higuain

Nejzajímavější na tom je, že tu má vedlejší roli Jim Parsons, v té době neznámý, ale ze všech herců v tomhle filmu bezkonkurenčně nejlepší komediální herec. Možná kdyby místo Hedera dostal hlavní roli on, dopadlo by to daleko lépe. Takhle je to jeden ze slabších Phillipsových filmů.

Poměrně obstojné pokračování, i když těch výhrad je nepoměrně víc. Především ta reklama na Real s Beckhamem v čele je docela otravná - a to jsem už od dětství jejich fanda! Góly jak z jinýho světa jsou taky z kategorie toho, co tam být nemuselo, protože přehnaně efektní byly snad úplně všechny, čímž to samozřejmě ztrácí na věrohodnosti. Nicméně jako drama ze života sportovní celebrity to není špatné, navíc to má pořád sympatické herce v hlavních rolích. A z lásky k Realu Madrid bych jen stěží mohl jít pod 3*.

Match Point je dílo tvůrce, jenž šel doposud hodně mimo mě, avšak právě tímto filmem si nějakou mojí pozornost získal. Je velmi těžké se po první polovině tohoto příběhu nezamilovat do Scarlett, když totiž tahle holka přepne do módu ultrahot, nedá se jí odolat, což postava Rhyse Meyerse poznala se vším dobrým i špatným, co to obnáší. Bohužel (pro účely zážitku z filmu však bohudík) je to v druhé polovině filmu hlavně o tom špatném břemenu.

Zajímavý námět (respektive asi předloha), jehož zpracování mi ale moc nesedlo. Docela rád bych si sehnal knihu, protože ta bude určitě lepší. Některé vtipy (zřejmě přímo vytažené) z předlohy stály za to, ale stopařův průvodce selhal jako celek, protože prostředek filmu byl neurovnaný a nudný a ke konci už jsem se střídavě usmíval a zíval.

Televizní variace Indiany Jonese ve velmi sympatickém podání. Flynn Carsen si na nic nehraje a jeho dobrodružství tak nepůsobí nuceně nebo nafoukle, ale příjemně a relativně svižně.

První série je stoprocentní především díky Spaderovi (Alan Shore). Postupem času se pozice tahouna rozmělní mezi Alana a Dennyho. Ten se svojí šílenou krávou předvádí každou řadou husarštější kousky. Spolu tvoří perfektní komando právnických plameňáků, co zapříčinilo, že se tento seriál stal jedním z mých absolutně nejoblíbenějších. A když k tomu připočtu povětšinou sympatické nebo zábavné vedlejší postavy a hlavně originální, někdy kontroverzní a zábavné soudní případy, není co řešit.

Děti, nekupujte drogy. Světlo světa spatřilo už hodně romantických komedií, lepších i horších. Pak je tu ale Láska nebeská, která jim všem bezkonkurenčně vládne. Plejáda hvězd, skvělý soundtrack a hlavně příběhy, co chytí za srdce a to nejen o Vánocích. Všechna ta klišé nikdy nepůsobila tak patřičně jako tady.

O.C. mě svého času hodně bavilo. Respektive jeho první a poté až čtvrtá řada. Druhá a třetí jsou takovou nezáživnou výplní s čím dál otravnější postavou Marissy, jejíž jakože srdceryvný konec jsem uvítal. První řada nabídla spoustu zajímavých zápletek a konfliktů začleňováním sirotka Ryana mezi děcka kalifornské smetánky, poslední série zas byla asi nejzábavnější, z části i díky nové krvi v podobě Autumn Reeser.

Malý a nepříliš ambiciózní sci-fi thriller, který však má velké srdce a ukazuje, že i za malý peníz se dá natočit skvělý film, který nepostrádá atmosféru a dokonce ani akci, která je tak důležitou součástí velkorozpočtových amerických bijáků. Na Frekvenci jsem narazil úplně stejně jako na Osudový dotek; když jsem se už chystal okolo půlnoci ke spaní, ještě jsem na chvíli zapnul televizi, abych se alespoň podíval, co dávají. Shodou okolností má Frekvence s Osudovým dotekem mnoho společnýho i co se příběhu týče. Frekvence není tak dokonalá jako Osudový dotek, má víc logických děr, ovšem atmosférou a napětím se mu takřka vyrovná. Navíc pouto otec-syn dělá neskutečné věci, Caviezel s Quaidem jsou totiž ve skvělé formě, že jim člověk všechno uvěří a šíleně jim ten happyend přeje.

A je to tady. Z čistajasna se v rámci upadající série, snažící se vytěžit maximum ze svého slavného jména, objevila komedie, která mi pořádně polechtala bránici. Je to výplach, ale když to člověku sedne...