Awesomer

Říkat, že bez toho nebo onoho by to nebylo takové či onaké je vždy tak trochu nesmyslné, nicméně u osmaosmdesáti minut se poznámka v tomto gardu nabízí více než by možná bylo zdrávo. Scénář sám o sobě je totiž více než fádní a vlastně nemá příliš co nabídnout. Hlavní záporačka ve službách jako vždy náležitě úlisného Neala McDonougha, který ovšem dostal žalostně málo prostoru, působí vyloženě trapně a strojeně, nikoliv vychytrale, jak bylo zjevně zamýšleno. A právě za nesmyslné upozadění McDonougha by režisér a scénárista zasluhovali sto ran holí na holou zadnici, neb z toho mohl být perfektní duel s Pacinem. Jediné co se vyjma hlavního protagonisty dá vyzdvihnout je ústřední hudební linka, ta se zdařila na výbornou. Jako celek film působí spíše jako divadelní hra čerpající výlučně ze charakterové síly hlavní postavy. Ale právě Pacino, postavený do takové role posouvá z většinové části podprůměrný thriller do vyšších pater, což ostatně nedělá poprvé...

"Lepší být souzen dvanácti, než být nesen šesti". Nejen noc patřila zejména Joaquinu Phoenixovi a hlavnímu hudebnímu motivu, jenž celý snímek posouvá ještě o stupeň výše. Mark Wahlberg ve své typické roli zásadového tvrďáka, ovšem díky vkusnému scénáristickému nápadu v závěru zapůsobil o něco lidštějším dojmem, než bývá zvykem. První polovina filmu je rozhodně tou polovinou silnější, v případě, že pochopitelně pominu samotný závěr. Daří se až nezvyklým způsobem držet intenzivní atmosférickou linku, kdy vše šlape jak má a troufám si tvrdit, že v případě změny ve scénáři, konkrétně nevstoupení ústřední postavy do pořádkových sil by mohlo vést ještě k mnohem hodnotnějšímu snímku. Onen přerod z bezstarostného hejska na nesrovnatelně disciplinovanější osobnost je i přes sled dramatických událostí stejně příliš násilný. Bezpochyby ovšem jde o emotivně vypjatý a i filmařsky hodnotný snímek.

Ke komentáři uživatele golfista snad jen dodám, že by měl možná provést menší revizi ve svých hodnoceních, respektive komentářích, pokud tvrdí, že zrovna tento film byl "o ničem". Tento film byl především o Schmidtovi, jak už zcela evidentně vyplývá z názvu, proto zde tedy byla snaha o to, aby Warren Schmidt, jakožto hlavní postava byl o mnoho výraznější, než ti "jakoby schválně nijací herci", kteří mimochodem všichni odvedli svou práci v rámci scénáře tak jak měli. Už dlouho jsem neměl to štěstí se setkat se snímkem, který by tak brilantním a s neuvěřitelnou vývážeností kombinoval dramatickou a komediální složku, a to ještě takovým způsobem, že každý segment, ať dramaticky či komediálně laděný, vyzní naprosto přirozeně a vzájemně se nijak neruší. Třešničkou na dortu je pak vytříbený hudební podkres, který se náramně vhodně podařilo vybrat ke každé scéně. Je to zkrátka krásně pojatý lidský příběh, který Jack Nicholson jako vždy posunul o několik pater výše a opět dokázal, že nikomu nic dokazovat už dávno nemusí...

Nejsilnějšími devízami Ghost Writera jsou ideálně tempovaná gradace a přirozeně působící potemnělá atmosféra. Dnes už totiž za pomoci moderních technologií a elementárních filmařských znalostí dokáže pochmurné atmosférično vytvořit kdejaký režisér, ale vyladit tento záměr tak, aby působil naprosto přirozeně a nenásilně, to je majstrštyk. Polanski tímto snímkem opět dokazuje, že má režisérské řemeslo v malíku.

