Ilicka

Vida Drew Barrymore, z profláklé herečky režisérkou energického a nikoli nezajímavého filmu o kráse divokého, kontaktního rychlobruslení. Ačkoli pracuje s těmi nejprofláklejšími filmovými klišé o loserech a jejich cestě pod vrchol, těží z dynamického a nekokoukaného sportu, stejně jako z milé a bezprostřední Ellen Page, celého bruslařského týmu (mimochodem mě asi popadá ignorance, protože Drew jsem si uvědomila až v titulcích) a pohodové (?) maloměstské/sportovní atmosféry.

Série se vrátila ke kořenům. A to vůbec ne špatně...

Sherlock Downey - opravdu podivínský gentleman s vysokou inteligencí a asociálními sklony + Watson Law - za všech okolností akurátní doktůrek, který se ale nebojí ohánět zbraní = vynikající dvojka / Mark Strong - úlisný záporák s nádechem nadpřirozena --> Efektní zpomalovačky, hračičky, mlha, filtry, opravdu šibeniční humor (nevím proč jsem si vzpomněla na Nehodu MaryJane). Všechno ostatní ustoupilo samotné personě Holmese, takže nejzapamatovánihodnější scénou se pro mě stal rozhovol Holmes - Watson na provázku. Ritchie zjevně vyznává heslo: Když už digitální triky používám, tak ať si jich všimne opravdu každý. A jakkoli mi Zimmer na samostatný poslech připadal otravný, po filmu budu básnit, jak do filmu hudba přesně zapadá.

A few times in my life I've had moments of absolute clarity, when for a few brief seconds the silence drowns out the noise and I can feel rather than think, and things seem so sharp and the world seems so fresh. I can never make these moments last. I cling to them, but like everything, they fade. I have lived my life on these moments. They pull me back to the present, and I realize that everything is exactly the way it was meant to be.

Pozitivní a neuvěřitelně vtipný dokument o smíchu, zpracovaný formou iniciační cesty vážného muže, který hledá způsob, jak se znovu začít smát. (AFO 46)

Robin Hood se přesunul do kanadských lesů a do fantasy žánru? To zde ještě nebylo! Těším se na další ještě ulítlejší převyprávění staré Sherwoodské legendy. Lepší než britský seriál, ale celkově to připomíná Bollovo "Ve jménu krále".

Hugh Jackman mocně ruloval, především za dvě jeho taneční/pěvecké čísla hodnotím... Kdykoli se vytratil z obrazovky, začala mi padat hlava únavou, takže trumf Slumdoga jsem zaspala. Geniální intro, několik nepříjemných překvapení, zbytek podle očekávání...

Typická dvojka ve stylu Pirátů z Karibiku (ten Bruckheimer...): více, robotů, více akce, více legrace, více výbuchů, více peněz, všechny postavy z jedničky, k tomu nějaké vtipné sidekicky de nuevo, zamíchat a jedeme. Bohužel méně je někdy více. Postrádala jsem lidské momenty (Sam a Bumblebee) a nějakou opravdovou emoci (přílet Autobotů na zem, zajetí Bumblebeeho...) I proto mě pomsta Padlého neskutečně otravovala.

Nehodlám se zde zpovídat z toho, kdo jsem a nejsem, jestli a kolikrát jsem přečetla knížky a z jakých důvodů jsem se ocitla v kině. Popravdě mě celý ten povyk kolem téhle série unavuje, neboť mám dojem, že žádnými nezpochybnitelnými kvalitami neoplývá, a tudíž si ho nezaslouží, stejně jako ty rekordní výdělky. Filmový Nový měsíc je odfláklé řemeslo, které se ve snaze zavděčit se určité cílovce, která ho bude adorovat za jakýchkoli okolností, naprosto zcizilo čemukoli (a komukoli) jinému. Jsem ochotna přijmout fakt, že indiáni v knize nenosí triko, a proto ho nenosí ani ve filmu, ale pořád to neznamená, že jejich obřadně a s estetickým zaujetím nasnímaná těla nevypadají nezáměrně legračně. A tak je to se vším. Vyexponované do neuvěřitelné absurdity a přitom se tvářící naprosto vážně, navíc se otevřeně hlásící k odkazu Shakespearov(sk)ých tragédií... Co mě mrzelo nejvíc a opravdu upřímně, je nahrazení Cartera Burwella Alexandrem Desplatem, jehož hudba sice nebyla přímo špatná, ale jen bezvýrazná a neatmosférická. Co mě naopak potěšilo (ano, i mě něco potěšilo), maskéři začali pracovat s umírněnějším líčením a nemrtvé postavy nevypadají, jako by strčily hlavu do pytle s moukou, takže jsem necítila potřebu se škodolibě smát pokaždé, když se na scéně objevil upír. Tedy, pokud zrovna nesvětélkoval. Mohla bych si z filmu utahovat ještě dlouho (materiálu bylo dost), ale myslím, že je to zbytečné a... to že se film sám bere vážně, neznamená, že byste ho vážně měli brát vy. Osobně jsem doufala v nějaký dovětek, kdy se nám režisér s celým štábem vysmějí, že si celou dobu dělali jen srandu. Nedočkala jsem se. PS: Spokojenostní skóre kolektivu: 6 ku 1. PS2: Autorem titulků byl dle mého pozorování někdo, kdo má velice obecné znalosti spisovné češtiny a angličtiny.

Námět již mnohokrát zpracovaný znovu na plátně, deset úvodních minut hi-tech blbnutí Tonyho Scotta, následovaných hodinovou konverzační hrou dvou chlapů, z nichž jeden může být makléřem z Wall Street, ale slovníček si vypůjčil od dlaždiče a ksicht od Johna Travolty, a druhý neohroženě bojuje za rukojmí, ale přitom nezapomene domů donést litr mlíka (úžasný závěr). Veskrze průměrný film, Tonyho už jsem zažila v lepší formě.