kacaabba

Hodně jsem se na tento film těšil, hodně od něho - díky komentářům - očekával. Výsledek hodnocení vidíte sami. A proč? Velmi nepravděpodobné dialogy jak Billyho s dívkou, tak Billyho s její mámou, učitelkou baletu. Klučina v hlavní roli se mi ovšem velmi líbil! Jen, jako ex-tanečník, jsem se trochu pousmíval nad snahou ukázat, jak se snažil, ale ještě mu to moc nešlo. Chybou ovšem bylo, že mu to nešlo jen rukama, protože nohy prozrazovaly mladého tanečníka v podstatně vyšší třídě. Takže mi tento nesoulad poněkud překážel. Jedna technická drobnost: když dívka s Billym mluví na ulici a on pak od ní odchází, projede před kamerou auto a... čáry fuk - dívka tam není. Zřejmě měla kouzelný prstýnek nebo buřinku pana Taua... Už dále nebudu tento film hanět, vždyť spousta jiných věcí byla fajn. Ale přeci jen si neodpustím poslední poznámku: říká se, "konec dobrý, všechno dobrý". Takže, když po celém filmu jsme všichni byli při Billym a drželi mu palce, tak teď, konečně teď uvidíme ovoce jeho strastiplné cesty! Jo? Uvidíme? Houbeles! Vyběhne ze zákulisí a udělá jeden výskok. Pak jej nemilosrdně zmrazí a strčí před něj závěrečné titulky. Nepochopil jsem a velmi mne to rozmrzelo. Tak snad už trochu chápete, proč takové hodnocení...

Příběh vycházející z románu Julese Vernea: Cesta do středu Země. Knihy od Vernea jsou "povinnou" četbou od 4. ročníků ZŠ. V porovnání s klasikou z r. 1959 budou děti určitě raději sahat po tomto moderním snímku a to i tehdy, když nebudou mít možnost jej vidět v 3D. Za normálních okolností bych tento film možná označil za odpad, ale udělal jsem jednu věc: pustil jsem jej dětem ze 4. ročníků. A děti spontánně na konci filmu tleskaly! Takže: pro mne to film opravdu není, ale pro dětskou duši, obestřenou velkou fantazií a smyslem pro dobrodružství, to byla trefa do černého! Tak jsem to zprůměroval a výsledek hodnocení už znáte... Před vlastním filmem se ovšem děti něco dozvěděly o panu Verneovi a jeho knihách. Vlastně jej nikdo z dětí doposud nečetl, ale po promítání děti prohlásili, že "NEJLEPŠÍ JSOU VERNEOVKY!"

Filmové zpracování knihy Karla a Josefa Čapka: Dášeňka čili život štěněte (1933). Povinná četba pro děti na ZŠ (2. třída). Jedno z mála literárních děl, které mám jednoznačně raději ve filmové než v knižní podobě.

Na motivy románu Julese Verna: Cesta do středu Země. Povinná četba pro ZŠ (od 4. ročníků). Jedna z knih, kde se představivost autora značně nesešla s pozdějšími vědeckými poznatky. Snad právě proto působí (alespoň pro mne) velmi naivně.

Uvědomuji si zatím dva filmy, které mi rozbušily srdce: kromě Mostu ještě Pán much. Pokud to bylo i v jiných filmech, přesto jsem se k nim z nějakého důvodu nechtěl vracet (např. Zachraňte vojina Ryana). Most je jeden z mála filmů, které jsem již viděl vícekrát. Síla filmu pro mne tkvěla právě v tom, že jsem nevěděl, co mě čeká. Tak zoufalý a řvoucí jsem u filmu ještě nebyl. V té době jsem měl totiž svého prvního synka, se kterým jsem měl podobně intenzivní vztah jako byl naznačen ve filmu. Při představě, že před rozhodnutím stojím já, jsem křičel: ne, já Tě nedám! a byl by to jiný konec. A ano, vnímám vzdáleně paralelu oběti Boha otce. Kvůli nám, těm co jedou ve vlaku se svými radostmi i starostmi, myšlenkami i pocity. Pak teprve jsem to nějak v sobě dokázal zpracovat. Když pouštím známým film Most, říkám jim, aby si po písmenku "M" přidali písmena "i" a "l". Howgh.

