Koly

Hodně dobrý dokument o vzniku a natáčení Romerova THE DAWN OF THE DEAD. Přestože byl tento dokument natočen až v roce 2004, povedlo se tvůrcům sehnat až překvapivě hodně přímých účastníků natáčení. A nejedná se jenom o známé tváře jako Tom Savini nebo Ken Foree. Ke slovu se dostane často i Romerova manželka Chris i lidé, kteří si střihli jenom některou ze zombií. Ale vlastně se není čemu divit. Mezi americkými fanoušky horroru je THE DAWN OF THE DEAD obrovským kultem, takže nějak zdlouhavě přemlouvat lidi k účasti na dokumentu o jeho vzniku, asi nebylo vůbec zapotřebí.

Než jsem se na DVD přes otravné trailery a FBI varování o pirátství dostal k samotnému filmu, tak na mě ještě vybaflo oznámení producentů, kteří zaručují každému, kdo by v důsledku sledování tohoto filmu zemřel strachy, pohřeb zadarmo. Normálně mě takové velkohubé prohlášení nabudí, ale když jsem viděl, v kterém roce byl film natočen, tak jsem začal větřit průser jako vrata. Nakonec to tak strašné nebylo, jedná se o vlastně typický padesátkový horror s uřvanou ženskou a v určitých úsecích filmu překvapivě solidní atmosférou. 62 minut je na tento film až neuvěřitelně hodně, takových 42 minut by VŘEŠTÍCÍ LEBCE slušelo daleko víc. Film tak mohu pouze doporučit fanouškům Paula Naschyho, protože se na DVD nachází ještě LA NOCHE DE WALPURGIS s ním v hlavní roli.

Nějak si nevzpomínám, kdy jsem se naposledy takhle dobře bavil. Roman Vojkůvka si u mě po kvalitním NEUSÍNEJ! vysloužil další plusové body a určitě prověřím i NĚKDO TAM DOLE MĚ MÁ RÁD. Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie by měl namísto pumpování miliónů do megasraček typu BATHORY podpořit, byť třeba i pouhými pár tisíci korun, podobné projekty, jako je tento.

Forbidden World Allana Holzmana je nizkorozpočtové Béčko jako vrata. Jednoduchá zápletka, správně slizké monstrum, trocha napětí a dvě pěkné nahotiny (to je pro mě u sci-fi horrorů novinka). Rozjezd je hodně dobrý a s nástupem June Chadwickové (Dr. Barbara Glaser) a Dawn Dunlapové (Tracy Baxter) jsem uvažoval i o nadprůměrném hodnocení. Hlavně scéna v sauně se rozjíždí výborně, ale všechno naneštěstí překazí nástup mutanta, který mě tím pěkně nasral. K zahození ani není společné sprchování obou vědeckých pracovnic. To jsem ale odbočil. Co se týče mutanta, tak je to poctivá ruční práce, ale nijak převratná. Na ovládáni stačil asi jeden chlapík uvnitř a další, který sem tam zatáhl za nějaký ten špagát. Herci taky nejsou špatní, hlavně teda ženská část osazenstva. Děj je až směšně jednoduchý s přímým tahem na bránu, takže celý film slušně odsejpá. Kdyby Holzman zkusil trochu víc zahustit atmosféru, mohlo to dopadnout hodně dobře.

Hodně pomalý Lenziho horror, který je silně nasákly Luciem Fulcim. Film začíná dobře, ale zhruba už v první třetině mě začal strašně nudit. Umberto měl ubrat trochu světla, přidat hodně mlhy a okořenit to nějakým temným gregoriánským chorálem. Pak by byl výsledek zaručen. Asi nejvíc mě nasral stupidní konec se snem hlavní hrdinky, který je tam úplně navíc. Klidě by stačil už ten původní se sedmi mnichy.

Tohle je první film (který jsem měl možnost vidět), který se detailněji zabývá vztahem Hitlera s jeho neteří Geli. Je v něm sice spousta spekulací, ale dovedu si představit, že jejich vztah vypadal přesně takhle. Elain Cassidy zahrála Geli hodně dobře a líbil se mi i Hitler v podání Kena Stotta. Bylo vidět, že nad filmovými záběry Hitlera strávil nějaký čas, protože si výborně nastudoval jeho gestikulaci. Hlavně poslední dny v bunkru v Berlíně jsou z jeho strany výborné. Líbila se mi i myšlenka režiséra Nicholase Rentona, že právě smrt Geli byl ten okamžik, kdy Hitler nadobro ztratil veškerou schopnost pociťovat lítost.

Tato verze Hitlerových posledních dnů obsahuje některé dost velké "boty" (Hitler nikdy o vyhlazování židů před personálem bunkru ani před kýmkoliv jiným otevřeně nehovořil), nicméně pocit z ní mám vcelku dobrý. Alec Guinness se s postavou Hitlera vypořádal obstojně, ale buďto on nebo scénáristé zapomněli, že Hitler byl tehdy už úplně na dně. Třásla se mu levá ruka a díky léčebným metodám doktora Morella vypadal jako umrlec. Guinnessův Hitler mi přijde být až v příliš dobré formě. Co se týče režiséra Ennia De Conciniho, tak si mohl dát trochu víc záležet na budování atmosféry v bunkru, protože ta by měla diváka dusit stejně, jako kdysi dusila jeho obyvatele. Jsem zvědavý na kolik verzí ještě narazím, protože jsem vůbec netušil, že je tohle téma mezi režiséry tolik oblíbené. Docela by mě zajímalo, co by s tím provedl Shakespeare.

Dost zajímavý film z exotického Nového Zélandu, který režisér zvládnul s naprostým přehledem. Musím říct, že takhle pojatou variaci na masového vraha jsem ještě neviděl. Poměrně dobře povahu filmu vystihuje uživatel Klay ve svém komentáři, takže tady odkazuju na něho. Pokud bych měl něco doplnit, tak se mi hodně líbila Rebecca Hobbs v roli doktorky Karen Schumakerové.

Je mi úplně jedno, že na efekty použil Hooper pár starých dek a šest chlapů a z vysoka kašlu na "herecké výkony". Jestli to něčím Tobe pohnojil, tak hlavním hrdinou. Ten malý šmejd mi lezl na nervy už od prvního záběru a hlavně díky němu se film pořád plácal v žumpě smíchané ze stupidní sci-fi z 50. let a dobrodružného filmu pro děti. Těžko říct, jaký by to na mě mělo vliv v osmdesátých letech (no jaký asi... byl bych nadšený), ale dnes je to strašná bída, hlavně mě teda zklamal režisér, protože vím, že umí vytřískat maximum i ze stupidních scénářů. Kromě TEXASKÉHO MASAKRU měl totiž v roce 1986 na svém kontě i výborný LIFEFORCE, takže mi nejde do hlavy, proč šlápnul tak vedle. Na film mě přivedl žebříček nejlepších horrorů 80. let jednoho horrorového fandy, který jsem viděl na youtube, takže si dovolím mu vzkázat, ať jde do hajzlu!!!

Mně pomalé tempo vůbec nevadilo a celý film mi přišel víc než hodný odkazu mistra Lovecrafta. Škoda, že se celý film neodehrává v 19. století, ale asi nemůžu chtít všechno. Nerad bych maloval čerta na zeď, ale vůbec bych nebyl překvapený, kdyby byl tento otvírák nakonec lepší než pokračování. Alespoň co se atmosféry týče. I když poslední záběr upoutávky na dvojku na konci filmu mě přiměl těšit se na LA HERENCIA VALDEMAR II: LA SOMBRA PROHIBIDA jako malé děcko.