warner

Svědkem nehody pří natáčení tohoto filmu se stal tehdy 12tiletý Jaroslav Foglar při své první výpravě se skautským oddílem: „V údolí právě natáčeli filmaři kovbojský film, jaké byly tehdy ve velké oblibě. Nad schůdky, po kterých jsem právě vybíhal, byla vysoká skála, nahoře zalesněná. Od kmene borovice tam nahoře viselo dolů na travnatý svah lano a po něm právě šplhal herec-kovboj. Přitom měl také vystřelit z koltu, ale jednou rukou se na laně neudržel a zřítil se z výšky dolů na svah. Když jsem nešťastníka spatřil, byl už u něj jakýsi starší pán, který se ho snažil přivést k vědomí. Herec byl bledý jako stěna, zbrocený krví a nehybný. Vyplašil jsem se nesmírně, ale neztratil jsem hlavu. Spěchal jsem lesní strání k oddílu a tam udělal poplach. Plížená byla okamžitě přerušena, oddíl vyrobil nosítka z tyčí, kabátů a šátků, lékárna byla připravena – a už se záchranná četa dala do běhu k místu neštěstí. Z ostatních filmařů jsem tu stále nikoho neviděl, natáčeli celý výjev ze vzdálených skal na druhé straně údolí, a než sem doběhli, zraněný herec byl už ošetřen a na nosítkách. Dopravili jsme ho do blízkého železničního domku na trati. Zakrátko tudy projížděl osobní vlak ku Praze. Zastavil, zraněného jsme naložili do služebního vagónu – a tím pro nás byla událost vyřízena.“

Do českých kin měla Pána prstenů původně uvádět společnost SpaceFilms s dabingem, ve spolupráci s německou firmou Kinowelt, která však roku 2001 ztratila smlouvu s New Line. Český Warner pak přehodnotil cílovou skupinu a uvedl film do kin s titulky. Pro firmu SpaceFilms to byla fatální ztráta a v roce 2002 ukončila distribuční aktivity. Její poslední uvedený český film byl paradoxně na Oscara nominovaný Hřebejkův Musíme si pomáhat (2000).

Při natáčení se používaly tyto kamery: Aaton 16mm, Arricam LT, Arriflex 416Plus, Arriflex 435 a IMAX MSM 9802.

Dá se říci, že při natáčení byla použita dobová technologie, tedy žádné digitální kamery, ale pouze filmové pásy, a to dokonce různých šířek a formátů, jako Super16mm (zrnité sekvence), 35mm (také horizontálně, systém VistaVision), 35mm Techniscope a velkolepý IMAX 15/70 (lunární sekvence).

„Průvodce a hostitele“ doktora Wolfensteina z úvodu filmu si zahrál jeden z producentů, Gregg Gibbs.

V první třetině filmu se v krátkém prostřihu objeví Gloria Stuart, známá jako „stará paní z Titaniku“, ve své první roli. Jedná se o film Old Dark House z roku 1932.

Nasnímáno kamerou Aaton XTR Prod., 16mm.

Točilo se na 16mm film, super16 formát. Režisér tím chtěl docílit syrový a naturalistický vzhled 70. let.

Mutanta "rovnátkáře" si zahrál maskér Greg Nicotero, spoluzakladatel KNB EFX Group.

Režisérka Dana Vávrová se ve filmu objevuje jako pošťačka na bicyklu.

Pro natáčení byl v Los Angeles postaven obří model části Wilshire bulváru v 70% velikosti.

Ve filmu si zahrál dodnes existující 5. oddíl vodních skautů, který vedl spisovatel Jaroslav Novák.

Když rodina Carterových odjíždí od benzínky vstříc kruté budoucnosti, je očividně večer, protože slunce je nízko a tvoří dlouhé stíny. Během následující nehody a nechtěného kempování v poušti je však vysoko na obloze, jako by bylo poledne.

Původně na filmovém plakátu vyčnívala z pytle ruka oběti. Plakát se však stal terčem cenzury a byl označen za děsivý. Zajímavostí je, že byl nakonec povolen, ovšem místo ruky musela z pytle s obětí vyčnívat noha. Důvodem je skutečnost, že ruka se zaťatými prsty vyvozuje v lidech dojem, že oběť je naživu a mučena, kdežto vyčnívající noha evokuje oběť již mrtvou. [Zdroj: Týden.cz]

První verze plakátu k filmu byla zakázána kvůli nekompromisně brutálnímu motivu. [Zdroj: Týden.cz]

Film byl natočen systémem UltraPanavision 70 s extrémním poměrem stran 2,76:1.

Česká distribuční společnost Falcon původně zamýšlela uvést film pod názvem Mstitelé, ale po protestech nespokojených fanoušků od záměru upustila a film byl nakonec uveden pod původním názvem.

Ve filmu zazní známá píseň "Lovely Day", která se objevuje i na soundtracku filmu Soví houkání (2006).

O snímek projevili ještě před premiérou zájem američtí i asijští distributoři.

Společnost Walden Media o filmu uvažovala přibližně od roku 2000. Po uvedení - a obřích komerčních úspěších - filmových adaptací sérií "Harry Potter" a "Pán prstenů" se mnoho dalších společností vehementně dožadovalo práv na "Narnii", jednu z mála slavných mainstreamových fantasy sérií, které ještě nebyly zfilmovány. Dědici C. S. Lewise byli ovšem loajální a ocenili, že Walden Media měla zájem už dříve.