Největší slabinou specialisty je neuvěřitelně kýčovitý scénář, který nezakryjí ani kvatna skvostných detonací. A je to velká škoda, vzhledem k hereckému obsazení, jehož hlavní hvězdou není svalouš Sly ani přenádherná Sharon. Oba dva naháče sehraje do kapsy, po celou dobu oblečený James Woods, který jako jediný ve filmu předvádí přesvědčivý herecký výkon hodný pozornosti. Hudební podkres je sice libozvučný, nicméně jeho kvalita je degradována nepochopitelně špatným výběrem scén do nichž je zasazen. Přes to všechno je to žánrová klasika, která stojí alespoň za jedno shlédnutí.

Nabušený zabiják v podobě pana Johnsona alias The Rocka je sice o něco lepším hercem než jeho o generaci starší žánrový kolega, guvernér Schwarzeneger, nicméně nutno přiznat, že to není zase až takový problém. Toto malé, bezvýznamné plus se ovšem ve spojení se žalostně tupým scénářem, stává ještě bezvýznamějším, protože jen a pouze choromyslné hovado může vymyslet scénu, kde kovová, operativně implantovaná destička, sloužící jako výstuž poraněného místa na lidské lebce zcela zastaví z bezprostřední vzdálenosti kulku, vystřelenou z automatické, pravděpodobně devítimilimetrové pistole. Co se týká ostatních postav, Thorton předvádí standardní výkon profesionálního herce ( v našich poloamatérských končinách by to byl výkon hodný Českého lva ). Postava Cohena, jenž sám o sobě působí spíše jako rozzlobený studentík měla být více rozpracována, což ale vzhledem k, z mého pohledu nedostatečné délce stopáže nebylo dost dobře realizovatelné. Sečteno a podtrženo, vyjma scény, kde má klečící Thorton hlaveň Rockova revolveru u hlavy nenabízí Faster nic, co by bylo hodno zapamatování. Žánrový podprůměr...

Chemie mezi uhlazeným, homosexuálně orientovaným Kilmerem a v tomto snímku nebývale civilním Downeym se pohybuje na solidní úrovni. O hlášky tu rozhodně nouze není ( ještě aby, když scénář a režii obstaral autor scénáře pro Posledního skauta ). Snad škoda jen té, snad až zbytečně překombinované zápletky...

Jakožto ortodoxního fanouška Eastwooda a jeho filmů, mě tenhle blábol srazil na kolena. V průběhu projekce jsem si neustále musel opakovat, že na režisérské stoličce seděl Clint Eastwood, a ne žádný amatér, který točí svůj první akční snímek. Je mi jasné, že se v USA vyrábějí kvalitní prostředky hromadné dopravy, ale faktem ovšem zůstává, že takovou intenzivní palbu by nepřežil ani slavný americký M4 Sherman s deseticentimetrovým pancéřováním. A ocenit je třeba i kvalitní, neprůstřelné pneumatiky značky Bridgestone, na které ty desítky policistů napadlo střílet až na úplný závěr. Jsem vděčný jen za to, že hlavním hrdinou zde byl detektiv Ben Shockley a nikoliv inspektor Harry Callahan, neboť to by bylo poplivání jedné legendární filmové postavy...

Skutečně mě udivuje, že je tenhle film oficiálně veden jako komedie, protože onu komediálnost by v tomto snímku nenašlo ani detektivní komando...

Filmový zážitek, na jehož konci jsem od televizní obrazovky malátně vstával, zaskočen přívalem nejrůznějších pocitů, jejichž podstatu jsem nedokázal přesně definovat, respektive jsem ani nechtěl, neboť mi v danou chvíli stačil pouze jeden, pocit z mimořádného kulturního zážitku... Brilantní scénář, špičkové herecké výkony, především od ústředního dua Dorff-Kilmer a mimořádně zdařilý a jemný hudební doprovod na závěr. Vpravdě silný snímek....