higuain

Ve srovnání s novější americkou verzí s Caviezelem je tahle adaptace předloze ještě poměrně věrná. Má to ale za následek kolosální zkratkovitost především v závěrečné půlhodině, protože podobně jako ve filmu s Maraisem, zradě a vězení je zde věnováno snad až přespříliš času. A když už nic, v Reynoldsově filmu funguje lépe minimálně chemie mezi Dantesem a Mercedes. Chamberlainova Mercedes je chladná, jak psí prdel.

Ani pár velmi dobrých gagů (např. ohýbací most) nezachrání jinak značně nudnou komedii, která se asi snaží o něčem vypovědět, ale realitě neodpovídá ani zdaleka. Gympl tak zůstává někde na půli cesty mezi komedií a dramatem, přičemž nefunguje ani z jedné strany.

Těžce znepokojivý film, ve kterém se Herzovi přes kratší stopáž povedlo barvitě vykreslit většinu důležitých postav, povětšinou ve špatném světle. Dobrákem Březinou počínaje, debilem Maškem konče.

Na to, že muzikál nepatří mezi mé oblíbené filmové žánry a hip hop rozhodně nepatří mezi mé oblíbené hudební žánry, tak to nebylo vůbec špatný. Ale že by to bavilo po celých 160 minut, to se taky říct nedá - nejzábavnější na tom bylo těch několik geniálních výstupů Jonathana Groffa. Miranda má můj respekt za to, jak tenhle muzikál napsal, ale obsazovat sám sebe do hlavní role fakt nemusel, protože nemá charisma a pěvecky na tom byl taky snad nejhůř ze všech zúčastněných.

V ten samý rok, co trh s filmy pro dvanáctileté holky vyplivl do světa High School Musical, vznikl ještě jeden podobný kult. Hannah Montana je ve dne holkou ze základní školy a v noci světoznámou celebritou na poli hudby. Ano, je to přesně tak blbý, jak to zní.

Konečně Yates natočil Pottera, kterého jsem přijal kladně. Konečně si u mě (částečně) vybral ty dvě předchozí zklamání. První část velkého finále je takovým malým Vánočním darem pro fanoušky knižní série. Samozřejmě, že rozdělení na dvě části má primárně finanční účel, ale znamená to zároveň značně širší rozvedení knižní zápletky, která byla v posledních dílech nechutně osekaná na minimum. Pro nečtenáře možná nudné a zbytečně natahované, pro mě nejlepší Yatesův HP. PS: Hermiona až neuvěřitelně vyrostla do krásy.

No... zklamání to není. Yates se s Relikviemi nakonec vypořádal celkem dobře, i když k závěrečné části bych výtky měl. Například souboj Harryho s Voldemortem, to byla fraška a v rámci zákonitostí HP světa i nesmysl. Snapeův příběh dokonalý. Bitva ušla, i když vypadá místy, ehm... levně. Krom několika světlých výjimek jsou nejemotivnější scény tvořeny ojedinělým zazněním Williamsova slavného motivu, jenž se s Harrym nese od prvního dílu. Epilog byl natočen asi nejlépe, jak to šlo, Leaving Hogwarts prostě nemá chybu.

Kniha je vynikající, možná vůbec nejlepší ze všech dílů. Bohužel je pro svých 800 stránek těžce zfilmovatelná a když navíc Warneři vsadí na průměrného televizního režiséra, těžko lze čekat film hodný své předlohy. Ale hlavně, že si za tu práci Yates moc neřekne, že. Opět zoufale chybí Williamsovy tóniny, bez nich to prostě není ono. Umbridgeová je ovšem stejně odporná jako v knize, za ní palec nahoru.

První a současně poslední filmový Harry Potter, jenž je lepší své předlohy, i když druhý a třetí díl jsou někde na pomezí. Columbus předlohu sice hodně věrně opisuje, ale celé to je takové působivěji natočené, než napsané. Velkou roli hraje samozřejmě skvostné obsazení a to jak v případě dětí, tak dospělých. Dále pak vizuálně odzbrojující prostředí Bradavic a legendární hudba Johna Williamse. Dětskost, pokud je dobře uchopená, ještě nemusí automaticky znamenat problém. A jedenáctiletému Potterovi tohle barevné pohádkové balení rozhodně sluší.

Ohnivý pohár je výborný díl, i když menší pokles oproti předešlým dílům tu je. Hodně je znát absence Williamse. Doyle sice dal dohromady fajn soundtrack, jenže fajn je v porovnání s Williamsovou hudbou k HP znatelně málo.