farfalino

Daniel Day-Lewis mě v tomhle filmu opět překvapil. Takového chlapa, kterého se musí každá žena štítit zahrál fakt skvěle. Ty trapné bosky na dobrou noc mi přišli uplně nechutné. Maggie Smith v roli tetičky byla taky úžasná, bez ní by to nebylo ono. Opakem je Helena Bonham Carter, která mám pocit filmem jenom proplula i když hraje hlavní roli,vzhledem k tomu, že mi v paměti zůstali jiní herci, kteří byli ve vedlejších rolích. Farář, staré sestry cestovatelky a Georgoův táta Denholm Elliott nebo Lucyin bratr.

Příběh o rouchu, které měl na sobě Ježiš Kristus když byl ukřižován. Jeho cesta do Říma a osud lidí, kteří s ním přišli do styku.

Mám rád historický film a tady mě to potěšilo víc, když jsem zjistil. že Demetrius a gladiátoři je pokračování na film Roucho od režiséra Henryho Kostera. Ve filmu se mi nejvíc líbil vřískající šašek Caligula. Neměl chybu.A samozřejmě konec, který mi připadal takový pohádkový. Všichni se omluvili a jede se dál. Nová éra Claudius může začít.

Začátek filmu byl pro mne velice zajímavý i co se týče po audio-vizuální stránce. Člověk neví co se děje ,co bude , co může čekat. Působilo to na mě solidně. Ale pak se člověk dostane do poloviny a už to není napětí, ale parodie na labutí tanec, Kladivo na čarodějnice a Hellraisera. A samozřejmě nesmí chybět konec, který né každý pochopí.

Neviděl bych to jako drama, ale jako historickou komedii, která se snaží hrát na historickou komedii, ale bohužel není ani komedii ani drama, ale nějakou šaškárnou na něco. Hlavně hodně barev. Ať se všechno třpití a ono se to bude líbit, ale takhle leda tak do cirkusu a ne do historického filmu ve kterém je tak slabý příběh. Mám dojem , že hraní Billyho Crudopa bylo dobré tak pro travesti show a ne do filmu. Prostě mi v tomto filmu nesednul. Jako afektovaná žena mi byl odpudivý. To raději vezmu do tance Robina Williamse jako Mrs. Doubtfire -Táta v sukni, nebo Tootsie. :) Bohužel i dnes by pohořel protože trans show je dnes už na tak vysoké úrovní, že by ho vypískali. Byl mi absolutně proti srsti jako i celý film. Šaškárna která se odehrává na dvoře Karla II. je ubohá a pro mě je toto zobrazení doby připomínající navoněnou Francii v dobách, kdy na dvoře ve Versailes vládnul Ludvík XIV. jenom slabým odvarem už jednou zalitého šálku čaje a nudou.Scénář by napsalo i dítě v základní škole.Měl jsem dojem, že se dívám na nepodařenou kopii filmu: Zamilovaný Shakespeare.

Pomoct příteli , nebo se mu otočit zády. Svoboda, nebo vězení. Boj svědomý s rozumem.Film o tom , že hříchy naší minulosti si nás vždy najdou a změní nám život během okamžiku. A pak přichází vnitřní boj sám se sebou. Jak se postavit k danému problému. Sám jsem byl na pochybách a rozhodování by bylo určitě pro každého z nás utrpením. Vzdát se všeho a nechat se zavřít do páchnoucí díry. Ale za chybu se musí platit. Nejvíc se mi líbil závěr, který byl dramatický a žádný happyend se nekonal, za co chválím. Život je boj tak proč by jsme měli jen vyhrávat? :-)

V Pomejích pod Vezuvem jsem byl a setrval tam několik hodin, tak jsem vědel o čem je řeč. Bylo to udělané moc zajímavě. Příbeh i fakta podané přibehem. BBC nikdy nesklame.

Nejsem až takový fanoušek komixů, abych dokázal hodnotit komix jako takový a hledat a šťourat do každé drobnosti, která je jinak ve filmu a jinak v komixu ( a nejen v komixu, ale i v jiném filmovém žánru ) proto se stavím k sledování filmu jako divák, který se chce pobavit a načeká od filmu nic, co by mu zavařilo mozkové závity ( u mě si nejsem jistý jestli ještě vůbec nějaké mám ) . A to splnilo moje očekávání na jedničku. Vzal jsem si z filmu co jsem potřeboval a spokojený sám s filmem i se sebou jak jsem se zase pobavil ,odkráčel s úsměvem na tváři a o nějakou tu drobnou starost lehčí domů.

Láska, zrození,štěstí, zločin, pomsta, smrt. A to vše pozpátku. Až na první scénu, která mi hodně drásala prst na ovládači s myšlenkou jestli to stopnout nebo nechat děj rozvinout, jsem rád, že jsem vydržel blikající a šokovo-audio terapii a na tento film se podíval. P.S. Můj tip pro holky jak si užit príma večer o kterém, budete - li mít štěstí, se podělíte o svůj zážitek s kamarádkami? Stačí si obléct trochu sexi šaty na ramínka, vysoké podpatky, pár tahů štětcem po tváři a už stačí jenom projít podchodem kolem půlnoci a čekat , dočkat se, nechat se sexuálně zneužít, pak se nechat vymasírovat dolníma končetinami a o zábavu a nemocenskou na pár měsíců máte postaráno. Lovu zdar!

Daisy Millerová. Film se poněkud vleče, příběh je v podstatě jednoduchý, ale má atmosféru. Tápal jsem v pohledech jak Daisy, tak jejího nápadníka ze Ženevy. Žena jako Daisy si užívá života a na společenskou etiketu kašle. Její rodina je bohátá a tak s matkou a bratrem cestují po Evropě po hotelech a užívají si. /ne sex / Její matka je trochu slabomyslná / můj názor / a pořád potřebuje doktora. Problém je , ale v tom , že je doprovází sluha se kterým mají důvěrný vztah / rozuměj kamarádský / a pak se stýká s člověkem, který společnosti prostě nesedí a myslí si , že jde jenom po jejich penězích. Šlechta, která je taky součásti příběhu hotelu je pomlouvá. Jejich ETIKETA byla porušena - pozor na ní. Myslím si , že v tom je závist. Ono se pomlouvalo vždy a šlechta se hrála na něco víc i když to byli stejní lidé jako zbohatlíci té doby -měli titul a neměli peníze a zase obráceně - takže si navzájem neměli co vyčítat, ale měli co závidět. Pak se děj posune a přeneseme se do ŘÍMA kde člověk čeká kdy se to konečně stane, kdy jeden z nich řekne to : Chci tě milovat, buď jen mou. A je tu konec a já zůstal sedět a říkal si proč? Proč člověk neřekne tomu druhému, že ho miluje a touží po něm. Strach z odmítnutí, neustále čekání a pak je pozdě.Tady neplatí - Kdo si počká , ten se dočká.