misbos

Jen těžko docenitelný příspěvek k tématu obecné prospěšnosti církví - aneb - každé náboženství lásky a světla se dřív nebo později spolehne na bandu zfetovaných sadistických hovad. Pasáž, kdy má Mandy svůj "fuck you, Sally!" moment, bych nechal promítat ve školách v rámci výchovy k racionálnímu myšlení. Nevěřte extatickým prorokům čehokoliv.

No mohlo, mohlo to bejt solidní drámo, jen kdyby autory na každým kroku nesvazovala PC. Takže na první pohled to vypadá jako že vo tom reálným životě mladýho krymoše vědí hodně a nebojej se to říct, ale na druhej pohled je to plný klišé až běda. Dvě za formu, kterou dokázali udržet skoro až do konce.

Tak nejdřív trochu kontextu - tuhle kapelu jsem poslochal, když mi bylo 13 až 15 (1986-1988), a to docela intenzivně (desky se i přes tuhej komunismus daly sehnat nebo to někdo nahrál na kazetu a i pátá kopie eště šla), než jsem šel na střední a pod vlivem starších studentů gymnázia začal poslouchat mnohem lepší a slavnější ostrovní kapely jako třeba Carcass nebo Napalm Death (taky hrajou až dodneška). Takže to bude (zase) osobní. A můžu k tomu říct jen - Singer, jdi se VYSRAT! Jdi se vysrat, protože to, cos natočil, je tak hroznej fetišistickej blábol, že to snad ani není možný! Řemeslně je to naprosto otřesný (kdo to stříhal a kdo mu dovolil to takhle stříhat???... ruka zvedá telefon dřív, než zazvoní...), a tolik možnejch zajímavejch úhlů zpracování to nechá ležet ladem, že ve výsledku sledujeme něco na úrovni portugalský telenovely (v říjnu jsem tam byl na služebce, něco vo tom vím). Proč to nenechali dělat Todda Haynese, kterej tuhle tématiku umí? Proč nám místo tý vyloženě směšný koláže alá Modrá Ústřice neukážou, jakým stylem života si Bulsara tu aidu uhnal? (v reálu z auta nevykopal ve svatým rozohřčení Malíčka, ale zkouřenej náctiletýho prostituta). No prostě, Mr. Robot se může snažit, jak chce, ale je to k ničemu, šajba jako Hollander je absolutně nevyužitej, a jedna z mála dobrejch věcí je, že (SPOILER) Lucy Boynton ani tentokrát žádná kotelnice nezapíchne (hurá).... PRŮSER! Singer, už nic netoč, šňupej radši s Blackem kokain.

Všechny konflikty a problémy řeší spolehlivě pešek na skle - aneb - když je Vaše máma Váš největší nepřítel, a Vy to nevíte, protože jste děcko.

My dva a samota (a trochu šíleného vědce) - aneb - když budete uklízet, nezblázníte se ( a nemusej Vám pak dělat lobotomii... která stejně nepomáhá).

CYWE!... jen kdyby tak blbě neuspěchali konec, mohlo to bejt za plnej ...

Jedna skvělá scéna ten neslanej nemastnej patvar nezachrání. Tři, protože ELLE.

Vysoce zidealizované momentky ze života kohouta, kohoutova kluka, klukovy mámy, a mámina nabíječe - aneb - WHITE TRASH FOR EVER! Jo, když si soustavným sraním na časovej horizont delší než "zejtra" nadrátujete mozkovnu na to bejt lůza, těžko potom předrátovat - a většinou to nevypadá tak uhlazeně jako v tomhle filmu.

... kdybychom nebyly nemehla líný a podařilo se nám udržet zvolenej styl, mohlo to bejt koukatelný. Ale to by chtělo aspoň nějakou snahu...

S většinou letošní "blokbástrové" produkce si to spolehlivě vytře řiť.