smlom8

Budu se muset znovu podívat na své oblíbené "umělecké filmové kousky", neboť i po druhém shlédnutí Nedotknutelných mám dojem že jsem viděl zatím nejlepší film. Francouzští Intouchables mají sílu, moudro i hloubku takového Shawshanku (mimochodem i Darabont je Francouz), ale jsou navíc i vtipní. Navíc tu všechno funguje - dialogy, hudba, střih, emoce, žádná klišé, či "emerický" patos... Nedotknutelný (společensky) černý vyděděnec z předměstí plný živočišné energie (Omar Sy) a Nedotknutelný (fyzicky) bílý bohatý kvadruplegik bez nadšení životem (Francois Cluzet) představují vizuální i symbolické kontrasty běžného života, pánové rozehrávají úžasný herecký koncert, který diváka baví i inspiruje. Tenhle film umí člověka pozitivně nabít jako málokterý jiný...

Velmi sympatická "blbina", lepší než vzdáleně trochu podobný loňský "Paul" (http://www.csfd.cz/film/250239-paul/), leč nabídne přes všechny ty politicky nekorektní hlášky i určitý zamyšlení pro život. K večernímu pobavení tohle kino aj za to vstupný stálo.. :-)

Iron Sky - spíš než nedávnému Cohenově politicky nekorektnímu Diktátorovi se tohle dílko podobá řekněme Hvězdné pěchotě (neboť tu spíš než jako komedii většina lidí vnímá jako klasickou sci-fi , možná s prvky parodie). Člověk tak v kině neví jestli se má řehtat nebo chroupat popcorn. Děj má trochu nepravidelné tempo, včetně vhodného řazení vtipných scén, nicméně na "Eurofilm" na který se fanoušci skládali jak Češi na Národní divadlo je to velmi povedená věc. Musím souhlasit, že Timo Vuorensola by s větším rozpočtem asi mohl spáchat velmi zajímavé věci...

Název filmu, plakáty a téma uvádějí diváky vyloženě v omyl, že jde snad o životopis jedné z nejvýznamnějších postav britské politiky a připomínku období, kdy politika byla opět na čas politikou (služba lidem, byť možná bolestivá). Jenže film je především příběhem o stáří - jak neobyčejný plodný život (třebas významné figury) upadá do zapomnětlivosti a šedi stáří, v němž jsou si nakonec lidé podobně jako ve smrti rovni. Film poukazuje na otázku sklonku života "mělo to všechno vlastně smysl?" na níž má divák najít odpověď "mělo, jen jsme v tom shonu na tebe Maggie zapomněli"... Režisérka pracuje se vzpomínkami hlavní postavy jen lehce životopisně, občas odlehčí působivým gagem (zvláště když politička otevře dveře pro poslankyně označené "LADY" a tam jen žehlící prkno se žehličkou /"IRON"/ což je samo o sobě IRONie celé té tehdejší i dnešní testosteronové politiky). Výkon Meryl Streep v roli "Maggie" je ovšem fenomenální a získání Oscara prakticky samozřejmé - kdo si na youtube srovná příslušné proslovy skutečné "Železné Lady" s těmi filmovými (jazyk, hlas, intonace, mimika) zůstane u vytržení... V každém případě jako film o stáří - asi jeden z nejlepších. Ale přiznám se, že i já bych si vychutnal u téhle postavy spíše trochu životopisnější model vyprávění - s připomenutím doby a tehdejších významných postav, podobně i významnější poukaz na fakt, že britskému impériu vládly ve složité době dvě ženy (Premiérka Margaret a královna Elisabeth) a vracely mu úspěšně jeho dávnou slávu a význam ve světě...

Film diváka strhne asi jako pixarovský Wall-i – tedy první půlka nabita energií fantazií a zábavou, pak se děj trochu rozvaří, ztuctovatí a máte čas na ten popcorn a colu, či zkontrolovat vaše dítka jak se u filmu baví. Příjemně nekorektní hlášky se spoustou odkazů na klasické westerny - scéna s vrzajícím větrákem parodující úvod hudební klasiky Tenkrát na Západě, přestřelky „v pravé poledne“, hřbitov a-la „hodný, zlý, ošklivý“, samotný název („Django“) , tvář Ducha západu i celkově naruby převrácená zápletka z Tenkrát na Západě …a mnoho dalších. Rango mi dost připomíná Svěrákova „Kukyho“ – hravost malého kluka na režisérské stoličce, příběh stavěný prostinkou duší dítěte kořeněný odkazy a poučkami pro dospěláky. Svěrákův pokus vyzněl líp – možná pro jednoduchost (žádná moderní kompjůtrová 3D animace), ale Rango je rozhodně animák který stojí za rodinnou návštěvu kina.

