ScreamJay

Soudruzi, jedná se o jednoduchý, lehce úsměvný a mohutně odgestikulovaný příběh, kde pro nás nepochopitelná zápletka čekání na místo v autobuse, který jede kolem třeba jednou za několik dní, nabírá zvláštních a do jisté míry velmi zdařilých rozměrů. Lista de espera je vedený jako alegorická komedie, ovšem mnohem víc než absurdní situace sedí vystižení mentality různých typů lidí, soudruhů z rudého ráje, Kuby. Za vším stojí právě jeden porouchaný autobus, který evokuje ve skupince na první pohled zcela odlišných postaviček nejrůznější pouta a vzájemné sympatie. Jižanský temperament, který místy připomíná lecjakou telenovelu mi zprvu vůbec nesedl. Ovšem s postupujícím časem a s neustálým zamotávání se děje jsem mu nakonec na chuť částečně přišel. I ty místy až neuvěřitelně rychle vypouštěné dialogy či monology už mi ani tak nevadily. Navíc tam, kde si dali autoři nejvíce práci, na zvýraznění charakteru postav, tam lze jen těžko hledat chyby. Kontrast povah je opravdu bohatý a pár scén, kupříkladu ta s nastupujícím hladem a improvizačním řešením dvou mladých soudruhů, vykouzlí alespoň ledabylý úsměv. Záleží na náladě, jestli vám to přijde nudné, záleží na míře tolerance k místy trochu propagandistickým momentům na adresu režimu, které možná spíš než by byly zdůrazňovány, mírně se je snaží parodovat. Já se úplně nenudil a místy jsem se i zasmál, tak, abych si notně překvapivý konec celkem užil. Abych se vyhnul soudruhu spoilerovi, pouze zkonstatuji, že si Juan Carlos Tabío vysloužil nefidelovské 3&1/2 hvězdičky. [7/10]

Patrně by ste řekli, že jako fanouškovi tvrdé muziky se mi tohle muselo líbit že?? Prdlačku!! Bude se likvidovat a kastrovat až na hladinu odpadu samotného. Přoč?? Turbulence 2 (2000) byla sama o sobě naprosto zbytečným pokračováním, kterým tento díl jen rozvětvil zplozenou nudu. Jasně, řeknete si: „Koncert metalových šílenců na palubě letadla, to bude jízda!“ Ano, jízda to doopravdy je, ale na kolečkovém křesle po ústavu zaostalých tvůrců. Prvně, ještě sem neviděl metalový koncert, kde by 95% dívek mohlo z fleku nastoupit do soutěže Miss. Žádná opravdová fanynka, jen holčičky z cukru a vaty co se culí do kamery a štěbetavým dabingem šermují čerstvě nalakovanýma ručkama. Design kapely ala black metal a takový Mansonovský soud mi vskutku celkem seděly, ovšem jeden magor a jedna pistole označovaný jako největší terorista? To je ale fór! Lidi pořád nadávaj, že jsou metalisti máničky a podobně, ale ono houby, zachránci světa jsou to. John Mann alias Slade Craven si hodně bere od podobné jméno nesoucího Erica Dravena z temného opusu Vrána (1994), ale tím hodně myslím jen vzhled, nic víc. Jinak herecky je to nanejvýš tragické, místy až nepochopitelné - proč se třeba Joe Mantegna znovu vydával do filmu o letadle, když už v podobně nazvané ptákovině Maximální turbulence (1998) účinkoval?? Neopomíjeje ani další velkou roli béčkového důchodce Rutgera Hauera. Od poloviny filmu jsem se už nemohl dočkat závěrečnýho defilé pocitů, kde mě ani nepřekvapilo, že pomocný pilot se směje jako retard. Napodruhé se absolutně vyhnuli speciálním efektům, na které nebyly takzvané šlupky (peníze), takže výsledek není trapný, jen příšerně nudný. A Jorge Montesi, bude-li v této blahé činnosti pokračovat, zaujme čestné místo na mém piedestalu zarytých béčkařů. [0/10]

Kotík tak to je tragický!! Podivný mix Antireceptáře pro dům a zahradu, čitelné snahy o naplnění podstaty úderné grotesky s něčím, co vypadá jako ukázka z toporného německého teleshopingu, jen ten přiohřátej Horst Fuchs tomu chybí. Martin Dejdar přece není žádný filmový herec, tak proč ho u všech plešatejch pořád do filmu obsazují?? Zůstal bych u inscenací a seriálů, nebo u nějakýho moderování, protože takhle patrná recitace scénáře, no to je tedy síla. Možná, že jako ta zmíněná inscenace a co víc, spíš jako nějakej krátkometr ala Pat a Mat by to bylo i vtipný a úderný, ovšem se stopáží atakující 80 minut!! (ta 100ka to podle mě tedy opravdu nebude) je to prachobyčejný a ubíjející slepenec momentálních nápadů. Nejsem blbej, sem ženatej. Mam zkušenosti! Ale ani já nejsem blbej a ač svobodnej, tuhle zkušenost bych se napodruhé nechal ujít. Nebýt toho, že rodičům se takovýhle typ humoru zamlouvá, zachrápaly by i blechy v kožichu našeho kocoura. Umět humor dávkovat a ne jím plýtvat, nervat za každou cenu do dialogu nějakou "hlášku," vyhnula by se Pánská jízda kdejakému srovnávání s Kameňákem a jemu podobnými filmy. Martine, zkus si představit, že úderný humor je jako banány za komančů, divák si musí chvilku počkat, aby jej patřičně docenil. Takže být to ta kratičká směs skečů, dal bych i za 3 hvězdičky ovšem v tomto podání je to 80% odpad. [1/10]

