Joachim36

Vlastně geniální ukázka rozdílu prohnilého kolektivního západu oproti ruskému SSSR světu. Zatímco LBGTQYZplus superheros ze západu jsou individuality, které přišly ke svým talentům náhodou, nebo se tak narodily, né tak v Sajuzu. Stalin v padesátých letech nechal spustit tajný projekt, v rámci kterého spatřili světlo světa naši super borci. Pěkně jeden z každé svazové republiky. Jsou tedy produktem nefuknčního systému a nefunkční ideologie a asi proto trpí tolika traumaty... nejspíše z rozpadu sajuzu a že na světě nezavládla světová revoluce a komunismus. Bohužel jeden z gerojů z jisté svazové republiky (asi z Ukrajiny) se nám trochu utrhl ze řetězu (asi se nakazil LBGTQYZ) a namršíroval si na Moskvu a celá matička Rus je nyní v ohrožení. Naštěstí je tu parta supergerojů, každý ze zbylých věrných svazových republik (krom Pobaltí), a ti toho parchanta určitě zastaví a tím zachrání matičku Sajuz... teda Rus. A tím vlastně i celou planetu, protože kdo zachrání Rus, zachrání celou planetu (nebo aspon její 1/6).

Filmy Todda Fielda mám rád od té doby co jsem poprvé viděl V ložnici. Očekával jsem tak přístupnější formu. Todle totiž rozhodně není jednoduchý film na koukání. Asi jako Tak mě někdy napadá není jednoduchá kniha ke čtení. Zároveň to naštěstí není artové-něco-nic. Hodně záleží jestli se divák rozhodne film si k sobě pustit, nebo nikoliv. Pravděpodobně bude film opravdu vyvolávat mezní reakce. Buď bezbřehé nadšení, nebo pocit naprosto ztraceného času.  Ale vlastně jsem rád, že tento film nedá divákovi nic zadarmo, protože to za to fakt stojí a člověka to opravdu donutí přemýšlet. Už se těším do kina a dopředu je mi líto mého doprovodu. Myslím, že toto dá fakt málokdo.

Tenhle film miluju. Dá se na něj koukat z tolika různých úhlů pohledu. Dá se různě intepretovat. Je to zároveň crazy akční podívaná, tak jako hluboký příběh k zamyšlení o životě jako takovém. Je to příběh o lásce a o vztazích stejně jako o povinnosti, odvaze a obětování se. Chcete ho vidět jako vážný film, uvidíte ho tak. Chcete ho brát jak satiru nebo parodii, bude to tak. Dá se vnímat jako hluboce filosofofické poselství. O společnosti a vztahu  jednotlivce k ní. O morálce, povinnosti a smyslu k odpovědnosti... ultimátně pak o svobodě. A taky o armádě obecně... ta je tu fakt skvěle zobrazená a asi nejlépe vojenský výcvik ever. Verhoeven se fakt snažil, aby ve filmu vylíčená společnost působila fašisticky... a stejně se mu to nepovedlo :-) ale i tak ten film můžete vnímat. Stejně jako hvězdné Beverly Hills. To vše zabalené v absolutně nejlepší profesionální a řemeslně maniakálně dokonalé formě. Herci hrají očima, kamera je nadpozemská a to celé podkresluje fantastická hudba Basila Poledourise. Tenhle film je neskutečně intenzivní jízda... a tak pamatujte "Možnost přijít na věci sám za sebe je jediná svoboda, kterou doopravdy kdokoliv máme. Využijte tuto svobodu a udělejte si vlastní závěr!"

Takhle si představuji dobře udělaný dokument. Je to tak akorát podrobné, aby se v tom člověk neztratil, přitom dost akurátní a dokumentární zkratka tak příjemně kopíruje naše současné poznání o těchto Seveřanech. Občas jsem si říkal, že některé infografiky mohly být o něco lepší, ale to je asi jediné negativum, které mě napadá.