Rozporné pocity. Poutavé jako když vám kramář na pouti s harmonikou ,ukazovátkem a obrázkama zpívá „poslyšte příběh o lásce a protivenství…“. Jako film prostě slabé, chybí příběh. Ovšem jako audiovizuální show je to už mnohem lepší kafe. Hudba je tady asi nejsilnější zážitek, vizuálně pak studené prostředí digitálního světa obarvují neonové kontury, trikové efekty jsou ve stylu zářivě barvitých reklam, barevný základ filmu je laděn do studeně modré - inu na zelené tónování už má patent Matrix, tudíž Grid je modrý ;o) S hudbou se Daft Punk vytáhli…jednoduché motivy dobře proaranžované s neobvykle příjemném spojení s klasickými nástroji.. když jejich krajan Jean Michel Jarre v 70. letech s elektronickou hudbou začínal, málokdo čekal, že jeho byť zajímavé songy přežijou více než tři desetiletí… No, kdybych měl na TRONa jít z donucení znovu tak vpodstatě jen kvůli zkouknutí „soundtracku na plátně“…

"...HimlHergotDonnerWetterKrucajsElement! Co je to za móresy chodit sem do salónu jako do chlíva!..." Nesmrtelná klasika českých pohádek. Zlý Trautenberk jako génius managementu, který rozdělí práci na 4 dny, 3 lidem ve 2 vteřinách....V anketě odhlasovaný jako nejoblíbenější večerníček - plným právem.

Nejlepší filmový horor 20. století. Film který změnil i češtinu (český název není překladem z angličtiny, ale každou chvíli vám dneska někdo takový překlad naservíruje). V podstatě tuctové hororové schema (7 lidí, 1 bubák, uzavřený prostor) zde vytváří na filmovém plátně tak hustou atmosféru, že i silný flegmatik s prsty zaťatými mezi zuby si během filmu okouše nehty až po zápěstí. Tiché pasáže Goldsmithovy hudby, geniálně navržené monstrum (funkčně i vizuálně), autenticita scény vyklubání vetřelce, děj rozvíjený postupnými „překvápky“, tušené zlo s postupným ukazováním obludy .. když pak během honičky v gradující křeči nakonec odtrhnete ze židle opěrku pro ruce, zjistíte, že jste sledovali jen dva navzájem se přibližující body na obrazovce monitoru. Mistrovská práce. Úžasný je interiér mimozemské lodi (právem Oscar), který nejspíše pouze v tomto v jediném filmu o eMZácích vypadá „skutečně mimozemsky“. Škoda jen zhoršující se kvality dalších dílů Vetřelce. Doufám, že Ridley Scott vzdá poctu své vlastní klasice připravovaným prequelem k Vetřelci…

Trochu zmatečně rozvláčný úvod má svůj jasný účel v tomhle nezvykle pojatém hororu (úvod jen seznámí s postavami, rozdělí úlohy). Občas rozmazaná domácí kamera snímající děj "amatérsky" tu diváka nerozčiluje, kupodivu i vytrvalé filmování akcí, kde rozumný člověk bere nohy na ramena zde má i své zdůvodnění - mentálně slabšímu kámošovi, když řeknete "tu máš kameru a toč" , tak vezme kameru a točí :o) ... skutečný hororový dojem však dokresluje brilantní zvuk který diváka vcucne do děje. Až dlouho po filmu začnou někteří šťourové oprávněně hloubat, jak amatérská videokamera může zachytit zvuky v takové kvalitě. Na to že s podobným nápadem "amatérského videodokumentu" přišla už Záhada BlairWitch - tohle dílko je mnohem zajímavější a koukatelnější..

Opravdu nejlepší z filmových adaptací nesmrtelné klasiky Edgara Wallace. Půlmiliardové tržby při dvěstěmilionovém rozpočtu z tohoto mistrovského dílka vytvořily dojem propadáku ... není divu - předchozí Jacksonova trilogie PánPrstenů s poměrem náklady/tržby je pořád ziskovější než Cameronův Avatar, tudíž asi pánové producenti čekali od Jacksona automaticky stejný finanční zázrak a on přitom natočil jen... dokonalý film. Andy Serkis si tu (k "Pepkovi Námořníkovi") vystřihl po Glumovi další excelentní "digitální sólo" v podobě obří opice. Ta s Naomi Watts (proti jiným verzím filmu) netvoří dvojici "kráska a zvíře", ale v plné síle ukazuje pocit opuštěného tvora, posledního svého druhu, bojujícího o přežití, zoufale hledající přízeň a zábavu - neb těžko člověku (opičákovi) samotnému...