Před lety mne na tento film upozornil kamarád. Zavrhnul jsem ho a zapomněl. Po letech jsem si vzpomněl a rozhodl se prozkoumat. Viděl jsem jen první díl a na další dva se nechystám; nechci si zkazit dojem. Tento film mne vůbec nepřitáhnul akčními scénami (žádný další akční film v mých TOP nenaleznete). Zaujal mne paralelami z Bible. A z tohoto filmu každou chvilku koukaly nápadné podobnosti s biblickými postavami, událostmi. Nejedná se o akčně upravené evangelium, to ne, ale přesto ve střípcích naleznete mnoho toho, co vnímáte jako silné v životě. A Matrix? Bojím se bojím, že to jednou bude falešný ráj, kam budeme nuceni vstupovat. A ti co odmítnou, budou právě v tak neradostné realitě jako byli ti, co Matrixu odolávali. Virtuální realita klepe na dveře, přátelé! Nelítostná realita nebo sladká lež? Vyberte si už dnes!

"Pán much" - jedno z jmen ďábla podle Bible. Už názvem tedy autor chtěl něco říci. Ztotožňuji se s komentářem Faye. Jako křesťana mne vývoj pospolitosti dětí na ostrově nepřekvapil, ale ani si nemyslím, že nám není pomoci, že prostě my lidé jsme takoví. Zlí, tvrdí. Nevěřím totiž Darwinově teorii, takže nepřijímám ani nám neustále připomínanou teorii, kde silnější přežije, tzv. přirozený výběr. Jsme lidé a ne zvířata.

Možná vy, kdož jste dříve narození, jste také jemně a trpělivě ladili střední vlny, abyste zachytili české vysílání rádia Svobodná Evropa. Vzpomínáte na tu rušičku? A na vaší náruživost zachytit i přes tu nepřejícnost komunistického režimu zprávy z naší země posuzované imperialistickým Západem? Právě tak na mne působil milostný příběh tohoto filmu vsazený do hluku a pompéznosti zábavy za každou cenu. Možná to znáte i ze svého života nebo z vašeho okolí: spousta povrchnosti, která na vás volá - a mezi tím se třpytí diamant. Diamant, který nevzchází ze všudypřítomné povrchnosti. Nekřičí, nehuláká, nevolá, nesvolává tiskovky, ani nerozdává autogramy..., ale když naň upřete svůj zrak, učaruje vám svou čistotou a průzračností...

Tak tohle kdyby se někdy povedlo natočit celé, to by mohlo být dost dobré!

Zmiňovaná "autentičnost" mne osobně už spíše překážela. Spíše jsem měl dojem amatérské kamery. Ale obsahově to pro mne bylo velmi velmi zajímavé. Občas si rád pouštím i žánr klasické (vážné) hudby. Když se člověk zamyslí nad tím, jaké autory a z jaké doby si pouští, přiznejme si, že většina z nás, běžných posluchačů, si moderní vážnou hudbu nepouští, protože se to v zásadě nedá poslouchat. Jako kdyby si umělci odpluli na opuštěný ostrov, kde si to užívají. Ale sami. Bez širokého obecenstva posluchačů. "Staré pecky" - to už je něco jiného. Příběh v tomto filmu ovšem mluví o člověku současném (jen o pár měsíců starším než já) a to s hudbou, která se rozhodně poslouchat dá. Díky tomuto filmu jsem měl možnost poznat Miloše Boka osobně, jel jsem kvůli němu na koncert do kláštera Teplá (nezapomenutelný zážitek) a když chci slyšet silnou hudbu, sáhnu po jeho tvorbě. Pokud vás zaujalo mé zanícené horování pro Miloše Boka, který si jde svojí vlastní hudební cestou, stran dnešního oficiálního proudu, tak zkuste navštívit jeho stránky, kde jsou ukázky skladeb a kde je možné si i koupit toto DVD: http:/www./milosbok.com