cyglos

Rozdíl mezi ideologiemi je pouze v hmotných statcích. Lidé jsou ve své podstatě stejní. Pokud jde o karieru, tak padají všechny morální zábrany. Jihokorejci vyslíchají v relativně kultivovaném prostředí, obleky, vystupování, dialogy. Severokorejci ve sklepě, jeden oblečenej jako floutek, druhý v uniformě, chování burana. Ovšem forma je stejná. V jednom okamžiku říká rybář, jak může být mír, když se k sobě lidé takto chovají. V počátku jsem si myslel, že se bude jednat o nastavené zrcadlo Severní Koreji, opak byl pravdou. Zrcadlo je nastavené oběma stranám. Abych byl upřímný, tak jsem průběh jeho návratu tušil. Pro noviny pláštík hrdosti, ve skutečnosti hubertus brutality a ideologické zblblosti. Zahrané skvěle, syrová kamera. Dobrej start pro další filmy K-d-Kima.

Hodnocení za celek je záludné. Jedná se tři pokusy připomenout pověsti Prahy. Z Golema mi bylo jaksi nevlídno. Skřípalo to. Snad je pan Bláha byl skvělý. Dnes by byla obava pojmou téma s tolika židovskými odkazy. Kopecký s krásnou paní Dvorskou byla lehce vystydlá omáčka. Až na p.D. Chlebové střevířky naopak převálcovaly vše před i po. S triky, prací s kamerou, výpravou, choreografií. A Velký vůz nakonec. . . UFFF.

Jaroslav Tuzar, nebo Otakar Vávra? Jiřina Švorcová, nebo Radovan Lukavský, ale i Jiří Srnka. Ti udělali tento film. Pochopitelně se spoustou lidí ze štábu. Výprava, kostýmy, masky. Tuzar je v záběrech Prahy, ale i krajiny, Sudkovsky výpravný a kompozičně neukecany. Atmosféra jednotlivých obrazů je i světelně vychytaná. Nečekal bych, že by se Vávra chtěl uchýlit k nové vlně svých žáků. Se širokým formátem se vyrovnal skvěle. Komu se zdá Jiřina Švorcová toporná, pomalá, nebo příliš patetická, tak z mého pohledu je to naprosto vedle. Hrála umírněně, se silným nábojem. Radovan Lukavský byl skvostným spoluhráčem. Rodina v té době, žijící na maloměstě, Praha měla 40 tis. obyvatel, měla jiný rytmus, který srovnávat s dneškem je velikým šlápnutím vedle. Maloměšťáctví kvetlo, policejní sledování na každém kroku, jiný pohled na někoho, kdo se vymyká. K tomu přesuny manžela dané praktikami mocnářství. V této atmosféře by žádná dnešní "čiperná hospodiňka" nezvládla žít. Smrt syna, odcizování přátel ze strachu před režimem . . . Asi bych celý film posuzoval optikou doby a snahou o vykreslení filmovým rukopisem. Klidně 5 hvězd.

Tak mne při sledování napadlo, kdo od koho opisoval a kdo byl učitel, kdo žák. Václav H. od Pavla K, nebo naopak? Tohle není nic pro běžného diváka, který čeká děj, hrdiny, napětí, nebo srandu. Paní Drahokoupilová nejen, že zahrála řadu poloh na malém prostoru, ale kamera záběry jejího obličeje umocnila její krásu a šarm. Josef A. skutečně přehrával, ale i to mohl být záměr ve vztahu k vypointování konce. Pravdou je, že zrovna děj proložený dialogem, který je postaven na slovíčkaření, neprožívám, ale co mne u tohoto "díla" oslovilo byla práce s kamerou. Vsadil bych se, že to bylo natočeno za jeden den, proto i kolísala kvalita osvětlení, někdy přepálené, jindy stíny, ale to není důležité. Pět hvězd je za námět, režii, kameru a výkon paní Drahokoupilové při rozehrání zásahu do nitra, kdy to, co může vytvářet dojem pohody a spokojenosti je jen druhou stranou mince, která není zrovna vystavena na obdiv. Také to, že se jedná o film s nějakým poselstvím, natočený v jisté době, ale platný i dnes.