Mercy neboli pro českou distribuci Stopy vraha, to je vypočítavá kopie zavedených principů na poli moderního thrilleru. Ve snaze o přímočarost a neskrývanou surovost děje a záběrů, kterou se do podvědomí divákova zapsal již kultovní thriller Sedm (1995), servírují tvůrci náhled do praktik sado-maso, do života lesbiček a transvestitů, který ovšem ve svém důsledku spíš připomíná podobně nezdařený pokus v eroticky střiženém thrilleru Jill Rips (2000) se švédským mlátičem Dolphem Lundgrenem v hlavní roli. Snaha zvýšit zajímavost děje tím erotickým marastem je ve výsledku naprosto kontraproduktivní, stejně jako navlíknou chovného křečka erotomana do těsných tangáčů. Dokonce ani nahota Brutální Nikity Pety Wilson, nebo závěrečných několik minut jenž mají patrně šokovat, nic nemění na faktu, že jde pouze o lacinou hru na divákův vkus a ještě lacinější kopií na výše zmíněnou kvalitní sortu moderního temného příběhu. Jediné, co tohle dílko Damiana Harrise zachraňuje od odpadu je jeho určení pro televizní přijímače, které mu zajistilo moje benevolentnější hodnocení. Tudíž za jednu hvězdičku. [2/10]

Když už prostě nešlo machrovat furt jen na dálnici, musel někdo sednout ke stolu a hodit na papír progresivní změnu – přidělat autu vrtuli a poslat ho do luftu. Heleťte, tady nejde o žádnej realistickej pohled do života záchranářů. To si jen nějaký německý Helmut či Horst bouchnul do stolu a otevíraje prkenici řka: “Teď těm amíkům ukážem, že my taky umíme akci!“ Celé to stojí na stupidním principu, že v každém díle se musí něco jedné z hlavních postav (pokud ne všem) něco přihodit. Nedivil bych se, že by tu na pláži někomu spadla na hlavu kovadlina. Ale vždyť je to vlastně konzum, zabíjačka času na odreagování trochu napařená na adrenalinu ala Kobra 11 a kupách zběsilých momentů. Díl od dílu ta hra s osudy vcucne nic netušícího diváka, který pak na úkor všímání si absurdit (čiliže nedostatkového voyeurství) pouze požírá „příběh.“ Shlédnout tři, čtyři díly, tak vpálím nemilosrdně odpad jako vyšitej, ale zase sem se zasmál pár neuvěřitelným náhodám a situacím, takže dávám jednu odřenou a potrhanou hvězdičku.[1/10]

Nečekejte vůbec nic, ani teenagerku, kterou to víc trochu zavání, ani prvotřídní horor, ke kterému má Bones zatraceně daleko. Každopádně to zprvu vypadá jako zajímavý mix vizí a obrazů, který se dá označit jako moderní proud hororů posledních cca 10ti let. Chvíli si scény a záběry pohrávají s gore prvky klasických hororových béček, chvíli naopak jde o jakýsi druh post-gore, kterým se snaží udělat film drsnějším, než by kdy mohl vůbec být. A pak už to zas pro změnu smrtí tím teenage blbnutím. Zpracování si v úvodu snaží pohrávat s vlivem legend ala mnohem a mnohem povedenější Candyman (1992), které se v přechodu do druhé třetiny mění v prachobyčejný úlet. Jako by si vzal někdo kameru do bláznivého snu, nebo hybridu noční můry. Příběh sám vůbec v ničem nepřekvapí, čitelná od A až po Z a tvorba nějaké atmosféry totálně zapadla za zpracování samotné. Tupá snaha překvapit litry krve, která mi spíš připomínala rajskou špricnutou s jogurtem nikterak dojem nezlepšuje a obsazení ala černošské ghetto je možná to jediné, co tu trošičku sedí. Snoop Dog (když už nic jinýho) má alespoň zajímavou vizáž. Finále samotné ještě celkový dojem okousává a i ti co se do téhle doby trošku bavili se nestačí divit. Takže slova co bych měl použít na závěr jsem použil hned ve větě úvodní. Ernest R. Dickerson natočil milý fajnšmekři takovou blbovinku, která víc jak na jednu odřenou hvězdičku v mém hodnocení nedosáhla. [1/10]

