ScreamJay

Russel Mulcahy i v letech 90tých sáhl po své osvědčené postavě Connora MaCleoda. Narozdíl od původního Highlandera jeho druhý díl naráží na nepřekonatelnou překážku v podobě příběhu. Ten je stupidní a naprosto nedomyšlený, postavený na jiné dějové rovině než původní film. Ovšem vizuál opět nese svoje ovoce. Efektově dobře zvládnutá záležitost. Tak dobře, že občasné úlety a minelky dokáže umně zakrýt. Charismatický Sean Connery pak dodává svým šarmem postavám tu správnou kvalitu a chvilkama zachraňuje i nedohrávání Christophera Lamberta. Hlavní záporák v podobě Michaela Ironsidea už ale není takovej hnusák jako jeho předchůdce a i když se snaží, působí uměle a předrsněle. A pak ty nešťastný pokusy o humor, těch pár debiláren co přidali do děje a místo okořenění ho tak zmastili, že jim není rovno. V původním Highlanderovi dokreslovali děj, tady z něj dělají úplnou mazanici. Sečteno a podtrženo, jedná se o efektní podívanou na ušmudlané 3 hvězdičky, která mít lepší děj a zápletku, roznesla by první díl na kopytech a vyvrátila tak zažitou pravdu, že pokračování málokdy dokáže předstihnout původní film.

Je až k nevíře, jak dlouho si Krajní meze dokázali udržet svůj vysoký standard. Běží už sedmá řada a u jiných seriálů tohle znamená pohřebiště času stráveného před obrazovkou, které vsází na pomalu se rozkládající mrtvoly v podobě návazností na první úspěšné řady či díly. Sice se již změnila kadence kulometu, ze kterého na nás tvůrci pálí svoje nápady z automatu na poloautomat, díky čemuž následuje vždy dobrý díl a pak hned dva horší. Ovšem právě tohle stojí za uznání, protože kdo by dokázal pořád a stále v dnešní přetechnizovaný době přinášet nové a nové neokoukané příběhy, aniž by se vyhnul podobnosti s některými již natočenými? Sedíte si u obrazovky, držíce svůj milovaný ovladač, hledíte na leckdy neuvěřitelnou zápletku, máte pocit jako by za váma seděl ufoun a do hlavy vám pumpoval šílený množství úchyláren, které se ovšem přetváří v jeden ucelený dojem. Leckdy se tu seriály dají shrnout jedním slovem, Třebas sračkou, debilárnou, vejplachovnou, svinstvem, kreteniádou. Takže když bych měl pokračovat tady v těchto ejakulečních termínech, použil bych slovo slintárna. Páč opravdu leckdy nehnutě koukáte na obrazovku a po tváři vám stéká slina údivu. (Upozorňuju, že závěr tohohle komentáře jest vhoden pouze pro osoby se silnější schopností udržet potravu v sobě........jen, neměl sem tohle upozornění dát na začátek?)

Další z nekonečný řady mizerných televizních thrillerů. Navíc ještě extrózně potržený špatnými hereckými výkony, především Alexandra Saša Paul, která svou vizáží evokuje charitativní organizace k zásahu, neb tak nebohé stvoření jej zcela jistě potřebuje. Příběh stojí na jednoduché zápletce a z hlavních postav dělá ty největší zhýralce a prevíty a naopak ze záporáků ty správný týpky. Bez náznaku atmosféry a napětí proplouváte dějem až k neodvratně pochybnému konci, při kterém klepajíce se na čelo stále opakujete větu „Co to sakradrát je?!“ Silně váhám mezi jednou a dvěma hvězdičkama, z čehož ta jedna by byla více než adekvátní pro takzvaný PNko (příšernou nepříběhovost) a ty dvě by z něj dělaly víc než ve skutečnosti je. Degradační nuda až pruda, z leva i z prava pak již dokončují předchozí dílo zkázy a závěrečný amen se mění v kámen jímž bych tvůrce mile rád ukamenoval.

