bych spoilerovala..

Musím říct, že tenhle snímek mě velmi příjemně překvapil. Všeobecně nemám ráda horory, kde hrají hlavní roli loutky, hračky a zviřátka, ale tahle marioneta vážně vyvolává nepříjemné mrazení. A také mi došlo, že ticho je v tomto případě mnohem děsivější, než vrzání dvěří, šouravé kroky a skřeky. Jediné, co trošku shodilo moje hodnocení, je jazýčková kráska - nebýt toho ubohého počítačového tríčku, je to o mnoho lepší. Ale ten konec potěšil :)

Každý, kdo umí počítat a viděl už nějaký takový snímek, musí jasně vydedukovat, kdo je vrah hned v první půlhodině. Tudíž vcelku nuda..