BoXBe

Vylodění a la Saving Private Ryan.

Impressive.

V roce 2024 už je dál většina počítačových her, co se týče nejen vizualizace, ale i scénářů. Co se týče nedávné i dávné minulosti, dodnes je i Den nezávislosti uvěřitelnější. A když odmyslíme Emmericha, každý Spielbergův film je uvěřitelnější co do triků a katastrofických scén, než tohle, na co oči nevydrží koukat déle než dvacet minut... Stačí srovnat jen s prvním dílem seriálu The Pacific. Midway vypadá jako studiové hraní, které snad ani v kině nevypadalo snesitelně. To už se naštěstí nikdy nedozvím...

O Horizon by se dalo povídat hodiny. Vůbec mu neprospívá čtyřdílný koncept bez uzavřeného oblouku jako měl třeba - ano a to srovnání vůbec není mimo - Vinnetou, kterého Kevin Costner stopro neviděl, jinak by se nepouštěl do vyprávění něčeho, co někdo popsal na základě své fantazie před více než sto lety a o čem se točilo už xkrát v minulosti (to přece musí mít nastudované). Horizonu vůbec neprospívá tajnůstkářské vyprávění, které působí jako bychom se ocitli rovnou v druhém dílu zatímco nám někdo zapomněl představit proč to všechno sledujeme. Jistě, domyslím si to, ale cestování do budoucího města není nosné téma tříhodinového filmu, ať už to Costner ve scénáři v dalších dílech zamotává jak chce. To je seriálový materiál. I ty Dvě věže měly perfektní vrcholy, tady není nic, jen deset emocí bez obsahu. A samozřejmě, do víru děje jsem byl filmem, hudbou, divadlem či knihou hozen rovnýma nohama v životě už několikrát. Ale expozice i tak svůj smysl má. Takže drama ne drama, když vůbec netuším kdo je kdo, proč a jak a co a kam, tak nemám emoce a sleduju jen prázdné postavy ve vypjatých situacích. A to se tři hodiny stopáže nezmění. Výborně natočené. Promyšlené scény s vypjatými situacemi. Nádherné horizonty, krásná kamera a precizní herectví. Jenže ty postavy žádný Gandalf ne a ne spojit po tři hodiny stopáže a tak tam běhají po Středozemi, prožívají osudové okamžiky a jediné co je spojuje jsou potrhané plakátky. Mít to dvacet dílů a pořádné dva díly na rozjetí všech postav, tak jsme úplně někde jinde. Jediná a jistá věc je, že Sam Worthington by mohl v budoucnu v těchto dramatických a historických žánrech zahrát ještě velké věci, jeho charisma nemá ke Costnerovu a Croweovu daleko. A Kevin Costner měl poslouchat více producentů, než se do svého snu pustil. Kam zmizeli všichni dramaturgové a  strážci souvislého vyprávění? Všichni se stěhují do Evropy? P.S. Vinnetou : Horziont K.O. pro Vinnetoua. A to se týká i toho nesmyslného traileru na konci filmu.

Ani Sydney ani Sydney výsledný dojem nespasí. Zpracování zápletky (jakkoliv se odkazuje na Shakespeara), dialogy, přestylizované postavy a vizuál jsou na úrovni jednoho dílu sitcomu pro náctileté. A to je tak vše, co stojí za zmínku.

Bavil jsem se královsky. A chci určitě tenhle film prožít znovu. Rozhodně jeden z filmů loňského roku a posledních let.

Překvapení a perfektní minimalistický zážitek v TV na chalupě. Dal bych si to v kině. Nebo naživo samozřejmě.

Dětská VHS klasika.

Opulentní bolest. Vzpomínka na zklamání v kině. Oči možná něco viděly, ale mozek dostal nakládačku. A to mi bylo tak patnáct. Jo, to byly časy, kdy i na Draculu od Coppoly mě pustili ve čtrnácti :)

Takhle jsem si to v mládí vysnil. Krásný film. A vydařená adaptace i v porovnání se svými předchůdci. Chytne hned v prvním záběru. S emotivním soundtrackem, osudově zahranými postavami, krásnými ženami, charismatickým Dantesem ve všech rolích, krásnou kamerou, nádhernými lokacemi, luxusními interiéry a vůní lodí a moří. Sebevědomě nabírá vítr do plachet od samotného začátku a pluje k epickému závěru a jasným písmem se zapíše mezi legendy. Film pro plátna. Film pro kina. Kina pro tenhle film. Děkuji. Není třeba čekat na to, až se podaří Hvězdné války, Avatar nebo Titanic. Epický velkofilm je tady a stojí za ten čas i peníze.