kacaabba

Tento dokumentární film nehodnotím tak vysoko pro jeho technickou dostatečnost (i když mně vyhovovala), ale především pro jeho výpověď v době neopodstatněné "nadvlády" Darwinovy teorie O vývoji druhů. Mně osobně přišly vědecké argumenty prokazující, že Darwinova teorie neobstává v době současného poznání, natolik přesvědčivé a pochopitelné, že tento film doporučuji všem ve svém okolí. Takže nyní i vám... :-). Film se dá koupit v anglickém originále (příp. s čs. titulky) nebo ve slovenském znění. Na podkladě uváděných argumentů v dokumentu dokonce proběhl dětský tábor s názvem "Zmizení profesora Lázničky", s tím, že se dějově vyšlo z knihy A. C. Doyla: Ztracený svět (několikrát zfilmováno).

Dokument, který mne nadchnul, leč "se smutným pozadím" celého projektu. Nehodnotím teď ani tak filmové zpracování - minimálně mi nepřekáželo, abych mohl naplno vnímat záznam z dvouletého tanečního projektu. Upoutala mne myšlenka, kterou byli aktéři schopni realizovat od začátku až do konce ve vysokém stylu. Úžasná proměna těch dětí, které to nevzdaly, smutná výpověď toho, který nic jiného cennějšího v životě neměl, a kterému jednoho dne projekt skončil... Pro toho, kdo má chuť pracovat s dětmi (ale třeba i s dospěláky) formou projektu, je tento snímek dobře motivační. Jen, prosím, zkuste dopředu domyslet věci až do konce, aby svět nemusel slyšet další povzdechnutí, že je to už pryč a co teď se mnou bude. Pro zájemce o shlédnutí uvádím on-line záznam na stránkách České televize: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10188384848-spalicek-b-martinu/20856226887/

Človíčka jako je Michael známe. Docela obstojně. Bydlí na stejném pokoji jako náš "syn". Mají spolu velmi unikátní vztah, kdy jsou na sobě závislí: "Michael" je ten chytřejší, ale nedokáže se se světem dorozumět a náš "syn", je ten prostodušší, který ale dokáže ostatním předat to, co chce říci "Michael". Až do shlédnutí tohoto filmu jsme si mysleli, že je to naprostý unikát, který snad nemá obdoby. Máme i dobře vyryté do paměti scény, kdy od „kluků“ odcházíme - ty výrazy tváře, které vykreslují smutek, až zoufalství. Právě jako to bylo vidět u Michaela. Kolik z nás by ale bylo natolik ovlivněno filmem, že by přemýšleli o tom, jak protnout svůj život s tímto světem? Vždyť většina z nich žije za zdmi ústavů... A věděli jste, že je možné začít někoho takto navštěvovat? Protože známe „Michaela“, tento film nám přijde v mnohém věrohodný v jeho myšlenkách, pocitech, prožitcích, snech...

Naše citovka. Dorosťáci jsou z toho celí naměko. Ano, je to z hlediska mnoha dalších filmových příběhů klišé, ale kolik jich je ve skutečném životě: nebo jste nikdy nepotkali nikoho, kdo je svůj a dá to najevo třeba tím, že módní vlny jej nechávají chladným? Nepotkali jste nikdy nikoho, kdo byl jiným člověkem natolik ovlivněn, že se doslova měnil před očima? Co všechno se v nás skrývá a může se aktivovat ve vhodném prostředí? Nepocházím z křesťanské rodiny, ale nyní křesťan jsem. Kdo mne znal „před“ uvěřením a „po“, může jen potvrdit, že to byla radikální proměna ve velmi krátkém časovém úseku. Klišé? Hra na oko? Život… Právě rozměr důvěrné víry hlavní hrdinky činí pro nás z tohoto filmu něco více než obdobné počiny.