Říkal jsem si jestli dokážu převyprávět ten spletitý příběh pětiletému synovci a světe div se, ono to jde. Kluci chodí na sklonku 50.let do chlapecké internátní střední školy imitující anglický Eaton nebo Rugby. Jejich rodiče jsou hrozní, přísní a puritánští kapitalisté bez kouska citu. Všichni učitelé jsou pedandtští misopedisté... tedy až na jednu výjmu, latentního homosexuálního pedofila v podání Robina Willamse. Ten chlapce, kteří si báli i prdnout, osmělí a oni začnou chodit do jeskyně (psychonalytické vyjádření lůna matky, nebo také vagíny). Tam propadnou kouzlu poesie a zjistí, že na škole jim chybí děvčata. Místo decentního onanování pod dekou, tak začnou vystrkovat růžky v touze naplňovat si své sny. Teď ovšem zjišťují, že jejich sny kolidují se sny dospělých, kteří se jim snaží vštípit disciplínu. Každá postavička dosáhne svého climaxu. Pro postavu Ethana Hawka je to osahávání učitelem, pro postavu Roberta Leonarda je to vystřelení mozku z hlavy. Načež je učitel ze školy hezky po stalinsku... pardon po puritánsku, vyhozen. Děti se však nedají a přímo před principálem se k uctění památky učitele postaví na lavice a rozjednou se dojemné titulky. Mno, synovec byl trochu zmatený a chtěl abych mu raději pustil Avengers. Film je vlastně na svojí dobu velmi progresivní. Učitel literatury je schopen u svých žáků pochválit snad úplně vše... kdyby učil matematiku tak by pronášel věty typu "Ty máš ale opravdu krásný a originální přistup k aritmetice! Tvůj výpočet 2+2=12 je vyjádřením tvé osobnosti a je dobře že nepodléháš konformitě společenského úzu, na kterém se celé lidsvo bůhví proč dohodlo." Nevíte jestli někdo natočil podobný film, kde by učitel byl Makarenko? Na to bych se rád podíval... A jestli neexistuje, tak jistě za pár let získá zase nominace na oscary, bo to bude vo tom jak všechni učitelé jsou dětinští latentní pedofilové, které se za každou cenu snaží z dětí udělat ekobio osobnosti. Celou školu povede LBGTQYZ+ trans hobití elf trpaslice a najedou nastoupí nový mladý učitel... Makarenko. Ten svými neotřelými metodami získá srdce chlapců, děvčat i transdětí a fluidistů a ti si postupně uvědomí, že existují jen dvě pohlaví a že disciplína, píle a úsilí jsou sami o sobě hodnotami. Začnou vystrkovat růžky a tvrdě na sobě makat a dřít, jako vojenská jednotka. Tím se ovšem dostanou do konfliktu se svými progresivními rodiči, pro které je představa, že jejich děti se už nebudou zůčastňovat LBGTQYZ swingerspárty a nebudou bojovat za EKOBIO naprosto zdrcující a tak bude muset mladý učitel odejít, aby se svět vrátil do starých dobrých kolejí. A děti budou stát a salutovat svému odcházejícímu učiteli. Oscar jak vyšitý.

Film z doby kdy to vypadalo s Ruskem vypadalo nadějně. Naprosto famózně natočený divadelní film, který tedy končí premisou, že schopní Rusové bohužel nemají čas a ani ochotu o věci veřejné. Naštěstí je tady bývalý důstojník služby... no ono ale nic takového jako bývalý příslušník v Rusku neexistuje... a ten se už postará o to, aby to s Ruskem nadějně i dopadlo. Opravdu dobrý film na podívání ve světle posledních dní. A film je to fakt dobrej.

Hlavně se nikdo nezabývejte příčinami! Sovětský člověk to nakonec vždycky přese všechny nástrahy osudu vyřeší! Nakonec oni hned věděli co se stalo a co je potřeba dělat. To byly naši lidi, a kdo není náš ten to nemůže pochopit. Žádné tápání ve tmě jako v tom trapném americko-kapitalisticko-spojenozápadním propagandistickém seriálu, který chce Ru.... teda SSSR ponížit! Lidi nevěřte jim, těm kolonistům a otrokářům a podívejte se jak jsme to zvládly a zachránili malého Sašu ve Švýcarsku! ... Tak určitě...

