Shamusss

Filmový dílka z východní Evropy mě vždycky přiváděly do depresí. Nejinak tomu bylo i u Grbavici. Není divu, prostředí poválečného Sarajeva, v němž se příběh odehrává, vám do duše moc slunce nepřinese. Grbavica je velmi jednoduchý, ale o to víc silný příběh tak trochu osamělé matky a její přidrzlé dcery toužící po tom, aby se dozvěděla, kdo byl její otec. Rozuzlení není nijak extra překvapivé, ale stále emociálně silné. Daleko větší dopad musí mít tenhle film pro obyvatele Bosny, kde se jistě v mnoha rodinách děje něco podobného. Výkon Mirjan Karanovic je perfektní. Ještě do dvou třetin filmu jsem si byl jistý, že dám čtyři hvězdičky, ale po konci jsem si uvědomil, že vlastně nevím z jakého titulu bych tu jednu odebral. Rozhodně nejsem ten typ, co nedává plné hodnocení jen proto, aby působil jako tvrdý kritik (takový bývaj většinou spíš natvrdlý). Snad jen ta hudba mohla být sugestivnější, ale co... ty bosenský lidovky se taky daly skousnout.

Scénu na schodech by měl vidět každý milovník kvalitní světové kinematografie. Některé scény byly neuvěřitelně působivé. Něco tak silného se v moderních filmech nevidí. Když k tomu přidám hudbu od Dmitrije Šostakoviče, která tohle dílo o dost povyšuje a zcela nahrazuje slova... hmmmmm.

Za tohle by měl jít někdo sedět. A né žádnej Pankrác nebo Valtice, ale pěkně lágr v KLDR!

A jedna hvězdička za Čtvrtníčka a druhá hvězdička za.... taky Čtvrtníčka.

Neskutečná nuda. Dal bych si 5 hvězdiček jen za to, že jsem to dokoukal do konce. Očekával jsem tíživé komorní drama a nedočkal jsem se ho. Vůbec nic tam nefungovalo. Belmondovi senilní žvásty, nepochopitelné chování některých postav (z toho chlapa v útulku jsem měl dost), naprosto unylá a nic nevyvolávající hudba, nelogičnosti (dva staří známí si povídají v léčebně asi 6 metrů od sebe, i když je kolem stolu spousta jiných židlí... to se i ve svém věku navzájem slyší ?). Takhle bych mohl pokračovat. Moc klišovité. Průhledné. Mělké. Amatérská hra na city. Nerad cokoliv kritizuji, ale tady si prostě nepomůžu. Málokdy se mi stane, že si přeji smrt hlavního hrdiny. Modlil jsem se, aby po tom, co ho přejel vlak už nevstal a film skončil. Bohužel vstal, ale moc dlouho jsem se netrápil, film naštěstí skončil a závěrečné tiutulky mi přinesly něco jako orgasmus. Příběh neměl začátek, vrchol ani konec. Ztráta času. Zbytečný, unavený film. Tak jako Belmondo.