Čau Frede, tak už sem tu zase, tvůj věčný stín člověče. No jo, můj oblíbený béčkař Fred Olen Ray by se mohl živit jako výrobce plenkových kalhotek, neb z těch jeho akčáků by se jeden smíchy to no znečistil. První věc, co mě napadla bylo: Co se to u všech plešatejch pudlů Cooliovi stalo? Vždyť on totálně splynul s prkennou podlahou, neb jeho herecký výkon je neméně prkenný. Zkrátka všechny potřebné ingredience pro další ulítlé béčko jsou tam, kde mají být. Krom zmiňované „velké“ role pro „gangstera z ráje“ nechybí ani další enkláva béčkařů jako Hannes Jaenicke, Tim Thomerson či Richard Gabai. Prezentace speciálních efektů ve velkém stylu – výbuch papundeklového baráčku, který nějaký modelář zpatlal ve volném čase (když na to ty prachy nemám, radši do toho nejdu tak okatě ne?). Navíc příliš mnoho zainteresovaných postav dělá z kaše guláš, který se tak jako tak nedá jíst. Jen tak pro zajímavost – čeká vás i jedna vykrádačka automobilové honičky.Pár bleskových přemístění, ohrané drsňácké větičky a ochranka zločineckého sídla, o které se dá s klidným svědomím prohlásit asi tohle: „Kdo dal těm blbečkům pistolky?“ Zkrátka nic víc než další Fredova bláznovina, u které se budete smát jako u průměrné komedie a pokud jí budete chtít brát vážně, patrně si rezervujte lůžko na nějaké kvalitní klinice starající se o duševno divákovo. Proto nemohu jinak než otevřít deklík a nechat zavát odér dobře odstálého odpadu. [0/10]

Doby junácké v kariéře prototypu všech smolařů Paola Villaggia, kdy ještě kdy ještě nevlastnil klasického milana (operační označení pro dobře stavěný pupek). To, co vídáme ve zprávách a čteme v novinách tady dovedli autoři do absurdního extrému. Ale co je vlastně absurdní? Příběh tu táhnou zárodky postupů, které dali později vzniknout příhodám účetního Fantozziho (včetně spoluúčasti jedné z postaviček téhle série - Anny Mazzamauro alias slečny Silvaniové). Dabing je sice původní, ale Paolo je bez hlasu Standy Fišera takřka poloviční. Spíš než usilovně vtipné je ...Belpaese, Il úsměvné, kde vás občas ze zálohy přepadne nějaký ten gag. Ke konci je to už takový zmatek a stejně jak se rve hlavní postava se svou hrdostí, rval se i scénárista a celý štáb s tím, jak natáhnout stopáž na maximum. Takže za celou snahu v kontextu možná lepších Paolových komedií dávám 3 hvězdičky. [6/10]

No potěš koště! Co má tohle zase být?! Když si pomazánkou zapatlám triko, neukazuju to přece celému světu, tak jako tuhle zpatlaninu. Jasně, do uší se hrne vlna moderního post-grunge jakožto hudebního doprovodu a oči oblbuje kupa klipoidních střihů, ale ťuk ťuk na škebli páni autoři, co takhle příběh??? Zběžný pohled do lexikonu všemožných potvor na jejichž masky padla dobrá polovina rozpočtu říká, že tvůrčí potence skončila u postav a dál už by to ani viagra nedokopala. A proč tedy tuhle blbinu vysílají tak pozdě? Protože by ten koláč sledovanosti totálně zamrznul a za ty vylámaný zuby tohle nestojí. Jen jeden trpaslík plnej keců tak trochu kalí žabinec na tomhle rybníku. Je to za slaboučkou jednu, ale bacha, odpad nehorázně smrdí a bylo by ho zapotřebí vynést!! [1/10]

Obrovská nuda až do morku televizního přijímače. Návrat do rodného hnízda, boj mezi sestrami, program na ochranu svědků a další ohrané písničky v jedný uslintaný košili jménem německá kriminálka. Export od našich západních sousedů dává tušit, že za hranicemi je to samej polda a nebo zabiják. Každopádně výplody tohohle businessu [čti biznisu] už se mi začínají zajídat. Tady krom nijakého příběhu vegetuje nijaké herecké obsazení (jeden až neví jestli hlavní postava Ann-Kathrin Kramerové je opravdu hlavní, nebo je to jen velkoprostorový štěk), napětí je snazší vycucat z gumového jablka, než z jediného momentu téhle supermarketové instantky. Schválně si pusťte víc jak tři podobné filmy za sebou a jestliže neupadnete ve věčný spánek, budiž vám vyřčena všechny čest. Jedna hvězdička za 90 minut obrázků o ničem. [2/10]