misbos

Škoda přeškoda, protože v jednotlivostech - keltský furor před bitvou, římská želva, extatický rituál tuleních lidí... - je to vynikající. Jenže ... jenže "příběh" to táhne do kopru, protože hrdina nám jaksi "nedospěje", neprohlédne, nedokáže se vymanit z moci toho zlatého fetiše, i když má možnost nahlédnout pošetilost "uctívání orla" (právě onen extatický rituál), naopak k sobě stáhne lidi, kteří se z téhle "oidipovské" fáze dostali (bývalí legionáři). No bodejď by ne, kyž se tu nikde ani náznakem neobjeví žádná ženská, že? .-)

Je to nebetyčná konina - jednu chvíli doslova - ale nějakým zvrhle přízemním způsobem mě to bavilo. Hold Timur... jednou střílíme za roh, podruhý střílíme ze sekyry...

Kristova noho!! Jedna hraje antickou tragédii pro nahluchlý, druhá intimní drama pro tichý intelektuály, dohromady je to jako pěst na voko. Do toho se nakýbluje tendlencten Thor, kterýho jen trochu zašpinili (asi aby to bylo víc dárk, reál, epik nebo já nevím co). A trpajzlíky uměl pořádně udělat (namaskovat, nadablovat, natočit) novozélanďan s nadváhou už před víc jak deseti rokama. Dohromady je to sterilní protivnej slepenec - s trolem, co se hejbe jako gorila. Těžkej průvar.

Šmarjá, to je tak moc ujetý!! A tak moc dobrý!! Tohle byla moje první vstréča s panem Andersonem, a už v momentě, kdy Bill Murray zaútočí na Edwarda Nortona botou, mi bylo jasný, že jinak než za plnej knedlík to nebude.

V jedničce byl parádní moment, kdy se to krutě nápaditě řeže v těch katakombách, a pak nastoupí Terry Crews a s tou strašlivou krochnou to všechno během dvaceti vteřin rozšrotuje do šašliku. Byla to paráda. Jenže, když těch dvacet vteřin roztáhnete skoro na celej film, repespektive neukazujete lautr nic jinýho než ten šašlik, už to paráda není. Je to nuda. Jako by se při tomhle natáčení už nikomu nechtělo moc hejbat, tak se furt solí volovo... furt. A to mě neba. Navíc, mít na place Adkinse a dát mu jednu usmolenou blbě sestříhanou minutu - to je napřesdržku!! Ginu Carrano na Vás, volezlý geronti!!! Howg!

Tak to se zas jednou něco hodně nenápadnýho hodně povedlo. Laugier přesně ví, jaký emoce, sympatie nebo antipatie chce v ten kterej moment z diváka vymáčknout, a bezezbytku se mu to daří, takže jsem si postupně po skončení uvědomoval, jak mě celým filmem protáhl jako na udici (a i ten naviják bych zbaštil). A to dilema pro publikum nakonec.... hodně slušný. Jen víc takovejch filmů.

"... královna se ptá, jaká je Vaše tragédie? " ... no, čéče, to bude nejspíš celej tenhle film. Jedna je za ty hvězdný války a za titulkový hudební číslo, jediný dva momenty, kdy mi trochu cukly koutky. Zbytek je čistý utrpení.

Tak tohle je fakt jen dutá výplň (mimochodem, nezní tohle slovní spojení tak trochu paradoxně?? :-D ), která natahuje čas jako ty dva pididredaři. Dám jednu za ty vychechtaný krysy.

Je to sice infantilní, nesoustředěné, a vůbec krutě "frenč", ale oproti následujícím dílům je to majstrštych.

Zářný příklad toho, jak se to taky dá dokonale a všechno podělat aneb film, kde nefunguje prakticky nic.