KarelR

Zápletka na houby, nové postavy na houby, humoru pomálu, akce skoro žádná. Druzí Kingsmani jsou po našlápnuté jedničce málem tragédií, i když v nich Vaughn drží jakýs takýs řemeslný standard. Režisér, který se dlouhé roky vyhýbal sequelům, měl poslechnout své mladší já. Jeho novinka totiž dělá skoro všechno špatně a nejbolestivější je na ní koukat s vědomím, že si Vaughn očividně myslel, že točí strašně odvážný a originální film. Chápu, že to mělo být těžce přepálené, ale tady prostě neexistují výmluvy. Doteď jsem nepobral, proč záporačka dělala to, co dělala, a jak se z ní vlastně stala miliardářka se superraketami, malou armádou a psími roboty. Proč jsou tu tajní bratránci Kingsmanů, když většina slavných tváří film prosedí? Proč se po úvodu čeká asi hodinu a půl na pořádnou akci? A proč je s hrdiny jedničky tak nešetrně zametáno? Ano, Egerton se Strongem jsou pořád fajn a Colin Firth je o tři úrovně lepší než všichni ostatní (kdyby tu nebyl, šel by film do kopru úplně). Těch 141 minut je ale v každém případě obří zklamání, protože náboj jedničky zmizel a pár hezkých dialogů s Firthem prostě akční blockbuster nespasí. (5/10)

První půlka ještě trochu drhne, jakmile však Reynolds s Jacksonem opustí Londýn, bavil jsem se málem královsky. Jistě, Zabiják a bodyguard je béčko jako řemen a v rozpočtu chybí tak 10 mega na to, aby se eliminovalo pár fakt hnusných triků a vůbec dost laciný vizuál. Hughes ale dobře věděl, že z producentů víc nevydojí, takže vsadil na kvantitu a v podstatě tenhle těžký souboj vyhrál. Do velké míry za to může Jackson, který si svého zabijáka neskutečně užívá (v životě byste neřekli, že mu je 68 let!), a druhým opěrným pilířem je akce, s níž se vůbec nešetří a kaskadéři se na ní očividně vyřádili. I když se tedy nekope první filmařská liga, jako zábavný výplach bych Zabijáka a bodyguarda s klidem doporučil. (7/10)

Připravte se na nejlepší akční scénu roku, která je bohužel schovaná v děsně průměrném špionážním thrilleru. Ano, jak jste uhodli z trailerů, Atomic Blonde je v podstatě vizuální porno s Charlize Theron, v němž se pro sexy záběr nikdy nejde daleko. Příběh je ale tak lopotný a hlavně zamotaný, že vlastně nevím, o co komu sakra šlo a co přesně se většinu času na plátně dělo. Ještě že asi ve dvou třetinách filmu přijde vypiplaná řežba, která se vám nesmazatelně zapíše do paměti (a postaví Charlize po bok Keanu Reevese). Bez ní by totiž Atomic Blonde byla jen nevýrazným pokusem o ženského Johna Wicka, který mimo fajnové akce a žhavé lesbické scény nenabízí nic extra zajímavého. (6/10)

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě.

Čekal jsem velkou comicsovou blbinu, dostal jsem velkou comicsovou blbinu. Hned zkraje bych upozornil na to, že je Pátý element zhruba o dva levely jinde, Valerian ale do smetí rozhodně nepatří. Už kvůli rozmáchlé stylizaci, nečekaně sexy Caře a volnějšímu tempu, v němž si Besson dovoluje zábavné odbočky. Vlastně mě zase tolik netrápilo, že je hlavní zápletka tak obyčejná a ve finále se moc nevyhrotí. Kouzlo Valeriana totiž spočívá v pasážích, kdy jeden hlavní hrdina zachraňuje druhého a je u toho kupa roztodivných mimozemšťanů. Besson prostě neutáhnul šrouby a nehraje na těžkotonážní první signální. Kdekdo tak asi bude zklamaný, mě ale tohle dětinské retro bavilo a unesl jsem i trochu podtaktovaného DeHaana. (7/10)