Opět kino, které jsem neznal a nic si o něm nechtěl zjišťovat. Něco mi ten námět připomíná, ale marně tápu co. Každý, i generál, má svou "třináctou komnatu". Možná jsou jednotlivé příběhy zbytečně natažené a jen málo se odehrává v reále věznění na zámku. I tak se nemohu zbavit dojmu, že pózy a chování v protiváze skutečného dění je hodně podobné dnešní době. Hrdý postoj před okolím a hnětená plastelína v reále. Určitě to není standard, ale konec filmu se nikterak neodchýlil od reality a skutečného chování spojenců k některým vrcholným fašistům. Kdo se hodil, ten prošel, kdo ne, ten si to odseděl v Norimberku na lavici obžalovaných, to aby byl vlk nažranej a . . . Cui bono. Výkony, obsazení a řada reálií stojí společně s hudbou za nesouhlas, že se jedná o komunistický odpad nebo sr..ku.

Upocenou větu distributora k filmu jsem si četl až když jsem shlédl film. Docela by mne zajímal jeho věk. . . Každopádně je ve filmu patrný profesní respekt-myšleno mezi lidmi. Vše, co je na plátně je české, letiště, letadla, piloti, auta-až na to BMW, popelníky v kavárnách, výstava soch, hudba v barech, bary. I ta Becherovka, kterou Bek rozleje. Pokud má někdo, a toho jsem v předešlých komentářích neobjevil, pocit, že se jedná o něco naivního, tak kapku šlápl do lejna. To by bylo sr...k, pokud by se dělaly filmy o dnešních rozvratech rodin, tahanice o majetky, sprosťárny celebrit . . . "bižuterní" baby, z plastických klinik. To Kačírková je jiná liga. Ale hlavně, kolik by bylo prostředí ryze českých? Třeba film ze Škodovky, jak se "managér" rozchází se ženou a okolo poskakuje nějaké nafintěné "netáhlo" . . . Pravdou je, že svérázný Bek si vychoval vedle sebe ženu, která je rozpolcená v názorech. Než jí stačil projevit city, tak se našel jinej vypravěč "pohádek". Jak potom chtít po takové "vlečce", aby se rozhodla a projevila skutečné pocity. Ze strachu podělá i Ráže. A konec-vlastně nový začátek-je v těch kufrech co Bek nese do Moravy. Tam šlo hujerství stranou.

Neznal jsem. Přečkal jsem. Občas jsem měl pocit, že sleduji ochotníka-partner Budínové, pak jsem byl mile překvapen panem Lukavským a dostávala mne Slávka Budínová. Jednak pod noční košilí byla nahoře "bez", jednak byla správně "držkatá", když šlo o věc. Pobavila, úsměv vyloudila. Hláška : "Co to hrajou?" Slávka.B. "Naše furianti." Jaroslav P.: "Kutnohorští havíři, je to na plakátech." Slávka B. : "Stejně je to v krojích, že jo." Tak trochu Světáci. Ona vlastně táhla celý film hereckým projevem, polohou role a vizáží do italského filmu. Docela odvážným považuji široký formát na takový film.

Film jsem neznal. Překvapilo mne, kdo je podepsán jako režisér. Očekával jsem horlivost a budovatelské nadšení a v duchu se obával tendenčnosti. Napadlo mne, jak se k takové práci postaví předválečný režisér takového jména. Musím uznat, že atmosféra nekonečného deště je masakr. Tolik vody v jednom filmu, pokud pominu Titanik, jsem neviděl. Neprší jen v kantýně. Štěpánek je morousem na ránu motykou. Otomar Krejča zase neslano, nemastno, nerozhodno. Zapojení armády je něčím, co už málo kdo pochopí. Fakt je ten, že některé záběry by bylo těžké točit reálně a i na svou dobu by stály balík. Každopádně je to jiný druh filmu té doby.

Krásný venkov, krásná příroda, kamera, která to vše podtrhuje. Rudolf Hrušínský v roli, která má naprosto odlišnou polohu, než na kterou byl divák zvyklý. Klostermann by jistě souhlasil. Tyto filmy mají kouzlo v tom, co krajinu jižních Čech opouštělo a opouští. Atmosféra venkova.

Dokumentarní film, kterýnepotřebuje komentář ke kvalitě a skladbě dobových dokumentů. Navozuje spíše otázky. Jak by se zachoval někdo v dnešní době v takových situacích. Třeba takovej, ňákej radní, z Prahe 6, ňákej Kolář. Ten by měl omlácený kranfleky od neustálýho sklapávání bot s rukou zdviženou pod 45 stupni . . .