farmnf

Nádherný temný Sequensův noir s hudbou Jana Nováka. Malý zločínek za války plodí odporný zločin dvacet let poté. Vraždy šly Sequensovi vždy dobře a tato není výjimkou. On musí zabít! Kombinace močálu, vzpomínek, plánování dopravy a především závěrečného telefonátu mě vážně dostala. Tak vypadá Krimi. Ovšem když si čtu oficiální text distributora, ten musel být na šrot. Bezpečnost ani žádnej policajt se tu ani neobjevil...naštěstí!

Jako promítač venkovského kina působící ve své kariéře od 11 let, pochopitelně načerno jsem viděl tolik geroistických filmů sovětského svazu jako snad nikdo na světě z mých vrstevníků. Chodilo na ty sračky v průměru 6 lidí. Pro 4 kusy se nehrálo. Tento film jsem určitě nepromítal poněvadž bych si ho pamatoval. Je téměř bez Geroizma! Vojáci stále čekají na nasazení v boji, jsou z toho nervní a věnují se takovým šaškovinám jako vytahování odjištěného granátu ze samohybného děla. Skutečně jde to i na jiných obranných granátech ale jde taky o držku. Zabývali jsme se tímto koníčkem na vojně též a ještě k tomu ožralí. Nikdo nepřiznal, že má strach. A podporučík Maleškin mě tu připadnul jako světec, já měl důstojníky pouze kruté, vychcané a tupé jak polena. Hezký film z války s krásnou hudbou.

Knihu jsem četl asi 4x, vlastně vše od EMR jsem četl 4x - 6x. Film z roku 1930 mě sice oslovil ale tohle mě nadchlo. Myslím, že takhle si to EMR představoval včetně ústředního hrdiny. Je to amík ale ve skutečnosti opravdový skopčák. Účast českých herců a členů štábu , myslím, byla přínosná. Scéna, kdy Paul lže matce svého přítele je hodně silný kafe. Kdo jiný by měl hrát tátu těmto vojákům, tedy na čas jediného veterána, než Ernest Borgnine. Po krátké době se stávají veteráni všichni, tedy ti, co to přežili. Skóre je 20:2 a pak se ještě sníží.

Už v mých studentských letech to byl trhák. Mohu po 4. shlédnutí dodat jen toto. Film je výborně zrežírován, není ani moc prokomunistický, je prostě protifašistický. V Dubrovniku vše probíhá kontrastněji. Moře je moc modré, architektura je moc krásná, město je moc starobylé, nenávist je moc silná, válka je moc krutá, následky jsou moc drastické, utrpení lidí je moc hrůzné. V Dubrovniku je všeho odjakživa Moc.

Proti těm sračkám z History na které tu neustále marně nadávám, dokument, který mě ukojil, dozvěděl jsem se co jsem potřeboval a zejména jsem nepotřeboval to vypnout jako to potřebuji u většiny filmů. Filmů?

Agenti, agentky, lži, násilí, tajnosti. Takže vlastně furt to samé. Nevýrazný film na nevýrazné a otřelé téma s nevýraznými a nesympatickými postavami. Nevýrazná hudba, běžná kamera atd. atd. 114 minut jsem nevydržel ani náhodou.

Babičku mě zprotivilo zejména české školství. Bylo to povinné představení a já nevěděl, jaký si mám na tu bábu, co žvaní nesmysly a pořekadla udělat názor. Názor na válečníka Tecumseha jsem měl ujasněn. Toto zpracování je vcelku dobré, však dlouhé, předlouhé. Děj, který v knize ani filmu žádný není by se vtěsnal do 80 minut. Hluchých míst habaděj.

Když někde ucítím Hřbejkovinu s Jarchovštinou, už vím co bude následovat. Málo uvěřitelné prostředí s málo reálnou storry s úměrně hloupými dialogy a nijakým poselstvím. A o tom je tento film.

Tento film je průser, kterého je mi fakt líto. Hráno nehvězdami ale perfektně. Kamera jak víno. Příběh neskutečně silný a lidský. Oba představitelé hlavní role nesmírně sympatičtí a také nesmírně problémoví. Prostředí hispánské rodiny nesmírně zajímavé až hezké. Bohužel na závěr Alejandro Gomez Monteverde zkurvil celý význam tohoto díla. Ať jsem bádal jak jsem bádal, chybí byť jen náznak vysvětlení, proč matka dítě opustila a jak to vlastně bylo s tou adopcí.

Platí totéž co jsem napsal o filmu Melouch ze stejné doby. Sběratelsky zajímavé, Kopecký měl snad vlastní vlasy. Dívat se ale na to nedá. Je to neskutečně hloupé a naprosto nevtipné. Intelektuála to irituje, běžného diváka Sere.