Za mě lehké zklamání. Třetí opice mají hodně silných motivů i momentů, jako celek je však tohle drama trochu rozvleklé a nemá tak úderný a vyhrocený závěr, jak bych doufal. Na rozdíl od minulých filmů to prostě není pohlcující zážitek, jenž chirurgicky nabírá na rychlosti, ale "jen" ohromně poctivý blockbuster, který adekvátně zakončuje celou trilogii. Chtělo to přidat na překvapeních, lehce zkrátit stopáž a víc rozpracovat plukovníka Woodyho Harrelsona. Po skvělém westernovém rozjezdu jsem se totiž přistihnul, že si jen odškrtávám nevyhnutelné události, a zrovna tohle se velkému finále asi stát nemělo. (7/10)

Zhruba to, co čekáte. Spidey je přízemní comicsovkou, která se snaží vecpat do žánru teenagerské komedie, bohužel tak ale činí trochu neohrabaně. Stopáž se vlastně dělí na oddechové superhrdinské blbnutí a klasický romcom o středoškolském loserovi, takže dostáváte dva filmy sešroubované do jednoho. Trpí tím hlavně tempo, které na těch 133 minut vážně není závratné. Jakmile se ale film (asi v půlce) dostane do Washingtonu, začne konečně šlapat a finále má několik vyložených highlightů. Bohužel mezi ně nepatří akce, která strhne jen výjimečně (nic na úrovni metra ze Spider-Mana 2 se prostě neurodí). Všechno tak musí odtáhnout Holland s Keatonem, kteří se obratně vyhýbají průšvihům minulé série a dělají z „Návratu domů“ hodně solidní žánrovku. Musíte na ní do kina? Žádná povinnost to rozhodně není. Pořád jsem se totiž nezbavil pocitu, že to celé mohlo být ještě dramatičtější, dojemnější a hlavně proboha kratší!

120 minut zmateného popcornového peklíčka, 30 minut epické finální akce, u níž zaplesá každý fanda robotího divočení. Ano, přesně takhle vypadá pátý díl transformeří ságy, nový rekordman v čekání na návrat opulentního Bayhemu. Už úvod filmu, který se z konkurence Pána prstenů rychle zlomí do scénky od Monty Pythonů, dává tušit, že Bay pořád nezná hranici ani míru. A to v tu chvíli ještě nevíte, že vás čeká nekonečný mix asi 4 velkolepých blockbusterů, jenž se ve střižně musel lepit snad poslepu. Řemeslně jsme samozřejmě neopustili ačkovou ligu, o tom žádná. Jinak se ale připravte na tradiční bayovský bordel, z něhož si vážně odnesete jen přepálené megalomanské rozloučení. (5/10)

Kdyby takhle nějak dopadlo Uncharted, vůbec bych se nezlobil. Mumie k němu má na začátku docela blízko, pak ale sympaticky uteče k dobrodružnému hororu a už v tomhle žánru (naštěstí) zůstane. Z Alexe Kurtzmana se vyklubal překvapivě dobrý řemeslník, který z PG-13kového ratingu vážně ždíme maximum. Mumie je tak působivá, napínavá i vcelku svižná, přičemž servíruje jednu dobrou akční scénu za druhou. Možná to chtělo víc momentů, které by šlo vypíchnout, a vůbec bych se nezlobil, kdyby se vystříhal Cruiseův vtipkující kámoš. I v téhle podobě se ale jedná o poctivou blockbusterovou jízdu, které rozhodně přeju finanční úspěch. (7/10)

Občas jsem jásal, občas jsem se chytal za hlavu. Wonder Woman trefila hlavní postavy, mýtický úvod a válečnou vřavu, zároveň ale nabízí faily, u kterých si vzpomenete na Green Lanterna nebo Fantastickou čtyřku. Kdyby to celé bylo o půl hodiny kratší, přepsalo se finále a vyhodily pokusy o dobový humor, mohla to být nádhera. Takhle mají Warneři na krku další průměr, který si vyloženě nabíhá do předvídatelných chyb. Nechápu, že to někdo neohlídal. Obalit tolik skvělých scén takovým balastem je totiž pomalu zločin. (6/10)