ni.na29

Tak na tenhle odpad jít do kina, tak asi nejspíš poprvé v životě požádám o vrácení peněz. Bohužel nejsem náctiletý puberťák, takže ani ty přízemní kecy neocením. Špatné po všech stránkách, opravdu. A nejsmutnější na tom je, že k takové sračce se propůjčila celá plejáda skvělých herců. Nekoukatelné, neuchopitelné, zbytečné.

Velmi elegantní první půle, která s lehkostí unáší příběh komorní svatební hostinou, nad kterou se postupně a nenásilně začíná vznášet tíživý mrak čehosi, až po pro mě vcelku autentické vylíčení hlavních aktérů, z nichž vlastně každý nese určitou vinu za malé i velké počiny ve svých životech, čili na čí stranu se přiklonit je jen a pouze na divákovi. Bod dolů dávám za možná zbytečné květnaté monology nevyrovnaného estéta, které mohly být o kapku více originální.

Ne, ony prostě asi nečetly scénář dopředu. Tak skvělé herečky a taková blbost zahrát si v takto laciné červené knihovně. Myšlenka či ústřední zápletka nejspíš nebyla špatná, nicméně výsledek zcela nulový. Ploché dialogy, klišoidní prostředí, bezbřehá nuda. Dvě matky, dva synové, dva románky...to se snad dalo vykonstruovat i jinak, ne? Zkrátka to, co měl snímek s tímto tématem nejspíš v divákovi zanechat, se u mne nedostavilo ani v náznacích.

Druhá polovina filmu naprosto stírá úvodní stereotypní ódu na lásku a před námi se tak otevírá nádherný opus emocionálního vyčerpání. Časové prolínání děje není samozřejmě žádnou novinkou, nicméně v tomto snímku jej hodnotím jako velmi poutavou a dobře zpracovanou techniku umožňující divákovi zachytit naservírovaný příběh krůček po krůčku. Historická rekonstrukce válkou zničeného Sarajeva, na které jsme my Evropané možná příliš rychle zapoměli, je také docela vkusně a věrohodně vylíčena, a co se týče hereckých výkonů, zde spatřuji největší devízu snímku, a to nejen díky fantastické Cruzové a Hirschovi, ale také díky skvělému hereckému partu Adnana, jemuž role skutečně sedla. Soundtrack netřeba komentovat, jen nechat působit...Další do sbírky:-)

Byl to jeden film, nebo jich bylo šest? 6 příběhů, několik žánrů, desítky identit, stovky let dělící jedno velké téma... Ne, nesnažte se jej pochopit, jen vychutnávejte. Sice si nejsem jista, zda se tento snímek stane klasikou léta sledovanou svými oddanými příznivci, a vlastně ani nevím, zda je jeho děj příliš jednoduchý či naopak příliš složitý, jedno je však zřejmé: sedíme před úctyhodnou tříhodinovou nevšední podívanou, která i přes občasnou chaotičnost a mnohdy násilné přepínání dějů poskytuje filmovému konzumentovi nejen vkusný zážitek, ale i prostor pro úvahu, zda skutečně přecejen nejsme součástí bůhvíkým řízené masové lidské sítě, kdy jedním nepatrným skutkem ovlivníme třeba právě post-apokalyptickou budoucnost druhých... Že by truth-truth?

Ani ona teatrálnost, vizuální efekty a kostýmová scéna mě nepřesvědčily o tom, že se vlastně mělo jednat o srdceryvnou romanci aspirující na zdařilou adaptaci literární klasiky. Výsledkem totiž je mechanický sled událostí postrádající jakoukoliv hloubku a lidskost. A největší průser není to, že jsem v polovině usnula, ale skutečnost, že linie Konstantin Levin vs Kitty byla mnohem uvěřitelnější než postava v samotém názvu snímku...

Možná je tento snímek v mnoha ohledech předvídatelný, ale i s touto vadou na kráse jej rozhodně stojí za to shlédnout.

Tohle opravdu nebyla jednoduchá podívaná. Dysfunkční vztah matky se synem vyprávěn ve třech rovinách (před Kevinem, s Kevinem a po Kevinově zatčení) je zde vykreslen se všemi detaily, nutno ovšem přiznat, že ani jediný záběr či dialog není zbytečný nebo tak nějak navíc, jak tomu občas v podobných socio-psychologických filmech bývá. Nejen díky tomu máme možnost sledovat nadprůměrný snímek, který v nejednom divákovi jistě zanechá podivně hořkou pachuť v ústech, ale i téma samo o sobě je zpracováno se stejně nadprůměrnou kvalitou, neboť co si budeme povídat, konfrontace rodič-dítě je téma pro mnohé velmi citlivé. Otázkou však zůstává, jak dalece je schopen rodič jít a přehlížet či ignorovat nebo omlouvat nestandartní chování a později zásadní chyby vlastního dítěte, jež mohou mít fatální důsledky pro okolí a společnost? Myslím, že hodně daleko...

Bohdan Sláma opět nezklamal a ani ve svém posledním snímku nezanechává v divákovi zlomek optimismu. A možná to je důvod závratné návštěvnosti jeho příběhů v klišoidních multiplexes a částečně i mé osobní náklonnosti k jeho dílům. Opět jsme konfrontováni s nižší sociální skupinou hledajíc pomyslné štěstí, únik z bezvýchodných situací a naivní víru v lepší život osobitým looserovským způsobem ztvárněným dokonalými herci, což považuji za největší devízu právě Slámových snímků. Rodenova linie a rozporuplné spirituální momenty, obzvlášť v závěrečné scéně, ve mně sice zatím nedozrály (komentář psán po 2hodinách zhlédnutí), nicméně jeho zelený svetřík a hnědé somradlo plné šutrů byly luxusní.

To, co se povedlo Meryl Streepové v Železné lady, se Michelle Williamsové nepovedlo asi ani z poloviny. Nicméně potenciál zde byl, jen zůstal nevyužit. Každopádně snímek jako celek hodnotím kladně, neboť nebyl založen pouze na ústřední postavě a výkony Branagha, Denchové a Ormondové byly velmi příjemné.