Velký dokument o velké osobnosti. Stanley Kubrick se stal pro film a jeho dějiny nezapomenutelnou ikonou razící své legendární postupy a svůj nezaměnitelný styl. Velký podivín a filmumil, který žil filmem jak při jeho realizaci, tak ve svém soukromí. A právě o tom a nejen o tom vypráví tenhle velkolepý dokument, který sám o sobě je výjimečným dílem. Ti nejbližší z Kubrickova okolí, rodina, kamarádi, kolegové a nejen oni hovoří o velikosti jeho já. O stylu jeho tvorby, o tom co filmům dával a co filmy dávaly jemu. Náhled do zákulisí natáčení všech jeho filmů, kdy můžete sledovat toho vousy zarostlého neupraveného pána, jak s jiskrou v oku sleduje scénu a žije každým okamžikem. V jedné větě se pak dokument nemýlí, vyslovil jí Tom Cruse a ta věta zní: „Už nebude žádný další Kubrick, už žádný další film neponese jeho styl.“ Tohle hovoří o té mnou zmiňované výjimečnosti a neopakovatelném potenciálu, který tenhle režisér dokázal využít. Jeho smyl natáčení, že film se neřídí časem, ale čas je řízen filmem se pak podepsal na poměrně malém množství filmů, které zrealizoval, když mezi třemi posledními uplynulo 7 a 12 let. Tenhle dokument si proto nenechte ujít, není totiž pouhým vyprávěním, ale je to učebnice historie filmu. Všechny čest pane Kubricku!

Poměrně lacině se tvářící mix thrilleru a krimi, který staví všechno na lešení jménem herecké celebrity. V úvodu nás diváctvo nechávaj tušit, že půjde o trapnou hru před soudem, kterou rozehrává přespříliš umělá Denise Richards za pomoci goticky půvabné Neve Campbell. Jenže tohle tušení vezme rychle za své a příběh se láme stejně jako chleba házený nenasytným kachnám na vodě. Co chvilku se zvrací jedna dějová linie přes druhou. No a méně otrlý divák, kterému se z toho zatočí hlava, zvrací ale ne dějové linie. Kevin Bacon vypadá podezřele mlád a jeho pendlování mezi kladnou a zápornou stranou děje příběhu moc nepřidá. Naopak nezklamal Bill Murray, který i v tom málo prostoru, který dostal, dokázal nadělat slušný dojem a vnesl do děje i trocha svébytného humoru. O prahy jde vždy až v první řadě. Nebo alespoň tohle se snaží Nebezpečné hry tvrdit. Scénář typu „teď mě čéče něco napadlo, musim to tam za každou cenu dostat“ přináší několik příjemných a nečekaných momentů, ale pak už dělá z filmu jedno velké nesestavitelné puzzle. Ovšem jako plus lze označit rozhřešení děje po závěrečných titulcích, kdy v tom konečně může mít divák naprosto jasno. Lépe to zpracovat, byl by to slušný a novátorský thriller, takhle je to jen jeden z řady filmů co si hrají na víc než ve skutečnosti jsou. 3 hvězdičky tenhle průměr akorát podtrhnou.

Elegantní ukázko co všechno nedokážou zachránit půvabné nožky a tvář Sharon Stone. Nevím jak v civilu, ale tady pěkná mrcha je spíš nevypočitatelnou rašplí, se kterou vydržeti v jedné místnosti jest učiněný zázrak. Vliv britské tvorby je na snímku jasně patrný, ovšem ne co se dialogů týče, pouze co se týče záběrů a jejich stylistiky. Billy Connolly pak spíš než jako filmová postava vypadá jako metalový hudebník, no a tudíž ty „dojemné“ sekvence vyznívají na prázdno. A tak v rozhodování se jestli se smát či plakat, pomalu ale jistě upadáte k tomu druhému, ale nikoliv díky ději, nýbrž díky jeho zpracování. Dvě hvězdičky tak jsou maximem kam můžu jít, aniž bych nebyl tou pěknou mrchou sám, no ale Sharon fakt kus i po tý 40tce!

Die Hard po třetí. Pod režijní taktovkou dnes již legendárního prvního dílu Johna McTiernana vznikl sic akcí nabušený a adrenalinem napumpovaný filmeček, ovšem celková působivost zůstala za branami divákova vědomí. K hlavním devizám celého filmu tak patří kupy a kupy hlášek, jenž jsou servírovány nikoliv lžičkami, ale přímo lopatami, skvělá sehranost obou hlavních postav, tj. drsňáka McClanea (Bruce Willis) a kšeftaře bojujícího za rovnoprávnost Samuela L. Jacksona. No a v poslední řadě taky slušný scénář a kvalitní, ovšem proti předchůdcům trochu zaostávající, protivník v postavě Jeremyho Ironse. Ovšem tohle je asi tak všechno. Děj obsahuje přespříliš takzvanejch blbejch náhod, leckdy si vizuál moc nerozumí s reálem a i když Bruce krvácí jak postřílený stádo volů, sám celý film nemůže dotáhnout do víc než kvalitního konce. A to hrabání se v rodinných vztazích v návaznosti na jedničku taky není ten nejlepší tah. McTiernan tak splnil to co se od něj očekávalo, natočil akční film, ale už mu zapomněl vtisknout taky vlastní kouzlo. Vážně, nebejt to tak zmatený, dám klidně 4 hvězdičky, ale se stávající podobou to vidím na definitále 3.