Něco takto maniakálně dokonalého spatří světlo světa opravdu vzácně. Krom toho, že se TO stalo jsem o dané látce nevěděl vlastně nic a tvůrcům se podařilo zachytit okamžiky a následky takovým způsobem, že každý divák musí zírat s otevřenými ústy a zároveň celou tu komplexitu nukleární nehody pochopí. Seriál se přitom nedrží jen jaderné zkázy, ale jde opravdu na dřeň problému, čímž se dotýká nadčasové roviny celého vyprávění a přetavuje se tak úžasnou metaforu. Systém, který stojí na lži, dříve nebo později musí zkolabovat!!!. Zároveň ukazuje západním divákům, a nám dříve narozeným, jak fungoval a jak vypadal život v SSSR a jeho satelitech nejlepším způsobem EVER. Ve světle posledních dní, člověk opravdu nemůže pochopit, že po tomto světu se někomu může stýskat. Jedno z nejlepších filmových mement všech dob. Tak pozor, až zase uslyšíte svazácké blábolení, kterého nám dopřávají hojnost soudruzi ze všech spekter součané kulturně-politické fronty.

Cesta do hlubin rusákovi duše, aneb láska mezi tanky a vrtulníky. Skutečně unitkátní příležitost podívat se na ruský světonázor a na ruské vnímání událostí, které jsme všichni v nedávné době viděli. Nejedná s o žádný televizní film, ale počin s velkou výpravou a rozpočtem, který měl jistě bodovat v kinosálech. Hlavní hrdina Sáňa, latentní bisexuál od námořnictva, žive v Sevastopolu a má fakt super tělo, ale jinak je to tělocvikář a tomu odpovídá i jeho kognitivní schopnosti. Jako bonus pochází z důstojnicé rodiny, a tak jezdí nejlepším vozem, který byl vyroben v SSSR, tak jako on, i když oboje působí o dost mladším a značně westernalizovaným dojmem. Jednoho vlahého letního dne potká krásnou dívku Aljonu z Kyjeva, je trochu vzdorovačná a brání se mu, což mu imponuje a tak vytrvá dokud mu dívka nepodlehne. Zažijí spolu to nejhezčí léto, plné JING a JANG výměny energií. Dívka se vrací do Kyjeva, kde zrovna probíhá kontrarevoluce řízená bankovní kabalou, EU-nacisty a kolektivním západem. Aljona jako dívka je naivní a tak tu bratrovražednou záležitost prožívá jako boj za svobodu. Sáňa za ní přijede a je znechucen násilím, které páchají demonstranti proti nebohým pořádkovým silám. Celé mu to přijde naprosto zbytečné. Své přítelkyni zničí molotovovy koktejly a neváhá nasadit vlastní život při záchraně jednono z hořících policistů. Tak se seznámí s Péťou, krajanem z Krymu. Sáňa poprvé pocítí zvláštní pocit... niterné vzplanutí citů ke stejnému pohlaví. Naštěstí nemá moc času nad tím přemítat, protože je přímím účastníkem korsuňského pogromu. Tam mu naplno dojde co se chystají Ukrajinci provést s jeho rodným Krymem. Vnitřně drásán pocity k Aljoně a Péťovi, se raději vrhna na vlastní vyšetřování žido-zednářské stopy v Sevastopolu. Bohužel Péťa při tom přijde o život. Sáňa tak zjistí, že Ukrajinci chtějí vyprovokovat válku. Naštěstí to celé sleduje ruská černomořská flotila z křižníku Moskva a už má vlastní plán. Krym preventivně obsadí. Při pohledu na ruské samolety a jednotky je Sáňa dojat až k slzám. Pro Aljonu, je to ale nepředstavitelná zrada a tak se opije a brečí. Opilou a bezbranou jí Sáňa pěkně vošuká... anebo to je vzpomínka na léto?... kdo ví. Představuje Sáňa archetyp ruskýho mužika? Je Aljona naivní a bezbraná Ukrajina? A kdo byl vlastně Péťa? Otázky, samé otázky...

Viděno po "Středověku" ... co říci... stačí nosný příběh, dialogy a chytře vymyšlené vyprávění a dokážete divákovi naservírovat představení, kde se orientuje, ví kdo je kdo a vo co mu jde a proč. A intriky jsou v tomto filmu zpracované hezky a přitom přehledně i pro člověka který nikdy nechodil na lagere school in Nederland. A člověk celou dobu Michielovi drží palce, protože ho vidíme i jinak než jen jako stroj na .... námořní bitvy. Ty ostatně pro mě osobně představovali nejslabší část filmu, zato všechny civilní resp. suchozemské pasáže byly naprosto famózně sqělé. Co říci závěrem... příběh, příběh to je to co chcete vidět ve filmu a jména panáčků, který ten příběh vykreslují nejsou to nejdůležitější.