Film musí mít duši, no a Kill Bill 2ka duši mečů, krve a seťatých končetin vyměnila za duši slov, frází a nekonečných úvah na téma zabíjet či nezabíjet. Po akcí natlučené jedničce tak dvojka zvolila cestu menší originality a pocta asijskému bojovému průmyslu se tak zvrtnula do krajiny instruktážní. Tarantino sice dovedl sérii do zdárného konce, ovšem cesta byla více než trnitá. Dialogy a postupné odkrývání zpočátku zamlženého děje nemá chybu. Nejde předem říct, proč ten či onen jednal tak či onak. Bojové scény a jejich četnost jak už jsem avizoval klesla na minimum. Mistr Pai Mei je tak jediným bodem připomínajícím čínské, hongkongské a jim podobné filmečky. Uma Thurman, jejíž chodidla znám snad díky Quentinovi nazpaměť, jest tak hlavní devizou celého druhého dílu. Měl sem původně za to, že jí budou ostatní přinejmenším sekundovat, ale jak vidmo, v jedničce minimálně účastnící se David Carradine si chce prostor dvojky udržet povídáním, pokecáváním a rozumováním, Madsen hýří zabijáckými nápady, ale je spíš jen dobře nasazenou loutkou a jedině Daryl Hannah se tak pořádně chopí samurajského nástroje a jde si pokecat z ostří do ostří. Rozhodně práce kamery nezklamala a i když jsem tu postrádal v jedničce dokonale zařazenou anime složku, úplně zklamaný nejsem. Závěrečný frontální útok na city tak trochu potlačuje únava z pojmu informací z úvodu a ta milá dívenka, dceruška Beatrix, sledující televizní krváky tak nedostála svému zaslouženému uznání. Sám o sobě by dostal tenhle film 4 hvězdičky, ale proto, že staví na skvělé jedničce a příběhovou linii, které nebylo učiněno za dost prímově doplňuje, dávám 5ku. P.S.: Ovšem proč dostal Samuel L. Jackson tu roli neroli, to nějak moje filmoškeble nepochytila.

Typická ukázka německé produkce, chladná, příliš televizně se tvářící a minimálně dynamická. Zabijáci (popř. v televizi uváděno jako Zabiják) mají celkem slušnou kvalitu děje a i když nepřináší do vod akčního thrilleru žádné nové prvky, je celkem koukatelným. Výběr hudby stojí taky za zmínku a i kamerově je film celkem povedený. Jenže jenže. Dennis Hopper působí otráveně, nudně, prostě úplný opak jeho role v Nebezpečné rychlosti. Akčnost celkově je na pováženou a tak film spíš zapadá do role televizního krimi thrilleru a ani závěr už ho nedokáže spasit. Konečná scéna a nedokončený děj značí jediné, autoři v tom měli už pěkný bordel a nechtěli si nadělat do bot, tak sáhli po nejmenším zle ze všech možných. Přidat do toho víc života, byl by to alespoň tříhvězdičkový průměr, ale takhle jsou to stěží 2 stars. Potenciál by se měl do posledního coulu využít, ne aby ho zašlapávali do prachu nezájmu.

A jéje, typický Dudikoff. Bez ladu a skladu poskládaná televizní slátanina stavící všechno na kropení vojáků z kalachů, na chytlavém prostředí blízkého východu a na dialozích, které příběhu sednou asi stejně jako vegetariánovi ovar. Michael prokazuje, že jeho herecké schopnosti jsou omezeny rozsahem pěstí a nohou. Stupidita protivníků je nevyčíslitelná, takže prakticky už dva, tři obrazy předem víte, co bude následovat. Kéž by byla ta předvídatelnost děje tím posledním mínusem Lidského štítu. I když se snaží umně razit si cestu zástupem akčních céček, chyby a kiksy přímo tlučou do očí. K duhu snad jen připočíst použití pyrotechnických nikoliv digitálních výbuchů, které by jistě ještě víc tenhle vrak posunuly ke dnu. Je tohle typický odpad? Ne, není! Tohle je jeho atypická varianta, která už ani jako běžný odpad nejde zrecyklovat a akorát vám otráví příjemný večer svým zápachem debility.